Pohled Tinyho
Featherwhisker mě jemně pohladil ocasem po zádech „Pojď, tohle bude nejspíš o tobě." mňoukl a vyšel z doupěte.

Polkl jsem a nejistě ho následoval.

Jakmile jsem vylezl ven, uviděl jsem před sebou mýtinu. Mýtinu plnou koček...Některé tam seděli a jiné vycházeli z různých částí mýtiny, aby se připojili k ostatním.

Zamrzli mi tlapky a já zůstal stát na místě s pootevřenou tlamičkou. Začal sem lehce panikařit.

C-Co? Jak? Kde? Kde se tu vzalo tolik koček?!

Zatřepal jsem hlavou, abych se zbavil takových myšlenek a následoval šedého léčitele, který se posadil před velký balvan a obtočil si svůj ocas úhledně kolem tlapek.

Podíval se se nad něj. Nahoře, na tom balvanu, seděl Sunstar. Rozhlížel se po mýtině a trpělivě čekal, až se všechny kočky usadí. Pak se obrátil na mě. Naše pohledy se střetly a on mi svým ocasem naznačil, abych přišel blíž a posadil se vedle Featherwhiskera.

Donutil sem svoje packy k pohybu a už sem cupital k Featherwhiskerovi, vedle kterého sem se poté posadil.

Vydechl sem.

Ani sem nevěděl o tom, že nějaký vzduch zadržuju. Featherwhisker se jemně zasmál a věnoval mi malý úsměv. Pak se obrátil zpátky na masu koček, které se schromaždovali kolem balvanu a začali kolem něj tvořit půlkruh.

Rozhlédl sem se po kočkách. Byli jiných barev a velikostí, každá z nich byla něčím výjmečná. Mě ale nejvíc zaujal bílý kožíšek kocourka, který se protlačil dopředu mezi dvěma většími kočkami, aby lépe viděl, co se bude dít.

Všiml si, že se na něj dívám a tak mi pohled oplatil. Jeho žluté oči jako by na slunci zářily. Lehce se usmál a zamával mi svým ocasem.

Nevěděl sem, co mám dělat, tak sem nervózně zvedl svůj ocas a zamával mu nazpět. Jeho úsměv se trochu rozšířil a dál si mě měřil pohledem.

Hned ale přestal, když se znovu po mýtině rozezněl Sunstarův hlas

„Kočky Hromového klanu, jak asi už všechny víte, máme tu mezi námi domácí kočku." řekl klidně a počkal, až se debatující kočky pod skálou utiší.

„Měl jsem šanci si s ním promluvit a zjistit, co dělal na území Hromového klanu. Tento mladý kocour-" řekl a ukázal svým ocasem má místo, kde jsem seděl. To přimělo, aby byli všechny oči upřené na mě. Přitiskl sem uši k hlavě a začalo mi být horko.

„-se k nám chce přidat. Já a Featherwhisker jsme už odsouhlasili, že ho zapojíme do válečnického výcviku."

Hned, co to dopověděl, rozhostil se chaos. Kočky křičeli jedna přes druhou

„Je to mazlíček!"

„Podívej se, jak je malý!"

„Pošli ho zpátky, odkud přišel!"

„Nevidrží ani první bezlistí!"

Přikrčil sem se a koukal se dolů na své packy. Nešlo ani popsat, jak sem se cítil. Bylo to stejné, jako se Socksem a Ruby. Asi se budu muset smířit s tím, že mě nikdo nikdy nebude mít rád a budou mě odmítat.

Asi to byla vážně blbost tu zůstávat...jak sem si mohl myslet, že mě přijmou...

„Ticho!" Zakřičel Sunstar, aby se kočky pod balvanem stišili.

„Už jsem se rozhodl. Dám mu šanci, aby se ukázalo, že je hoden tu s námi zůstat." mňoukl s ostrým tónem a šlo poznat, že je mírně rozčílený.

„Sežrali ti myši mozek? Je to mazlíček! Copak si zapoměl, co nám provedli?! Zapoměl si na Pinestara?!"

Ozval se z davu hrubý hlas. Podíval sem se nahoru a hned rozpoznal kočku, která to řekla. Velký šedobílý kocour.

Thistleclaw.

Jeho jantarové oči zářili vztekem a zlostí. Pohrdal Sunstarovým rozhodnutím.

Sunstar se na něj podíval a klidným hlasem odpověděl „Jistě, že jsem nezapoměl Thistleclawe. Moje hlava mi pořád dobře slouží. Pokud tě to nějakým způsobem uklidní, tak ti to víc rozvedu." řekl a pak se podíval znovu na celý klan.

„Je tu jen na zkoužku. Nevím, jestli bude možné, aby se z něj někdy stal skutečný válečník. Pokud se bude chovat i nadále jako mazlíček, pošleme ho zpátky k jeho dvounožcům." mňoukl Sunstar s ledovým tónem na konci a s kamenným obličejem.

Rozhostilo se ticho. Většina koček si vyměňovala pohledy nebo mezi sebou tiše štěbetali, jako by se báli vznést další námitku.

„A jeho obojek?" zeptal se zlatý kocour, krerý seděl poblíž bílého kocourka „Zůstane mu, nebo ho sundá?"

Sunstar se zapřemýšlel. Podíval se na své packy a pak na mě. Z jeho očí čiřela nejistota. Díval sem se na něj a přál si, aby tohle celé skončilo dobře.

„Jeho obojek mu zůstane...kdyby se neprokázal jako užitečný, tak ho alespoň jeho dvounožci poznají..." řekl Sunstar a jeho hlas se poté vytratil.

Pár koček souhlasně zamručelo a pak se znovu stišili, když Sunstar pokračoval v proslovu. Ale to co řekl mě zaskočilo. Podíval se na mě a řekl: „Předstup."

Nechápal sem, tak sem se podíval na Featherwhiskera, který seděl vedle mě a on mi naznačil, kam si mám stoupnout.

Došel sem tak nějak doprostřed prostoru, který byl mezi tím balvanem a ostatníma kočkama. Cítil sem, jak mi jejich pohledy propalují kožich.

Zvedl sem hlavu a podíval se na velitele. On se mi zadíval do očí a pokračoval.

„Je ti už 6 měsíců a je čas, aby se z tebe stal učedník. I když ses tu nenarodil a neznáš naše zvyky, jsem si jistý, že se budeš snažit ze všech sil, abys uspěl a pochopil je."

Já přikývl na souhlas.

Budu se snažit. Udělám všechno co bude v mích silách.

"Od tohoto dne, dokud nezískáš své válečnické jméno, budeš znám jako Icepaw, ke cti tvým ledovým očím a bílé tlapce." mňoukl Sunstar a obrátil se znovu na své válečníky.

„Thrushpelte-" Z řady vystoupil vcelku velký kocour. Měl písčitě šedý kožíšek s bílou náprsenkou a jasně zelenýma očima, které ze mu při jeho jmenování zaleskli. "-jsi rychlý a inteligentní kocour a tvé dovednosti se mnohokrát prokázali. Mohu ti důvěřovat, že se pokusíš naučit Icepawa vše, co znáš?"

Kocour, známý jako Thrushpelt se na mě podíval. Lehce se usmál a podíval se na Sunstara „Ano, můžeš mi důvěřovat. Udělám vše co je v mých silách." Řekl hrdým a zřetelným hlasem.

„Pak se tedy staneš jeho učitelem. Přeji vám oběma hodně štěstí."

Thrushpelt přikývl a popošel ke mě. Ucouvl jsem, asi o krok, protože sem nevěděl, co se bude dít. Thrushpelt pobaveně zavrněl „Zůstaň na místě."

Poslechl sem a stál. Přišel až ke mě a pak se dotkl svým nosem toho mého. Projela mnou vlna horka a příjemného pocitu zároveň. Zadíval sem se do jeho zelených očí „Vítám tě, Icepawe." řekl a oddělal svůj nos.

Já pak uslyšel, jak někdo jásá na celé kolo

„Icepaw! Icepaw!"

Když sem se otočil, uviděl sem toho bílého kocourka, jak jásá moje jméno. Hned potom se k němu přidal i ten zlatý kocour a poté už říkali mé nové jméno skoro všichni.

Už nejsem Tiny, už ne. Teď se jmenuji Icepaw a bude ze mě ten nejlepší válečník, jakého tento les kdy zažil!

————————————————————
Další kapitola je tu! A s ní i nové jméno našeho hrdiny.💙

Chtěla sem pro vás udělat něco spešl, takže sem vydala kapitolu ve stejném měsíci jako tu poslední🥳😂

Mám na vás otázku: Líbí se vám jeho jméno?🥺

Nejsem si jím jistá, protože vždy, když se jedná o jeho jméno je to buď: Icepaw, Tinypaw, Scourgepaw nebo Nightpaw🧐 a mě Icepaw napadlo hned potom, co sem si přečetla jeho knihu😓

A je to strašně neoriginální...🥺

OK, moc vám děkuju za čtení a uvidíme se příště😋

Čabás!