Vyšli z kanceláře. Hermiona se podívala na Draca. ,,Skutečně jsme se teď dozvěděli, že se vydáme na týden do Španělska?" Potřebovala se ujistit, že se jí to jen nezdálo. Málokdy se jí stávaly dobré věci, obzvlášť v pondělí byla velice nízká šance na dobrou zprávu.
,,Přesně tak. Odcestujeme do Španělska a budeme se za peníze ministerstva rozmazlovat. Doufám, že se těšíš stejně jako já. Vím, jak se minulý rok řešilo, kdo pojede... Všichni tam chtěli."
,,Mně to asi stále ještě nedochází," odvětila Hermiona. Skutečně mohla zadarmo na výlet? Do cizí země? Na týden místo práce? Komu jinému se tohle v prvním roce v zaměstnání poštěstí?
,,Třeba ti to dojde, až si konečně dáš to své kafe," řekl a usmál se na ni. Hermiona mu úsměv opětovala.
,,To je pravda, to mi pomůže. Nejspíš se pak začnu těšit," odpověděla. Káva skutečně dělala hodně, protože hned jak si lokla, dostala dobrý pocit. Pravděpodobně se skutečně podívá do Španělska, a to bylo hrozně fajn. Usmála se a znovu se napila kávy.

░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░

Hermiona si už oblékala kabát. Měla v plánu jít ještě nakoupit. Tolik se těšila domů. Chtěla si uvařit něco jednoduchého k večeři, podívat se na zprávy a pak si číst v posteli. Natáhla se pro brašnu. Ozvalo se lehké ťuknutí, ve dveřích se objevil Draco.
,,Prosím, neříkej, že tu dneska musíme zůstat přesčas?" zakňučela. ,,Dnes ne, prosím. Už jsem oblečená, už jsem jednou nohou venku."
,,Co tě to napadá? Samozřejmě tu nemusíme být přesčas," uklidnil ji.
,,Tak proč jsi přišel?"
,,Nepůjdeš na panáka, Gra... Hermiono?" zeptal se Draco. ,,Mohli bychom oslavit ten úspěch." Očividně nechtěl vypadat, že ji zve jen tak z rozmaru, musel proto uvést důvod. Hermiona se zamyslela. Ráda by si dala něco dobrého k pití, to sama sobě musela přiznat. Jenže nechtěla vypadat příliš nadšeně.
,,No já nevím..." začala typicky holčičím způsobem. Snažila se vypadat skutečně na vážkách.
,,Nenech se prosit," přemlouval ji Draco. ,,Užijeme si to. Jedna, maximálně dvě sklenky. Připijeme si a půjdeme."
,,Když já jsem dneska taková unavená..." pokračovala ve hře Hermiona.
,,Platím nejen panáky, ale i slané mandle," pravil Draco tónem, že jde o nabídku, která se nedá odmítnout.
,,Tak dobře," řekla Hermiona. ,,Stejně bych šla, ale chtěla jsem tě napínat."
,,Ty proradná potvoro," pravil Draco, ale usmál se. ,,Tvůj lstivý přístup se mi velmi líbí."
Hermiona po Dracovi hodila zářivý úsměv a lehce se poklonila.

░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░

Draco ji zavedl do kouzelnického podniku, kde seděli pouze muži v oblecích a ženy v šatech. Příjemné přítmí, zlaté odlesky dekorací, ve vzduchu se vznášela vůně kořeněného vermutu. Nebyla to žádná hospoda, byl to bar na úrovni. Hermiona se cítila trochu nepatřičně, ale snažila se to skrývat. Usadili je ke stolu. ,,Co piješ?"
,,Víno," odpověděla Hermiona. Draco zamítavě zavrtěl hlavou.
,,Říkal jsem, že tě zvu na panáka."
,,To mám pít tvrdý alkohol v pondělí večer? Když mám jít zítra do práce?" připomněla mu Hermiona. Chtěla být zodpovědná zaměstnankyně, a to s sebou neslo jasná pravidla - nepít a nepít s kolegy, kteří by to na vás mohli říct. A ona se zrovna ocitla v situaci, kdy obojí mohlo nastat. ,,Mám si fakt dát panáka?"
,,Jistě. Na oslavu Španělska." Byla pravda, že byla z toho oznámení nadšená a měla chuť to zapít něčím vážně dobrým a silnějším než je víno. Jenže...
,,Co si o nás číšník pomyslí?" zašeptala tak, aby ji nikdo kromě Draca neslyšel. I když v jejich blízkosti nebyl jediný člověk, takže vlastně šeptala zbytečně. Ale pro ten pocit jistoty svou hlasitost držela na uzdě.
,,Tobě záleží na názoru ostatních?"
,,Jistě," odpověděla Hermiona jako by to byla samozřejmost, ale pak se tichounce zasmála. ,,Dám si rum." Draco po ní hodil uznalý pohled.
,,Pěkně, Hermiono," pochválil ji. Mezitím přišel číšník. ,,Ron de Jeremy, pro nás oba," pravil a číšník odcupital pryč. Sklenky s rumem k nim připluly samy, každý se chopil té své a pozvedli je do výše. ,,Na Španělsko!"
,,Na Španělsko!" řekla Hermiona a přiťukli si.

░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░

O hodinu později se Hermiona cpala mandlemi a smála se Dracovým vtipným historkám. Bylo jim spolu dobře, i když za to možná trochu mohl rum. Hermiona se podívala na hodinky a zarazila se. ,,Měla bych už jít," řekla omluvně. ,,Znám se, ráno bych nevstala."
,,Budeš chtít doprovodit?" nabídl se Draco. Hermiona se usmála. 
,,Ne, děkuju. Využiju letaxovou síť," odpověděla a začala se oblékat. ,,Kolik jsem dlužná?"
,,Nejsi dlužná nic. Jak jsem řekl, zvu tě," ujistil ji. Měla by se cítit pohoršeně - jako pravá feministka zastávala názor, že by si žena měla platit sama za sebe. Jenže to bylo od Draca milé a Hermiona se cítila výjimečně a vůbec by jí nevadilo, kdyby ji muži zvali častěji. Obzvlášť jeden. Který s ní trávil dnešní večer. 
,,Děkuju, nejen za rum, ale i za to, že jsi mě vytáhl ven. Užila jsem si to," přiznala Hermiona. ,,Je to tu hezké. A docela se s tebou dá i povídat."
,,Nápodobně, Grangerová." Tentokrát ho neopravovala. Někdy se oslovení příjmením hodilo.
,,Moc tu nepopíjej, beze mě to stejně nebude ono," zavtipkovala a zamávala mu.