Hned, jak vystoupil z krbu v kuchyni domu, který kdysi zdědil po Siriusovi, a odhodil kufr na zem, už znovu sahal na krbovou římsu s úmyslem se vrátit. Proklínal se za svou zbrklost a zmatenost, kvůli níž se nechal jen tak bez odporu vyhodit. Nic neprovedl, měl trvat na tom, aby ho vyslechl. Musel si to nechat vysvětlit! Po vyřknutí adresy bytu, kde společně s Dracem čtyři roky bydleli, se však smaragdově zelené plameny neobjevily. Nestalo se vůbec nic. Harry smutně nechal zbytek letaxového prášku protéct mezi třesoucími se prsty, když si uvědomil, že Draco musel ihned po jeho odchodu jejich krb odpojit z letaxové sítě. Sklesle se vypotácel ven, usedl k zaprášenému stolu a opřel si bradu do dlaní.

Nerozuměl tomu. Celých pět let, kdy spolu chodili, bylo naprostou pohádkou, která se rozpadla v několika minutách jako skleněná nádoba. Bolestně vnímal, jak se ostré úlomky zabodávají do jeho srdce a páchají v něm nepředstavitelné škody. Měl dojem, že mu ho roztrhají a že tu bolest neunese.

Zamrkal, slzy se spustily zpod víček, když sáhl rukou do kapsy a vytáhl zeleným sametem potaženou maličkou krabičku. Trvalo mu půl dne, než sehnal přesně to, co si představoval.

Věděl, že by se Dracovi prsten líbil. Otevřel šperkovničku, prstem pohladil spirálu z bílého zlata, jež byla na obou koncích zaoblena do tvaru hadích hlaviček. Místo očí měli hádci dva drobné smaragdy a jejich nosy se spolu dotýkaly. Byla to velmi jemná šperkařská práce, přesto na první pohled vypadala dostatečně mohutně, aby šlo poznat, že se nejedná o ženský šperk. To však nyní bylo jedno.

Zoufale se zatahal za vlasy, další slzy se vydaly na svou pouť po zčervenalých lících. Místo odpovědi na žádost o ruku dostal košem ještě dřív, než ji mohl vyslovit. Na chvíli měl chuť se hystericky rozesmát.

Před očima mu pořád vězel Dracův naštvaný výraz, nutící ho se sbalit do klubíčka. Tak moc ho chtěl obejmout, vysvětlit mu pravdu, společně s ním přijít na to, co se vlastně stalo. Napadlo ho, že by mu napsal dopis, ale bylo mu jasné, že by to bylo jen ztrátou času. Věděl, že by ho Draco spálil, aniž by se do něj podíval. Chápal to, protože ho považoval za zrádce. Přesto to nebolelo o nic méně.

Frustrovaně zavrčel, praštil zatnutou pěstí do stolu, až se prach v mikročástečkách nadzdvihl a vnikl mu do úst. Rozkašlal se a vzteky prskal nadávky. Copak se proti němu spiklo úplně všechno? Začal pociťovat šílený vztek, který z vířícího prachu pomalu zaměřoval na osobu, kterou neznal. To však nebylo v té chvíli podstatné. Někdo se snažil vecpat mezi něj a jeho milovaného, a to nehodlal nechat jen tak. Cítil, jak mu zlost zalézá pod kůži a vlní se mu až v konečcích prstů. Hýčkal ji, nechával ji proudit, než ji násilně potlačil a vyměnil ji za chladné uvažování.

Zvedl se, otřel slzy, vrátil krabičku do kapsy. Nebyl čas na pláč, musel zjistit, co se stalo. Někdo se za něj vydával a líbal se s Ginny, a co víc, osahával ji. Potřeboval vědět, kdo za tím stojí, komu leží jejich štěstí v žaludku natolik, aby si přivlastnil jeho tvář a nechal se schválně spatřit. A kde jinde začít, než u profesionální hráčky famfrpálu?

Ještě jednou sáhl do krabičky pro světlý prášek a vhodil ho do krbu. „Doupě.“

***

Ruce se mu třásly tak moc, že až na druhý pokus se mu podařilo zaklínadlo, kterým uzavřel krb proti používání. Děsil se toho, že by se mohl Harry vrátit a on by tak musel hledět do jeho tváře. Tak moc to bolelo, že se mezi jednotlivými vzlyky sotva zvládal trhaně nadechnout. Věřil mu. Věřil, že všechna ta sladká slova lásky myslel vážně. A doplatil na to.

Nabídl mu své srdce na stříbrném podnose i přes otcův nesouhlas. Odmítl nevěstu, již mu rodiče vybrali, aby mohl pokračovat v rodové linii a tradici. Vzdal se všeho kvůli němu. A proč? Stal se černou ovcí rodiny jen kvůli planým slibům. Otec s ním nemluvil, s matkou se vídal zřídka. Ačkoliv nebyla tak razantní jako otec, přesto ani ona nesouhlasila s výběrem jeho partnera. Neměl nikoho. A všechno zbytečně.

Draco si nalil další skleničku, už ani netušil kolikátou, ale na tom nezáleželo. Na ničem už nezáleželo. Zradil ho člověk, kterého miloval, se kterým plánoval společnou budoucnost. Nevnímal, že mu slzy stále stékají po tváři. Cítil jen neutuchající bolest s pachutí zrady. Otáčela se mu v srdci jako tupý nůž, krájela mu duši na kousky. Nevěřil, že by ji ještě někdy dokázal někdo zacelit. Chtěl zemřít. Dalo se zemřít na zlomené srdce? Draco netušil, ale doufal, že pokud ano, že se mu to stane. Nechtěl žít s tou nekonečnou bolestí, která se mu zakusovala do útrob a trhala je na cáry.

Nechápal, jak se mohl nechat tak dlouho vodit za nos, ale ještě víc ho iritovalo, že mu Harry lhal. Kdyby to přiznal, mohli si o tom promluvit, mohli to vyřešit. Ale on mu hleděl do očí, rozhořčeně trval na svém a ještě se snažil naznačit, že by snad lhal on! Draco však velmi dobře viděl všechno. Nemohl se splést, nemohl se odosobnit od toho pocitu, že se mu zhroutil celý svět ve chvíli, kdy spatřil, jak jeho vyvolený líbá tu zrzavou lasičku!

Možná je měl konfrontovat hned na místě, to by se Harry nemohl vymlouvat. Avšak byl z toho tak vykolejený, že málem ani nezvládl dojít do výtahu a nechat se odvézt ke krbům v atriu, aby se dostal domů. Hned poté začal horečně balit, mával hůlkou jako zběsilý. Nejraději by všechny ty věci spálil, ale nakonec je precizně poskládal do kufru, završil je všemi společnými fotografiemi. Jakmile zavazadlo zaklapl, bylo to, jako by Harry v jeho životě neexistoval.

Tak proč to, zatraceně, tak strašně bolelo?

„Nenávidím tě, Pottere. Nenávidím tě, protože tě miluju,“ zašeptal, než vyčerpaný upadl do alkoholového bezvědomí.