Začal boj o Lukeův život. Richard zmizel od okna a pokusil se vyrazit dveře, ale neuspěl. Kate se hystericky rozkřičela, nedokázala ten děs ovládnout, i když netušila, co se vlastně dole děje. Richard sprostě zaklel a praštil sevřenou pěstí do dveří, které však stále držely na svém místě. Byli zamčení a nemohli dělat vůbec nic.
Matt dole mezitím popadl nejbližší prkno a začal jím jako zběsilý bít psy po hřbetech, aby je odehnal. Jeho snaha však neměla téměř žádný efekt a Luke byl už příliš oslabený zraněními a ztrátou krve, nedokázal se dále bránit.
,,Kluci, odpusťte mi to!" zakřičel z posledních sil, myslel tím nejen Matta, ale všechny na ostrově. Jeho další slova se utopila v krvi, když mu jeden ze psů skočil po krku a rozerval krční tepnu. Stěny i podlaha okolo něj se okamžitě zbarvily rudě a šokovaný Matt zabouchl dveře a zapřel je trámem. Věděl, že Lukeovi už není pomoci, ve vší té hrůze si však uvědomil, jaké mají štěstí v neštěstí. S nebohým mladíkem bylo v místnosti zavřeno asi deset psů, což rapidně snížilo jejich počet venku a dalo jim tak větší šanci na útěk - kamkoliv. Rychle vyhlédl ven, žádné další psy však neviděl. Snažil se nevnímat realitu a to, co se právě stalo, zvláště hrůzné zvuky vycházející z pokoje, a rozběhl se pryč. Po chvíli běhu za sebou uslyšel rychlý dech a otočil se, připravený bojovat o život. Přišla však úleva. Byl to Richard.
,,Kate je nahoře, je v bezpečí! Slíbil jsem jí, že se vrátím!" vydechl rychle.
,,Kde je Luke?" zeptal se a v jeho hlase zazněla úzkost. Matt smutně zavrtěl hlavou. Slova nebyla nutná.
,,Panebože." zamumlal Richard a zpomalil. Teprve po chvíli se dokázal ohlédnout. Nikdo je však nehonil.
,,Mají teď jiné věci na práci." podotkl Matt hořce. Teprve potom mu naplno došlo, čeho byl před několika minutami vlastně svědkem, předklonil se do písku a začal prudce zvracet. Richard jej rychle zachytil, aby se nezhroutil do toho, co vyšlo z jeho žaludku. Otřel mu ústa a páchnoucí loužičku u jeho nohou rychle zahrabal do písku, aby je neprozradil zápach. 
,,Pojď, Mattie." domlouval bratrovi tiše.
,,Musíme se vrátit domů pro Kate a vypadnout odsud. Není tady bezpečno."
,,A kde je bezpečno, co? Člun nemáme, Luke je mrtvý a ti zasraní čoklové po nás jdou. Chcípneme tady všichni, do prdele!" vypěnil Matt a vztekle kopl do písku pod svýma nohama, který se rozlétl na všechny strany. Oči se mu zaplnily slzami. Od chvíle, kdy jim Luke řekl pravdu o minulosti ostrova se jeho smýšlení o něm poněkud změnilo, ale takhle zemřít si nezasloužil. Vlastně - nikdo by si to nezasloužil. Richard sklonil hlavu. Neměl na bratrovy otázky odpověď, a tak jej tiše vzal za ruku a nasměroval jej směrem k domu.
,,Pojď!" řekl tak energicky, jak jen dokázal. V duchu děkoval všem svatým, že na rozdíl od Matta neviděl Lukea zemřít. Z toho by se psychicky nedostali. Takto si však mohl uchovat zbytek zdravého rozumu, který teď může zachránit život ostatním. Oba bratři se tiše vrátili ke dveřím, které Richard při útěku za Mattem nechal otevřené, a obezřetně nahlédl dovnitř. Po psech nebylo nikde ani stopy, pach krve však už dokázal dveřmi proniknout. Mattovi se znovu zvedl žaludek, zvracet však už neměl co. Zoufale se rozhlížel kolem sebe, doufal, že spatří něco, co by mohli v případě nouze použít jako zbraň. Velmi dobře si však uvědomovali, že proti celé smečce by jim nepomohl ani rotační kulomet. Richard se v letním horku potil a zároveň ucítil, jak mu obvazy na rukou prosakuje krev. Tiše zaklel. Věděl, že musí do nemocnice, a to co nejdříve. Matt mu povzbudivě stiskl rameno. V jeho očích se mísila bratrská láska se strachem. Nechtěl o Richarda přijít.
Společně postupovali domem k dosud nezabarikádovanému schodišti, aby vyzvedli Kate, ale náhle strnuli uprostřed pohybu. Po schodech dolů, zřejmě po marné snaze dostat se do pokoje, seběhl velký německý ovčák. Jakmile spatřil snadnou kořist, strnul jako šelma připravená ke skoku, dychtivě si olízl tlamu a vydal ze sebe dlouhé, šílené, takřka vlčí zavytí, kterým svolával zbytek smečky k další hostině...

Škodolibě se chechtá 😄 Pokračování za týden 😀 Omlouvám se za to, co se stalo, ale vše je součástí předem promyšleného plánu ... 

Děkuji za 500 přečtení, jste skvělí :-)