Huh. Nikdy bych nečekal, že to na mě bude takhle působit. Studené končetiny. Třepání se.

Ani nevím proč. Tohle není poprvé --- nicméně co to je, je to teď. Není to stará vzpomínka, je to teď a tu a jsem v tom namočený.

V podstatě bude dobře, že ho odvezou. Tam si nebude moct ublížit. Jenom bych preferoval, abych mu dokázal, že se zajímám. Aby měl tu vzpomínku.

Al3 co na tom záleží? Ukázalo se znovu a znovu že takové vzpomínky nejsou dost. Potřebuje někoho, kdo s ním pořád bude - komu bude moct říct úplně cokoliv. Jeho podpora. Páteř. Láska jeho života.

A já ten člověk být nemůžu.

....snad bude ok.