https://youtu.be/mOFvJVroAJE

Hermiona se pousmála, zhluboka se nadechla a vydechla, teprve poté otevřela oči. Takhle příjemně se dlouho neprospala. Otočila se na bok k Dracovi a ztuhla hrůzou. Draco neležel vedle ní, seděl v křesle a už byl oblečený.
,,Kolik je hodin?" zeptala se Hermiona.
,,Za pět tři čtvrtě," odpověděl Draco, ale neznělo to nijak vystresovaně. Naopak - Draco vypadal klidně, jako by nikam nespěchal. Hermiona se narovnala do sedu a už se hrabala z postele a utíkala do koupelny. Než se tam zavřela, vykoukla.
,,Proč jsi mě nevzbudil?" zeptala se vyčítavě Hermiona.
,,Zase tolik nespěcháme," odpověděl Draco a částečně to byla pravda. Zamlčel však další fakt - rád se na ni díval, když spala. Hlavně protože mlčela a nedohadovala se s ním o každé maličkosti a taky jí to slušelo.

Našli prázdný stůl. Draco usedl. ,,Pohlídám nám místo. Běž si vybral první," řekl.
,,Děkuju," odvětila Hermiona a vydala se ke švédským stolům. Draco seděl u stolu a pozoroval, jak se kolem Hermiony srocují davy. Pět mužů stálo kolem ní a všichni si s ní potřásali rukou a vyprávěli. A pak vyprávěla Hermiona a mile se na ně smála. O čem s nimi mluvila? Chtěli se všichni ucházet o její srdce? Draco se zamračil. Nežárlil. Jen mu to přišlo trapné. Ano, v jejich řadách bylo málo žen, ještě míň mladých žen, ještě méně krásných mladých žen. Ale mohli si to všichni ti muži odpustit a hledět si svých snídaní! Draco chtěl vstát a odtáhnout Grangerovou někam, kde by se k ní žádný muž nedostal. Už docela chápal čarodějnici v Locice. Tohle totiž bylo zvěrstvo! Mladé ženy by se neměly takhle vybavovat s cizími muži!

Hermiona se po pár (nekonečných) minutách rozloučila se zástupy svých ctitelů a vrátila se k Dracovi. ,,Přinesla jsem ti ovoce a domluvila jsem nám soukromé jednání s Grónskem a Bulharskem," řekla pyšně Hermiona.
,,Jak se ti to podařilo?" zeptal se Draco.
,,To mé osobní kouzlo," zavtipkovala hravě Hermiona a Draco si musel zase a znovu připomenout, že už to není ta stejná Hermiona jako za školních let. Teď byla hezká a pro muže zajímavá a ještě k tomu vtipná.
,,Odpusť, tato očividná odpověď mi ležela přímo před nosem," odvětil Draco a i když to bylo všechno v rámci nevinného vtipkování, Hermioně se zbarvily tváře sytě rudou barvou. Draco se vydal pro svůj příděl snídaně. Doufal, že se během toho uklidní. Místo toho to v něm začalo všechno vřít. Když se vrátil, byl jako tlakový hrnec. Elegantně se usadil, usrkl kávy a jen tak mimoděk se pasivně-agresivně zeptal: ,,Takže se o tebe nikdo nezajímal...?"
Hermiona vzhlédla od svého ovocného salátu. ,,Nezajímal? Jak to myslíš - nezajímal?"
,,Tak..." odpověděl vágně Draco a lhostejně pohodil rameny. Hermiona si ho podezíravě změřila pohledem, skenovala jeho tvář a snažila se vydedukovat, jak to Malfoy myslí. Pak se její tvář rozjasnila čirým údivem.
,,Ty si myslíš, že se mě snažili svést!"
,,A nesnažili?" odvětil Draco a už věděl, že toto dohadovaní prohrál, protože jí perfektně ,,nahrál".
Hermiona se zasmála. ,,Jestlipak pan Malfoy nežárlí?" zažertovala Hermiona a mrkla na něj jedním okem.
Draco se zamračil, pak bojovně našpulil rty, zhluboka se nadechl a pak pravil: ,,A co když jo?"
Hermiona se okamžitě přestala smát, překvapeně pootevřela ústa a několikrát zamrkala. Chápala ho dobře? Nebo vtipkoval? Jak to měla brát? Nevěděla, a tak se rozhodla tak, jak to bylo správné.
,,Nikdo se mě nesnažil svést. Bavili jsme se jen a pouze o práci," ujistila ho jemně. Nechtěla v tom Draca vymáchat, ani nechtěla zjišťovat, jak to myslel. Chtěla jediné - aby věděl, že o žádného z těch mužů nemá zájem.
Draco pouze přikývl hlavou, že rozumí a dál si mlčky hleděl své kávy.

Úvodní část konference se odehrávala ve veliké posluchárně. Řečníci mluvili anglicky, takže Hermiona a Draco měli výhodu oproti jiným Evropanům a nemuseli si dávat do ucha babylonskou rybku, která by jim překládala. Seděli vedle sebe. Hermiona si chtěla jednu chvíli ruku opřít o opěrku a zjistila, že když tam ruku nechá, budou se lehce dotýkat lokty. Zpanikařila a byla si jistá, že Draco uhne. Ten se však tvářil, jako kdyby si ani toho doteku nevšiml. Klidně seděl dál, loket u jejího lokte. Hermionu překvapilo, že mu to nevadí a ani to v něm nic nevzbuzuje. Draco byl perfektní herec. Nic na sobě nedal znát, ale jeho tělem díky tomuto letmému doteku proudilo 220 voltů.