Srdce mu prudce naráželo do žeber a žaludek měl sevřený v silné pěsti, když o několik hodin později – po patřičných kouzlech na odstranění modřin – kráčel po dlážděné cestě mezi vzrostlým živým plotem. Ani vzpomínky na to, že zde kdysi prožíval něco, co v té době považoval za štěstí, mu nedokázaly pomoci se volně nadechnout. Možná právě proto, že byl skutečně šťastný až s Harrym, v jejich londýnském bytě, který ani zdaleka nedosahoval pompy a velikosti Malfoy Manor. Jejich byt by se vešel málem do vstupní haly, ale na tom mu nezáleželo, byl to jejich domov, sídlo jejich lásky, dokud ho on sám nezničil.

Zaklepal mosazným klepadlem ve tvaru hadí hlavy a zhluboka dýchal, aby si to nerozmyslel. Netroufl si použít krb, už zde nebyl doma, jak mu otec oznámil ve chvíli, kdy jim sdělil své rozhodnutí žít se svým milencem. Tehdy ho otcovo odmítnutí zdrtilo, neboť i přes mnoho chybných rozhodnutí, jež v životě udělal a přiměl k nim i jeho, k němu vzhlížel. Považoval ho za svůj vzor a zklamání s pohrdáním, které v jeho očích výmluvně objevily před tím, než se otočil zády, ho zasáhly hluboko. Nebýt Harryho lásky, složil by se. A právě proto byl zde, protože potřeboval pomoc, aby tu lásku mohl zachránit.

Přemýšlel o tom od chvíle, kdy bos vyběhl od Pansy ze dveří a přemisťoval se za běhu. Její slova mu vytrvale bušila do spánků a způsobovala vlny nevolnosti, se kterými přestal bojovat až ve chvíli, kdy doma obmotal toaletní mísu. Netušil, že mu tehdy rodiče vybrali právě ji, tak moc ho to rozčílilo, že jméno buď přeslechl, nebo ho ani nestihli říci. Předpokládal však, že v tomto mu nelhala.

S trhnutím se narovnal, když se zdobený vstup otevřel a pohlédl k zemi na domácího skřítka. Pyšně vysunul bradu, neboť nehodlal vejít jako hromádka neštěstí. „Oznam pánu domu, že jsem ho přišel navštívit,“ prohlásil a s hranou nenuceností vešel dovnitř. „Počkám v bílém salónku.“

Nenechal se uvést, cestu znal tak dobře, že by mohl jít poslepu. Bílý salónek vybral záměrně; pro svou útulnost se používal především k řešení domácích záležitostí a k přijímání rodinných návštěv. Byl nejsvětější místností v domě, pohovka i křesla smetanové barvy se opírala o bílé zdi s obrazy venkovní scenérie, skleněný stolek odhaloval starorůžový koberec s vysokým vlasem. Jedna stěna byla prosklená a dovolovala nahlédnout na udržovanou zahradu, v níž díky matčině péči kvetly růže i na podzim.

Zašel k protilehlé stěně, u níž stál vysoký sekretář a sáhl dovnitř pro láhev vína, nakonec si to však rozmyslel. Při vzpomínce na alkohol se mu opět vrátila vize soulože s Pansy a silně zaťal nehty do dlaní, aby znovu nemusel vyhledat záchodovou mísu. Připadal si po tom zážitku psychicky hůř, než když přijal Znamení zla.

„Draco,“ ozvalo se ode dveří a on se s trhnutím otočil.

„Mami,“ šeptl a vzápětí už se choulil u matky v náruči, vdechoval její uklidňující vůni a konečně se o maličko cítil lépe. Hřálo ho na srdci, že ačkoliv nesouhlasila s výběrem jeho partnera stejně jako otec, přesto ho nezavrhla a svou lásku mu dávala pořád najevo. Aniž by ji pustil, přes její rameno pohlédl na otce.

Lucius měl stříbřité oči plné bolesti, jež byla dobře viditelná i přes to, že se ji snažil ukrývat. Draco na chvilku zadoufal, že by snad otci mohl chybět, ale jeho výraz nezměkl, zůstal stále ocelově chladný. Ruce s několika stříbrnými prsteny zatínal do vycházkové hole s hadí hlavou a jakmile dodržel společenskou konvenci a kývnutím opětoval pozdrav, přistoupil k francouzskému oknu a zahleděl se ven.

„Proč jsi přišel?“ tázal se bezvýrazně, nevšímaje si omluveného úsměvu Narcissy.

„Potřebuju pomoc,“ oznámil na rovinu a posadil se vedle matky na pohovku.

„A proč o ni neřekneš Potterovi?“ zeptal se kousavě.

„Protože potřebuji pomoci s ním,“ upřesnil. „Nech mě mluvit, otče, prosím,“ vychrlil rychle, neboť Lucius se s hrozivým výrazem otočil a vypadal, že nemá daleko k výbuchu.

„Mluv, Draco,“ pobídla ho Narcissa a vzala ho za ruku, vrhajíc postranní pohled na manžela.

Musel se několikrát zhluboka nadechnout a i přes to z něj slova vyšla až na několikátý pokus. „Budu otec,“ oznámil zdrceně.

Lucius vyklenul obočí, Narcissa zůstala zírat s rukou před ústy. „Myslel jsem, a oprav mne, pokud se mýlím, ale dva… takoví jako ty přece mít dítě nemohou. Tak jak?“

Draco stiskl zuby, ale v duchu ocenil, že ho otec nenazval buzerantem, jak to udělal několikrát dříve. Nechtěl se znovu obhajovat jen proto, že miloval muže. „S Pansy. Použila lektvar touhy, dala mi ho do pití a je těhotná a –“ chrlil ze sebe rychle, aby to měl za sebou, cítě, že rudne jako rajské jablíčko. Celá situace se mu zdála nesmírně trapná, o to víc ho překvapila naprostá změna v otcově výrazu, zatímco matka mu pevně stiskla ruku.

„To je ovšem výborná zpráva,“ zapředl spokojeně po pominutí počátečního šoku a odlepil se od okna, sedaje si na křeslo. „Konečně jsi dostal rozum. Sice je to komplikované, ale předpokládám, že pan Zabini s rozvodem nebude dělat problémy. A za slušnou sumu by se to ani nemuselo dostat do novin, tam ohlásíme až vaše zasnou –“

„Posloucháš mě vůbec?“ vykřikl Draco. „Jaký rozvod? Jaká svatba?“

Narcissa gestem zarazila manžela a konečně promluvila: „Co kdybys nám to vysvětlil celé?“

Otevřel ústa, aby začal vyprávět, ale zase je zavřel, neboť akorát přišel domácí skřítek, nesa před sebou tác s čajem, sušenkami a obálkou. „Spanky přinesl dopis pro pána Draca a čaj, jak si přála paní.“ Draco jako na trní chmátl po obálce, z níž mu do klína vypadl stříbrný prsten a oči se mu zamlžily, když přečetl těch několik vět, co mu Harry napsal. Ruka mu klesla, sbalil prsten do dlaně a naprázdno polkl, chuchvalec z krku mu tím však nezmizel. Nechápal, proč sova zanesla dopis právě sem, ale zřejmě byla natolik chytrá, aby věděla, že se bude nacházet v Malfoy Manor.

„Použila mnoholičný lektvar, aby se proměnila v Harryho a vrhla se na Weasleyovou tak, abych to viděl. Vyhodil jsem ho. A pak…“ Zabořil si obličej do dlaní. „Nalákala mě k sobě domů, měl tam být i Blaise… Opila mě a dala mi nápoj touhy. A ráno lektvarem potvrdila těhotenství.“ Zvedl uslzený pohled na matku. „Harry to nějak zjistil a…“ Vzlykl, podávaje jí dopis. „Nehodlám si Pansy vzít!“ vyjekl s rukama zaťatýma v pěsti. Ta načmáraná slova bolela tak, že měl problém. dýchat

„Nedovolím, aby nějaký Malfoy vyrůstal v cizí rodině,“ zavrčel Lucius. „Když se to stalo, tak –“

„Draco si paní Zabini rozhodně nevezme,“ bránila ho Narcissa pevně. „A žádný Malfoy nebude vyrůstat v cizí rodině.“

„A jak toho chceš dosáhnout?“ ptal se Lucius chladným hlasem.

„Jednoduše. Promluvíme s ní. Pozveme ji na čaj. Jistě neodmítne.“ Samolibě se usmála. „Pokud je mi známo, tak nápoj touhy je na seznamu zakázaných lektvarů. Paní Zabini nebude mít na výběr. Dítě odnosí, porodí a poté jej předá Dracovi. Necháme si ji tady pod dohledem. V opačném případě dítě odevzdá tak jako tak, ale půjde po porodu do Azkabanu.“

„To je geniální, matko,“ vypískl Draco, jakmile mu došel význam slov a vrhl se jí okolo krku.

„A jak ho bude vychovávat?“ zabručel Lucius.

„S panem Potterem, samozřejmě,“ osvětlila okamžitě.

„Tak to těžko,“ nesouhlasil Draco smutně, hladě prsten v dlani. Měl dojem, jako kdyby ho opustilo všechno štěstí v životě. Jak se to mohlo všechno tak strašně podělat během pár dní?

„No, budeš mít co vysvětlovat.“ Pokrčila rameny. „Ale za toto nemůžeš. Nápoj touhy je ekvivalent znásilnění. Za to tě odvrhnout nemůže.“ Objala ho kolem ramen. „A pokud ano… tak tě nikdy nemiloval. A u nás najdeš podporu vždy. I otci se stýská, ačkoliv to nechce dát najevo.“

„Děkuju…“ hlesl. „Já… Půjdu za ním nejspíš hned, než…“

„Dobrý nápad,“ ocenila a jemu se v hrudi rozlilo příjemné teplo, když konečně i otec slabě přikývl a věnoval mu jeden ze svých vzácných úsměvů.