Padám.
Kam?
Dolů. Hodně rychle.
Všechno se hroutí, vymyká kontrole.
Vrchol srázu je pomalu ale jistě v nedohlednu a s ním i záchrana.
Nyní mě čeká jen volný pád temnem ve kterém číhají běsové strachu a utrpení.
Rychle se vzdaluje i světlo které bylo poslední nadějí a ochranou.

2) Jsem porcelánová panenka.
Ty jsou většinou hezký, ale já ne.
Jsem odhozená. Potlučená.
Prudký déšť mi smyl většinu barev.
Listí mě zasypalo, zem ušpinila.
Už jen čekám až do mě někdo kopne a já se potluču ještě více a nebo se rovnou rozbiju.
Nenajde se nikdo, kdo by mě jemně zvedl, zabalil do kapesníčku a odnesl domů. Někdo, kdo by mě namaloval, opravil a staral se o mě.
Ale stejně se nikdo nenajde, nejsem v pohádce.

3) Pocity zlomená,
láskou zničená.
V slzách se topící,
záchranu hledající.
Marně dál doufá,
sílu už nemá,
a tak ke dnu padá