Hermiona seděla na lavičce u mezinárodní letaxové sítě. Před sebou měla svůj fialový kufr. Nervózně si poklepávala nohou. Celý leden se na tu cestu psychicky připravovala, ale stejně se bála. Přitom nebyl jediný důvod k obavám. Vše bylo zajištěno a navíc necestovala sama. Věřila, že se o ni Draco postará.  ,,Ahoj," ozval se Draco.
,,Já o vlku a vlk přede mnou," řekla místo pozdravu. ,,Už jsem se strachovala, že nedorazíš."
,,Času dost." Mávl rukou. ,,Můžu si přisednout?" Hermiona souhlasila. ,,Máš ty spisy, podle kterých budeme prezentovat naše oddělení?"
,,Jistě. Ještě jsem to několikrát kontrolovala," ujistila ho a poklepala na vršek kufru.
,,Španělsko!" zahlásil muž u jednoho z krbů a začali se k němu hrnout lidé.
,,Půjdeme jako poslední?" zeptal se Draco. ,,Nechce se mi zbytečně vstávat, když bychom museli čekat ve frontě a stejně by se nás někdo pokusil předběhnout..." vysvětloval sáhodlouze, i když Hermiona už mu dávno odkývala, že ráda počká.

░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░

Vystoupila z krbu do nejkrásnějšího hotelu, který kdy viděla. Ne že by v mnoha hotelech byla. S rodiči byla jednou v Řecku, ale tamější tříhvězdičkový hotel byla spíš chýše. Podívala se na Draca, jestli je stejně okouzlený. Ten se tvářil neutrálně, nijak nejásal, nejspíš byl na takto nádherná místa zvyklý. Trochu mu záviděla. Během dětství určitě hodně cestoval a mohl si užívat výhledů na moře... Pak si vzpomněla, kdo je jeho otec a došla k závěru, že by jí to za to nestálo. Zlatí její rodiče a jejich průměrné platy. Draco vůbec nebyl zmatený, bez jediného zaváhání zamířil k recepci. Usměvavá dáma se ještě víc rozzářila. ,,Vítejte, pane," pozdravila nadšeně a zamrkala dlouhými řasami. Hermiona by to nikdy nepřiznala, ale docela žárlila na její krásu.
,,Velká Británie, Malfoy, Grangerová," pravil stroze. Žena pohlédla do seznamu hostů a pokývala hlavou.
,,Už vás vidím. Pokoj číslo tisíc šest set dva. Vyjedete výtahem do dvacátého patra. Tady máte klíče. Se zavazadly vám pomůžeme, náš zaměstnanec vám je dopraví." Hermiona i Draco poděkovali a už chtěli odejít k výtahům, když dáma jen tak mimochodem dodala: ,,Doufám, že vám nevadí manželská postel..." Hermiona šokovaně otevřela ústa. Několikrát zamrkala na recepční, pak pohlédla na Draca. Ten (jak jinak) nevypadal nespokojeně, ani naštvaně, ani překvapeně. ,,Bohužel nám nezbyly pokoje s oddělenými postelemi, málokdy na konferenci jezdí partneři," vysvětlovala recepční.
,,Tohle je jak v nějakým pitomým romantickým filmu," poznamenala Hermiona naštvaně. Draco se zasmál.
,,Vážně ti to tolik vadí?" zeptal se a trochu zvážněl.
,,Tobě snad ne?" opáčila Hermiona. Draco si povzdechl.
,,Slečno, neměla byste vážně nějaký pokoj, kde by má drahá kolegyně nemusela sdílet stejnou postel se mnou?" Recepční procházela záznamy.
,,Byl by tu jeden pokoj, ale ten bych vám nedoporučovala. Je tam zastaralý nábytek, nefunguje tam klimatizace..."
,,Bereme," skočila jí do řeči Hermiona.
,,Hele, Grangerová, doteď jsem to respektoval," pravil Draco rázně. ,,Kdyby byla možnost jinýho pokoje, klidně bych se přestěhoval. Ale do zničenýho pokoje nejdu. Stejně jsme spolu spali."
Recepční překvapeně zvedla obočí a oba si nenápadně změřila pohledem.
,,Nespali jsme spolu, jen jsme vedle sebe leželi a spali," vysvětlila Hermiona, protože si všimla výrazu recepční.
,,Co ti vůbec tak vadí? Manželský postele bývají veliký, ani nebudeš vědět, že vedle tebe někdo spí," ujišťoval ji Draco.
,,Pokud se do toho můžu ještě vložit," začala nesměle recepční, ,,mohl byste být na pokoji sám a slečna by mohla bydlet v tom postarším. Ten se totiž stejně nevyužívá, takže by to nijak nevadilo."
,,Dobře," odsouhlasila Hermiona. Draco nevěřícně zavrtěl hlavou.
,,Myslím si, že děláš chybu, Hermiono," řekl.
,,Neraď mi, Draco. Vím, co dělám," ujistila ho a převzala si od recepční klíč s číslem 0. ,,Tak jdeme už k výtahu?" zeptala se.
,,Víte, slečno, vy musíte po schodech," řekla recepční. ,,Váš pokoj je v mínus jedničce, tam výtahy bohužel nejezdí. A kufr si budete muset odnést také sama."
,,Jistě. Jak jinak," zašeptala sama pro sebe Hermiona. Ve skutečnosti nebyla naštvaná na nikoho jiného - jen a pouze na sebe.
,,Budeš chtít pomoct?" nabídl se Draco. Nenávistně na něj pohlédla. 
,,Ať tě to ani nenapadne," zasyčela, chňapla svůj kufr a vydala se ke schodišti. ,,Kdykoliv se můžeš vrátit ke mně!" zavolal na ni.

░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░

Pokoj číslo 0 nebyl hotelový pokoj. Podle toho, co jí vyprávěl Harry, tak trávil své dětství v podobné místnosti jako ona teď. Postel byla rozvrzaná. Stěny byly plné vlhkosti a v rozích vesele rostla plíseň. Hermiona nebyla vybíravá a rozhodně nebyla rozmazlená, ale co bylo moc, to bylo příliš. Jenže jak teď mohla přijít za Dracem? Vždyť by si ji dobíral.  Posadila se na něco, co bývalo židlí a čekala na konec světa.