Omlouvám se za prodlevu s vydáním kapitoly :-( naštěstí se zkouškové chýlí ke konci, tak snad bude v únoru času víc :-) 

Ráno se všichni probudili vyděšení a dezorientovaní. Chlapci spící na tvrdé zemi si stěžovali na bolesti hlavy a zad. Kate jako jediná vstala s úsměvem, ten ji ale rychle přešel, když se dozvěděla, co se v noci stalo. Richard se rozhodl nic jí netajit. Čtyři přátelé společně a opatrně vešli do kuchyně, na snídani však neměli ani pomyšlení. Chlapci vyhlédli z oken. V písku pod okny místy ztmavlém močí se válely roztahané odpadky, po psech však nebylo ani stopy. Všem studentům však bylo jasné, že se z ostrova svépomocí dostat nemohli.

Lucky, kterou Kate vzala s sebou, znepokojeně kňučela, poskakovala kolem a opírala se packami do dveří. Dívka ji s úsměvem vzala do náruče.
,,Copak, maličká? Nemusíš se ničeho bát." promlouvala k ní něžně. Fenka ji však ošklivě poškrábala, jak se divoce snažila dostat se pryč, a jakmile ji Kate leknutím upustila, nedbala na Mattovy pokusy přilákat ji zpět a rozběhla se zpátky k pokojům. Kate chtěla běžet za ní, ale Matt ji jemně zadržel:
,,Počkej, Kate, nech ji, ať se zklidní. Asi se něčeho venku lekla, to ji brzy přejde." Jeho mírný úsměv a jemný stisk dívku přesvědčil. Luke zatím vzal do rukou dalekohled s výborným zoomem, který objevil předchozího večera při pátrání po lékárničce, a snažil se skrz husté stromoví zjistit, co se děje. Matt stál těsně vedle něj, napětím ani nedýchal. 

,,Viděl jsi něco? Nebo slyšel? Co se děje?" ptal se. Jeho kamarád jen zavrtěl hlavou, nikoliv však v nesouhlasném, ale v bezmocném gestu.
,,Jen létající třísky a praskání. Řekl bych, že si chladí žáhu na našem člunu. Stejně bychom se k němu přes les nedostali včas." 

Mladík se náhle prudce otočil a nakopl nejbližší dřevěnou židli stojící u stolu vedle té, na kterou se mezitím posadil Richard, až se s rachotem převrátila na podlahu.

,,Kurva! Jsme tu v pasti! Měl jsem jej hned odtáhnout sem." vyčítal si hořce. Matt mu položil ruku na rameno. 

,,Nesmysl. To jsme se měli s x-kilogramovým člunem tahat sem a tam? Přemýšlej, Lukeu! Není to tvoje vina. Nějak si poradíme. Dostaneme se odsud." 

,,A navíc, kdo ví, jestli ten člun opravdu rozžvýkali? Půjdu se tam podívat, jakmile to bude bezpečné." přidal se Richard. Oba mladíci se na něj podívali s nedůvěrou a obavami. Jeho bratr doslova vybuchl:

,,Šílíš, Richie? Nikdy bych si neodpustil, kdyby se ti něco stalo! Nikam sám nepůjdeš!" 

,,Má pravdu." řekl mírně Luke. ,,Zůstaneme tady, je to bezpečnější."

,,Tady se z toho akorát všichni zblázníme." zabručel Richard, ale Kate mu jemně stiskla rameno. Mladík si uvědomil, že se mimoděk chvěje. Vjela do něj zlost na sebe samého, dostal strach, že Kate nedokáže v případě nebezpečí ubránit. Složil hlavu do dlaní a těžce vzdychl. Tohle že měl být ten úžasný odpočinkový víkend? Začíná se to pěkně kazit ...

Luke náhle vykřikl a jedním skokem vyrazil na chodbu. Současně s jeho pohybem se zvenku ozval hluk a oba bratři také rychle spěchali zjistit, co se děje. 

Strnuli strachem. Na popelnici, jako večer předtím, stáli dva psi a divoce se opírali předními tlapami o okno, škrábali do něj a při jejich štěkotu a vytí, byť tlumenému, tuhla krev v žilách. Všichni tři mladíci se rychle rozběhli k němu, aby jej něčím zpevnili, zvuk praskajícího a dovnitř sypaného skla, které se konečně podařilo psům nějakým nevysvětlitelným způsobem prorazit hlavou, je přimrazil hrůzou ...