Hermiona lhala. Moc dobře věděla o jeho saku. Když se v sobotu pořádně prospala, probudila se s Dracovým sakem ve svém náručí. Mohla mu ho vrátit, to ano, jenže si to sako oblíbila. Stačily další dvě noci, kdy vdechovala jeho vůni a začala být závislá (ne doslova, ale hodně se to závislosti podobalo). Prostě a jednoduše se Hermioně Grangerové líbila vůně Draca Malfoye, a to znělo tak otřesně, že by to nikdy živé duši nepřiznala. Oblékla se do noční košilky, vlezla si pod peřinu a sáhla po rozečtené knize. Dracovo sako měla položené těsně vedle hlavy, jeho vůně ji uklidňovala a lépe se jí usínalo. Ani nedočetla kapitolu, jak rychle ji vůně saka uspala.

░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░

Úterní ráno mělo příjemný nádech. Nepamatovala si, co se jí zdálo, ale věděla, že to byl krásný sen. Někdy i pěkný sen stačí k dobré náladě, napadlo ji. Hermioně se chtělo ještě spát, ale překonala se. Vylezla z postele a začala se připravovat do práce. Do kanceláře dorazila včas a s dobrým pocitem. Měla pocit, že se jí začíná skutečně dařit. Připravila si kafe, Draca v kuchyňce nepotkala. Zaťukala proto na jeho dveře a vešla. Draco se zrovna přehraboval ve své brašně, vzhlédl s tázavým výrazem.
,,Přišla jsem ti jenom popřát dobré ráno," řekla Hermiona.
,,Dobrý ráno," odvětil a pousmál se. Hermiona ještě pár vteřin otálela ve dveřích, než konečně odešla. Cítila se trapně, přitom neprovedla nic špatného. Lidé si často přejí dobré ráno. Sotva si sedla za stůl, když se ozvalo zaklepání a vstoupil Draco. Přešel přes místnost až ke stolu. Zadíval se Hermioně dlouze do očí a pak pravil: ,,Mrzí mě, jak jsem se k tobě choval celý ty roky. Nechci, aby sis myslela, že si neuvědomuju, jak moc velkej idiot jsem byl. Poslední dny na to furt musím myslet. Nedokážu to dostat z hlavy. Nejsem pyšný, jak jsem se choval." Hermiona nebyla schopná slova. ,,Od dětství mi vtloukali do hlavy, že mudlové jsou..." Odmlčel se, sklonil hlavu a uvažoval. ,,Ani na vteřinu mě nenapadlo, že by moji rodiče neměli pravdu. Děti svým rodičům důvěřují. Nevěděl jsem, že je můj otec nenávistný. Když jsi mladá, nezpochybňuješ slova dospělých."
,,To je pravda," hlesla Hermiona. Taky svým rodičům naprosto důvěřovala. A jako malá je brala jako výhradní vzor všech ctností.
,,Vím, že je těžký... možná nemožný... mi odpustit, ale byl bych rád, kdybychom spolu dokázali vycházet. Nechci předstírat, že před touhle prací nic nebylo a že jsem se choval správně. Uznávám svý chyby, pochopím, když se ke mně nebudeš chtít znát, jen... Nezasloužím si odpuštění, takže ho ani nemůžu žádat... Ale..."
,,Draco," oslovila ho Hermiona jemným a poklidným tónem, ,,vážím si tvé otevřenosti a upřímnosti. Nečekala jsem, že někdy otevřeme tohle, pro mě bolestivé, téma. Tím nechci říct, že o bolestivých tématech se nemá mluvit - právě naopak. Chci s tebou o tom mluvit." Odmlčela se, uvažovala, jak pokračovat. ,,Neříkám, že zapomenu, ale rozhodně ti odpouštím. Chci s tebou vycházet, chci, abychom spolu normálně komunikovali bez věčných výčitek a vzpomínek. Myslím, že během páteční noci jsme zjistili, že jsme si v mnohém podobní. Oba jsme pracovití. Ty jsi mi pomohl, i když jsi nemusel. Stejně jako ty - i já umím uznat své chyby, kterých jsem se dopustila. Jsme dospělí lidé, zvládneme to."

░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░

Zaťukal a vykoukl ze dveří, ani nevešel dovnitř. ,,Hej, Grangerová, nepůjdeš na oběd? Když už jsme si všechno vyříkali, tak bych rád měl doprovod na obědy," řekl Draco. Hermiona byla mile překvapena už podruhé toho dne... A taky byla hladová. Vstala od stolu.
,,Půjdu s tebou ráda," odpověděla. Cestou si nic neřekli, ale nešlo o nepříjemné ticho. Oba odpočívali, měli za sebou polovinu náročného dne a k tomu mezi nimi proběhl důležitý rozhovor. Měli stovku důvodů pro zamlklost. Kantýna byla rozlehlá, Hermiona v davu zahlédla pouze několik známých tváří. Nikdy jí nedošlo, jak velká instituce je Ministerstvo kouzel. Usedli ke stolečku, Draco došel pro nápoje. Pak hlídal stolek on a Hermiona se mohla vydat pro něco k snědku. Vybrala si rybu s bramborami a radostně si to zamířila ke stolu, když se za jejími zády ozvalo: ,,Hermiono!" Otočila se a uviděla pana Weasleyho.
,,Dobrý den, Arthure. Jak se máte?"
,,Dobře, dobře. A copak ty?" Hermiona odvětila jednoduše, že se má fajn. ,,Nevěděl jsem, že už jsi nastoupila. Ron se o tom tak nějak pozapomněl zmínit. Na kterém odboru pracuješ?"
,,Odbor mezinárodní kouzelnické spolupráce, jsem v kanceláři britské sekce."
Pan Weasley pokýval hlavou a poznamenal, že je to dobrá práce. S tím Hermiona souhlasila.
,,Tak ti přeju hodně štěstí, Hermiono. A někdy se za mnou klidně zastav, rád tě uvidím," pravil pan Weasley srdečně, rozloučil se a šel hledat volný stůl.