Pohled Tinyho
Probudil jsem se pod dekou v mém pelíšku. Zívl jsem, otevřel oči a uviděl Sockse a Ruby jak si hrají.

Rozhlédl jsem se okolo a viděl svou matku Quince sedět na stole. Zívl jsem, protáhl se a zachumlal se spátky do deky. 

Po chvíli jsem měl pocit, jako by se někdo ke mě blížil , tak jsem pohlédl vzhůru. Uviděl jsem Ruby jak na mě s úsměvem skáče, ale nestačil jsem uhnout.

„Ah!"

Vykřikl jsem když do mě Ruby narazila a povalila mě na záda. Svou packu mi dala na hrdlo a s úsměvem řekla

„Našla jsem tě!"

„Hej, to nebylo fér! Mami, mami!"

Křičel jsem uzeměný na zádech k pelíšku. „Ruby, Socksy poďte sem!"

Zakřičela mamka. Socks a Ruby vyskočili z pelíšku a utíkali za mámou, zatímco já se snažil vyškrábat na okraj pelíšku.

„Ano mami?" Zeptala se Ruby. Máma se na mě podívala a pak se otočila zpět k Socksovy s Ruby.

„Neměli byste si hrát se svým bratrem tak tvrdě, to přece víte."
Řekla máma a já se podíval do země.

Vyrostl bych, kdybych mohl.

„Ale mami, on je hrozně slabý a je vždycky na nesprávném místě. Není zábava si s ním hrát." Řekla Ruby s naštvaným výrazem.

Chtěl bych, aby mě Socks a Ruby měli rádi.

„Je to tvůj bratr Ruby a měla by ses k němu chovat lépe. Nechcy, aby se něco takového opakovalo." Řekla mamka s trochu zklamaným výrazem.

Asi o 2 hodiny později

Byl jsem hrozně šťastný, když nám mamka řekla, že jdeme ven. Nikdy předtím jsme venku nebyli. Uviděl jsem hodně překrásných věcí, ale stejně mě nejvíc zaujalo, jak byly velké.

Rozhlíželi jsme se po okolí, když v tom nám dal náš majitel něco okolo krku. Nevěděl jsem co to je, ale vydávalo to cinkavý zvuk. Líbilo se mi to.

Před očima mi přeletěl překrásný modrý motýl a já se na něj díval s absolutním úžasem.

Rozhodl jsem se trochu proskoumat okolí. Rozběhl jsem se směrem ke keřům, které byly vysázené podél plotu. Vlezl jsem do jednoho z nich a rozhlížel se.  

Najednou jsem uviděl díru v plotu. Přišel jsem k ní a prostrčil jsem svou hlavu skrz ji.

Páni, je to větší než jsem předpokládal, vlastně všechno je větší než jsem předpokládal. Stromy, keře, ten prostor. Myslím si, že vím co to je. Slyšel jsem mámu o tom často vykládat. Já myslím...já myslím, že to je les.

Vtom jsem uslyšel, jak na mě volá mamka. „Tiny! Tiny poď sem!"

„Už běžím!" Vykřikl jsem.

Ve spěchu jsem zvedal hlasu a narazil jsem o hranu díry. „Au!" Sykl jsem, ale rychle jsem se oklepal a utíkal směrem k mamce.

Vykoukl jsem z keře a viděl jsem našeho majitele, jak drží v ruce tyč, na které by přivázaný provázek s pírkem. Socks kolem pírka skákal a snažil se ho chytit, ale vždy pírka pouze dotkl.

Hele, Socks a Ruby hrají novou hru. Podle mě to dělají špatně. Proč se toho jenom dotýkají, proč to prostě nechytí?

Vydal jsem se směrem k Ruby, která si čistila svůj kožich. „Hej Ruby! Můžu si také hrát?"

Zeptal sem se Ruby a ona mi opovrhujícím hlasem odpověděla. „Asi jo."

Soustředil jsem se kmitající pírko ve vzduchu. Přikrčil jsem se a skočil.

„Hej!"

Zakřičel majitel, když jsem pírko chytil do svých zubů a jemu vypadla tyčka z ruky.

Moje mamka se na mě dívali s ohromeným a pyšným výrazem ve tváři, zatím co Socks s Ruby se na mě dívali dost zmateně.

„Mám ho, mám ho!"

Křičel jsem přes celou zahradu s úsměvem na tváři. Utíkl jsem s pírkem pod keř a pořádně se do něj zakousl.

„Schválně jestli tohle zvládneš!" Křikl jsem na pírko a znovu se do něj zakousl a znovu na něj zařval.

„Nejsi pro mě žádná výzva!"

„Dej mi to." řekl Socks a vytrhl mi to z pacek.

„Není s tebou žádná zábava. Nehraješ si správně!" Křikla na mě Ruba a odešla.

„Ale já to chytil..." Řekl jsem zmateným hlasem.

„Ruby, Socksy, Tiny! Je čas se vrátit dovnitř!" Máma na nás křikla.

Vylezl jsem z keře a šel pomalu dovnitř. Před právem sem se zastavil a ohlédl se. Naposledy jsem se podíval na koruny stromů a vešel dovnitř.

Asi o hodinu později

Venku byla už tma a my se chystali ke spánku. „Mami?" Zeptal sem se.

„Ano Tiny?" Odpověděla mi s úsměvem.

„Víš něco o...o lesu? Zeptal sem se se zvýdavým pohledem.

„Jenom trochu. Tvůj otec mi o něm často vyprávěl. Narozdíl od něj mě to celkem vyděsilo. Je to temné, stínové, nebezpečné místo a  lesní kočky jsou rychlé a kruté. Musí bojovat každý den aby se zachránili a jenom nejsilnější bojovníci tam přežijí. Žijí tam čtyři klany, kreré se řídí nějakým "kódem válečníka", ktrerý když budeš dodržovat, tak po své smrti půjdeš do nějakého "Hvězdného klanu." Dopověděla a já se znovu zeptal.

„Půjdeme někdy do lesa mami?"

„Ne Tiny. Lesní kočky jsou nebezpečné. Tady jsi v bezpečí." Řekla a olízla mě.

Socks s Ruby se začali trochu chychotat.

„Myslím to vážně. Lesní kočky jsou postrachem pro jméno všech dobrých koček." Řekla trochu rozzlobená.

Postrachem?

Podíval sem ze s okna na noční oblohu, na které se třpytily hvězdy. Položil jsem si hlavu na tlapky a pokusil se spát.

Pohled třetí osoby
Quince vyskočila na židly a podívala se na fotku v rámečku, na kterém byl Jake.

„Má lásko. Na svoje děti bys byl velmi pyšný. Možná nezdědili barvu tvého kožichu, ale vidím v nich tvého ducha." Řekla a povzdechla si.

„Mami?" Uslyšela a otočila se.

Dívala se na Tinyho. „Ano Tiny?" Zeptala se s trochu zaskočeným pohledem.

„Táta tu není, protože mě už nemá rád?" Zeptal se.

Quince se na něj dívala a po chvýly s úsměvem řekla. „Ne Tiny. On tě má velmi rád." Seskočila dolů a objala Tinyho a poslala ho zpátky na kutě.

————————————————————
Omlouvám se, že tento díl vyšel tak pozdě, ale právě jsem v Rakousku na tréninku a neměla jsem na to moc čas.
Každopádně doufám, že se vám tento díl líbil. Další se pokusím napsat co nejdřív.