Sotva se vypotácel z krbu, stačil si všimnout jen ohnivě rudé šmouhy, než se okolo něj obmotaly štíhlé ženské ruce a na ústa se mu přisály měkké rty. Zamrzl uprostřed pohybu, stále ještě dezorientovaný z použití letaxové sítě. Zamrkal v šoku, než se vzpamatoval a ruce, jež mu do té doby volně visely podél těla, zapřel proti rusovlásce, která si snad vůbec nevšimla, že při polibku absolutně nespolupracuje.

„Harry, tys přišel," zašeptala potěšeně a znovu se naklonila, aby ho mohla políbit.

„Ginny, co to děláš?" vydechl zmateně a odtáhl se. Rychle udělal úkrok stranou, aby se dostal z jejího dosahu a rozhlédl se; naštěstí v místnosti plné nábytku nikdo jiný nebyl.

Zarazila se a potřásla hlavou. „To mi spíš řekni ty, Harry. Ještě před pár hodinama jsi byl celej nedočkavej, a najednou se tváříš, jako by se nic takovýho nestalo."

„Ginny..." Frustrovaně si prohrábl vlasy. Jak to měl vysvětlit, aby to nevypadalo, že si vymýšlí? „To jsem nebyl já."

„Jo, jasně, a já tam asi taky nebyla, že jo?" opáčila sarkasticky a v očích se jí nebezpečně zablýsklo. „Takže to mělo bejt co? Chtěl ses se mnou vyspat, jenže já na záchody nechtěla, tak jsi změnil názor?" Odfrkla si a překřížila ruce na prsou. „Tak proč jsi teda teď tady? Na cos sem lezl?"

„Tak to vůbec není," přesvědčoval ji a v duchu zavrčel vzteky. Ten někdo, kdo se snaží jeho a Draca rozdělit, se mu zřejmě rozhodl pěkně zavařit. „Budeš ochotná si se mnou promluvit?" Nenápadně mrkl na zeď, na níž visely Weasleyovic speciální hodiny. U všech, kromě Ginny a paní Weasleyové, stály ručičky v poloze „v práci". Doufal, že tomu tak ještě nějakou dobu zůstane a že Molly nepřijde za nimi, ať už se nacházela kdekoliv v domě. Rozhovor, k němuž se schylovalo, skutečně nepotřeboval řešit před ní.

Nespokojeně našpulila horní ret, ale přikývla. Harry si matně pomyslel, jak už je to dávno, kdy mu připadalo, že je tento její výraz roztomilý. Ty časy se však změnily. City, které k ní kdysi choval, když ještě pořádně netušil, co se sebou, minuly ještě před tím, než se dal dohromady s Dracem. Na jednu stranu k mladé ženě pociťoval určitou lítost – byl si velmi dobře vědom toho, že ona jej milovat nepřestala. Když zjistila, že Harry našel zalíbení v Dracovi, vstoupila do týmu Hollyheadských harpyjí, snažíc se tak na něj zapomenout při tvrdých trénincích a náročných zápasech. Domů se vracela minimálně, spolu se vídali ještě méně. Přesto ji její náklonnost neopustila ani po tolika letech. Na druhou stranu také pociťoval vztek, protože ublížit jí bylo to poslední, co by chtěl. Ale někdo si očividně rozhodl nebrat servítky. A on zoufale potřeboval vědět, kdo to je.

„Nechápu, proč to dělám," pronesla uraženě, když se posadili k dřevěnému stolu. Propichovala ho očima a Harry nepochyboval, že je pořádně nahněvaná.

„Ginny, to na ministerstvu... to jsem nebyl já," zopakoval opatrně a položil si dlaně na stůl. Nenabídla mu nic k pití, ale nepovažoval to za společenský poklesek, ani neočekával, že by si s ním chtěla vypít čaj poté, co ji tak nešetrně odmítl. Avšak sám sobě si přiznal, že by ocenil něco, čím by mohl svlažit vyschlé hrdlo. Nepožádal však o nic, jen naprázdno polkl.

„Ne?" opáčila výsměšně. „A kdo tedy? Kdo by si dal tu práci, aby se proměnil v Harryho Pottera a sápal se na mě na chodbě?"

„To netuším," přiznal otráveně.

„A proč by to hlavně dělal?" vyprskla. „Čeho by tím dosáhl?"

„Rozdělil by mě a Draca," vysvětlil tiše a sklopil oči na stůl. Pozoroval kresbu dřeva, jako kdyby mu snad mohla dát nějaké vysvětlení nebo uklidnění. „On... viděl tebe a toho druhého." Zvedl hlavu, upřel na ni naléhavý pohled. „No tak, známe se tolik let. Vážně si myslíš, že bych k tobě z ničeho nic přišel a choval se jako dobytek? Všem na očích? Máš o mně tak strašný mínění?"

Její oči se zaleskly neprolitými slzami, ale neplakala. Objala si ramena, zvedla se od stolu a mlčky přešla ke kuchyňské lince. Harry netušil, na co myslí, ale nechával jí prostor. Doufal, že si uvědomí, že by něco takového neudělal. Nebyl ten typ člověka, co by se na veřejnosti extra projevoval. S Dracem se běžně vodili za ruce, věnovali si pár polibků, ale vášeň byla pouze jejich, schovaná na soukromí domova. Nikdy by ho neosahával někomu na očích, ne tak, jak se měl věšet na ni. Letmé pohlazení snad, ale aby se mu cpal do kalhot? Už takto byli v novinách příliš často a věděl, že Lucius zatím potichu zuří. Nechtěl mu dávat další podněty ke vzteku na syna, navíc to skutečně neměl v povaze.

„Jsem pitomá," zašeptala po nějaké době, během níž uvařila čaj a levitačním kouzlem ho dopravila na stůl. Zaryla prsty do ohmatané kuchyňské desky. „Mělo mi to dojít."

„Nejsi pitomá," ujistil ji, zvedaje se na nohy. Pomalu došel k ní, položil jí ruku na rameno. Chvěla se potlačovaným pláčem. Pocítil k ní hlubokou lítost, ačkoliv by to nikdy neřekl nahlas. Byla příliš hrdá, než aby to snesla.

„Tak moc jsem chtěla věřit..." Potřásla hlavou, nechala větu nedořečenou. Nebylo potřeba to rozvádět, oba velmi dobře věděli, o čem je řeč. Odevzdaně mu dovolila ji vtáhnout do objetí, prázdným pohledem sledovala místnost. „Hádám, že to máš teď doma asi dost na houby. Já, kdybych tušila, že... Nikdy bych –"

„Já vím," povzdechl si a opřel tvář o její hlavu. „Někdo tě využil, aby mě a Draca rozdělil. A já přijdu na to, kdo to byl," slíbil temně a zúžil oči. Nikdo se nebude plést do jeho života beztrestně! Zkazil mu den, který měl být nejkrásnější za uplynulé roky. A to nehodlal nechat bez odpovědi.

„Kolik lidí má k tobě takový přístup, aby ti mohl sebrat vlas a strčit ho do mnoholičnýho lektvaru?" zeptala se a se smutným výrazem se vymanila z objetí, vracejíc se na svou židli.

„Moc ne," odvětil a na tváři se mu rozlil úšklebek, který zmizel jako mávnutím hůlky. „Takže to znamená, že je to nejspíš někdo z přátel," zahučel, posadil se a zoufale zabořil tvář do dlaní.