Poslední den před vánočními svátky už nikdo moc nepracoval. Spíš se všichni připravovali na novoroční oslavu, která je čekala hned po Vánocích. Hermiona měla na starost pohoštění společně s dalšími kolegyněmi z kanceláří. Nevěděla, co připravuje Draco a nijak se o to nestarala. Při přípravě čaje s příchutí pomeranče a skořice se přimotal do kuchyňky.
,,Děláš mi čaj, Hermiono?" zeptal se sladce. Očividně byl v dobré náladě.
,,Když hezky poprosíš," odvětila Hermiona.
,,Prosím, prosím, smutně koukám," zašeptal jí těsně u ucha. Hermiona málem vyskočila z kůže, páteří jí projel elektrický náboj.
,,Dobře. Připravím čaj i tobě, ale půjdeš se mnou pro dokumenty do druhého oddělení, sama se tam bojím. Bývá tam prázdno a působí to děsivě."
,,Jenom když hezky poprosíš," odpověděl Draco hravě. Hermiona si stoupla čelem k němu a stoupla si na špičky.
,,Moc a moc tě prosím," špitla schválně svým nejsvůdnějším hlasem.
,,Když mě takhle budeš prosit pořád, udělám pro tebe cokoliv," pronesl Draco skoro jako předoucí kocour. Oba se nakonec zasmáli.

░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░

,,Jak říkám, nesnáším to tu. Zase tu nikdo není. Kam ti lidé pořád chodí?" zauvažovala nahlas.
,,Třeba jsou na obědě," odtušil Draco.
,,Ve čtyři odpoledne?" Hermiona chtěla vejít do místnosti, ale něco ji drželo ve futrech dveří, nějaká magická síla. Nebyla jediná, kdo byl uvězněn. Hned za ní stál Draco. ,,Co se stalo?" zeptala se zmateně a ohlédla se k němu.
,,Koukni se nad sebe," poradil jí Draco. Hermiona vzhlédla.
,,No to ne..." špitla zoufalým hlasem. Draco se zasmál.
,,Vůbec si to neberu osobně."
,,Jmelí je ten nejhloupější zvyk na světě. Neber si to osobně, nemám ráda vánoční zvyky obecně," řekla Hermiona, vyznělo to hloupěji, než zamýšlela.
,,Neříkej, že se jmenuješ Hermiona Grinchová," zažertoval Draco. Chtěl tím odlehčit situaci.
,,Vtipálku. Myslíš, že se to nedá nějak... obejít?"
Draco se pokusil překročit práh, ale nepodařilo se mu to. ,,Nemyslím si. Jde o poměrně povedené kouzlo," odpověděl, ale zkoumavě vzhlédl ke jmelí, jako kdyby na něm měl být nápis: Pro případ, že vás nebude chtít žena políbit, zmáčkněte toto tlačítko.
,,Takže..." hlesl Draco nesměle. Hermiona hleděla na své boty, protože by neunesla jeho pohled. Snažila se uklidnit, ale moc dobře věděla, že jí zčervenaly tváře a vypadá jako rajče. ,,Víš, ono je potřeba, abys spolupracovala," dodal jen tak pro informaci. ,,Jinak se odsud nehneme a já nechci trávit vánoční svátky ve dveřích na ministerstvu."
,,Jo, já vím," odvětila Hermiona. ,,Jen mi dej, prosím, vteřinu." Její žádost byla opodstatněná. Nebyla totiž připravená líbat svého bývalého spolužáka, agresora a náfuku, který byl teď víc než pohledný a krásně voněl a po nocích objímala jeho sako. Draco nic neříkal, očividně její prosbě vyhověl a jednoduše čekal.  ,,Dobře. Ale jen na tvář," řekla a konečně se znovu podívala na Draca. Ten zvedl jedno obočí.
,,Jen na tvář?" zopakoval a snažil se vypadat naoko dotčeně.
,,Nemám ráda líbání na pusu... Od nikoho, s kým nic nemám..." vysvětlovala Hermiona. Draco se k ní nahnul a políbil ji na tvář. Hermiona se pokusila vyjít ze dveří, ale znovu se to nepovedlo. ,,Proč to nefunguje?" zeptala se zklamaně.
,,Nejspíš se to nepočítá, když nejde o rty na rty," odtušil Draco. Hermiona protočila oči v sloup, hrála si na otrávenou, ale ve skutečnosti skrývala strach a rozpaky. ,,Dovolíš mi to?" zeptal se.
,,Prosím?" otázala se Hermiona, aby tím získala trochu vzácného času.
,,Ptám se, jestli mi dovolíš, abych tě políbil," upřesnil svá předchozí slova. Věděl, že Hermiona chápala i jeho předchozí dotaz, ale rád jí to zopakoval. Aspoň mohl ukázat svou odvahu zeptat se jí narovinu. Narozdíl od Hermiony se nestyděl, muži měli v popisu práce řešit problémy, u kterých se ženy červenaly. A zrovna líbání nebyl zase takový problém, naopak se to Dracovi zdálo jako pěkné zpestření dne. Děkoval bohům, že procházel dveřmi zrovna s Grangerovou a ne některou z postarších kolegyň (nebo kolegů). Teď už bylo jen a jen na Hermioně, jestli raději přistoupí na pravidla hry, nebo počkají na záchranu zvenčí. Hermiona mezitím uvažovala. Už odsouhlasila pusu na tvář. Co po ní chtěli bohové víc? Vracela si ve vzpomínkách celý den– ráno si čistila zuby, pak měla kávu, pak svačinu, oběd, kávu. Díkybohům neměla nic s česnekem, ani jinými ,,voňavými" ingrediencemi. To bylo dobré znamení. Nenápadně se koukla na Dracova ústa. Představa líbání se s těmi úzkými rty nebyla nijak odpudivá, Hermioně se to dokonce začínalo zamlouvat. Možná se i maličko, nepatrně těšila. Draco si důležitě odkašlal, aby Hermionu trochu popohnal.
,,Ale žádný sprosťárny," pravila Hermiona místo odpovědi. Draco se ušklíbl.
,,Co si o mně myslíš, Grangerová? V téhle situaci jsem se ocitl nechtěně stejně jako ty. Chci to vyřešit ve vší počestnosti," pravil laškovně.
,,Muž mluvící o počestnosti? To už je samo o sobě pochybné," odvětila stejně hravě. Jestli ze začátku byli překvapení a nejistí, brzy je to přešlo. Uvnitř futer dveří se vznášela dusná atmosféra a oba zúčastnění si to náramně užívali.
,,Jsem muž oplývající pouze dobrými vlastnostmi, jsem vlastně svatý - svatější než Ježíš a všichni jeho apoštolové."
,,Místo vychloubání bys mě mohl konečně políbit," řekla Hermiona.
,,Najednou jsi netrpělivá..."
,,Lepší když mi dáš pusu a na chvíli sklapneš, než to tvý věčný..." V tu ránu ji políbil. Jeho ústa se setkala s jejími a bylo to vítané setkání. Jeho rty byly hebké, Hermiona se chtěla do toho příjemného pocitu vnořit a zapomenout na okolní svět. Jenže se (příliš brzy) odtáhl. Otevřela oči a zadívala se na něj.
,,No vidíš, ani to nebolelo," pravil a prošel kolem ní jako by nic. Hermiona ještě chvíli stála jako opařená. Byl to totiž až urážlivě dobrý polibek.