Hermiona postavila na kafe. Opřela se o kuchyňskou linku a snažila se neusnout. Pondělky byly nejhorší.  Nejraději by si zalezla do postele, zabořila svůj nos do saka a upadla do hluboké a něžné náruči spánku. Místo toho ji lehce vylekal Dracův příchod. ,,Dobré jitro, Gra... Hermiono," pravil a usmál se na ni. Hermiona trochu nespokojeně zakňučela.
,,Ahoj," odpověděla pouze.
,,Unavená?" zeptal se. Hermiona souhlasně pokývala hlavou. ,,Taky jsem ponocoval."
,,Já neponocuju," hájila se Hermiona slabě. ,,Šla jsem spát poměrně brzo. Nechodím do společnosti, takže není důvod, abych ponocovala."
Draco se ušklíbl a zeptal se: ,,Četla sis?" Hermiona nespokojeně nakrčila nos, nachytal ji. ,,Dokážu si představit, že sis neustále říkala: ještě jednu kapitolu... A najednou už svítalo."
,,Ty jsi vskutku vtipálek, jen co je pravda," řekla Hermiona a zalila si kávu.
,,Takže jsem tě nachytal," pronesl vítězoslavně a zahihňal se. Hermioně se jeho potutelný smích nelíbil, i když trochu roztomilý byl, ale to si Hermiona nepřipouštěla. ,,Mimochodem - kafe si budeš moct vypít až později."
,,Pročpak?" zeptala se zmateně. ,,Chceš mi zakazovat kofein, abys měl lepší pracovní výsledky než já?"
Draco se zatvářil pobaveně. Rty měl pevně sevřené, aby se hlasitě nerozesmál. ,,Dobrej nápad, Grangerová, ale ne."
,,Hermiona," řekla Hermiona.
,,Draco?" odvětil nechápavě Draco. Hermiona protočila oči v sloup.
,,Řekl jsi mi Grangerová. Už je to nějaký pátek a stále zapomínáš, že mám křestní jméno," vysvětlila.
,,Ach tak... Promiň, je to prostě nezvyk. Přitom máš tak běžné jméno, že by mi to nemělo dělat problémy."
,,Šuš, chlapče. Stopni své vtípky a pověz mi, proč nebudu pít kávu."
,,Málem bych na to zapomněl. Rozptyluješ mě, Hermiono. Máme jít do hlavní kanceláře. Clark s námi chce mluvit." Hermiona se zamračila.
,,Proč?" otázala se nedůvěřivě. Draco pokrčil rameny. ,,Vypadal naštvaně, když ti říkal, abychom přišli?" Dlouze se zamyslel a zavrtěl hlavou. ,,Myslíš, že jsme něco zkazili?"
,,Upřímně netuším," odvětil Draco. ,,Nezdál se být zlostný, spíš vypadal spokojeně. Navíc jsme už dlouho žádnou botu neudělali."

░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░

Clark je přivítal potřesením rukou. Usadili se vedle sebe na židle a vyčkávali. Hermiona se bála, co z Clarka vypadne. V duchu si vracela svou práci za poslední měsíc, jestli někde mohla udělat nějakou zásadní chybu. Nic ji nenapadalo, to bylo jasné, kdyby o chybě věděla, napravila by ji. ,,Hned na začátek jsem vám chtěl říct, že jsem s vaší prací spokojený. Doufám, že i vám se pracuje dobře...?"
Hermiona pohlédla na Draca, Draco pohlédl na Hermionu. Pak se oba naráz podívali na pana Clarka. ,,Jistěže, pane. Nazval bych nás velice dobrým týmem," pravil Draco vážným tónem.
,,Jako kolegové jsme dobře sehraní, nemůžu si vůbec stěžovat," přidala se Hermiona se stejným sebevědomím. Clark se jemně zasmál.
,,Myslel jsem si to. Jsem rád za takto mladé a schopné lidi, dokážu vaši snahu ocenit... Což mě přivádí k důvodu, proč jsem si vás nechal zavolat." Dovolil si dramatickou pomlku. ,,Chtěl jsem s vámi oběma probrat jednu důležitou věc," řekl pan Clark. Další pauza. ,,Na konci ledna se každoročně koná týdenní mezinárodní konference Mezinárodního sdružení kouzelníků. Letos bych tam rád vyslal vás." Hermiona překvapeně pootevřela ústa, Draco se oproti ní snažil tvářit vyrovnaně.
,,Co by se po nás vyžadovalo?" zeptal se Draco. Hermiona obdivovala, jak se toho hned chytil a dokázal reagovat a vyptávat se. Ona zatím tuto informaci ani nevstřebala.
,,Nic složitého - měli byste přednášku o tom, jak tu pracujeme, jaké jsou naše cíle... Přednášku připravíme všichni jako tým, nebojte, nenecháme to pouze na vás dvou. Poté se zúčastníte přednášek jiných států. Mezitím jsou samozřejmě i zábavné akce, spousta jídla a večer bývá kulturní program."
,,V jaké zemi se konference koná?"
,,Letos Španělsko."
Draco byl zjevně s touto odpovědí spokojen, protože uznale zamručel. ,,A cesťák?" pokračoval v dotazech.
,,Samozřejmě vám budou proplaceny všechny výlohy, týkající se pobytu," zodpověděl rovnou pan Clark i otázky, které by následovaly. Hermiona stále mlčela, vůbec nevěděla, jak tyhle věci chodí. Draco měl přece jen rok práce náskok - a bylo to vidět. Nerozhodoval se zbrkle, byl ostražitý, ale v profesionální rovině, s ledovým klidem a respektem vůči nadřízenému. Natočil hlavu k Hermioně a naklonil se k ní.
,,Tak co myslíš, Gran... kolegyně?" zeptal se tiše a dramaticky zvedl obočí. Hermiona pokrčila rameny.
,,Zní to lákavě," hlesla trochu nejistě. Draco ji povzbudil úsměvem.
,,Taky si myslím," souhlasil a koukl se zpátky na Clarka. ,,Můžete s námi počítat," pronesl Draco rozhodně.
,,Dobrá. To jsem rád. Ohledně odjezdu a programu vás budu informovat až po Novém roce."