Matt opatrně uvolnil barikádu, otevřel dveře, zatímco druhou rukou svíral nůž, kterým už jednou zachránil život svého bratra, a opatrně se rozhlédl kolem. Situace vypadala stejně, jako když do domu vcházel. Bylo ticho a až podezřelý klid. Až teď si uvědomil, že ode dne, kdy sem přijeli, neslyšel žádné ptáky zpívat a neviděl ani zvěř. Zcela nepatřičně vzhledem k situaci jej napadlo, jestli posloužili psům, kteří se jimi živili. To by mohlo vysvětlovat to, jak by psi - po sežrání všech zásob granulí a lidského jídla, kterými byla základna vybavena i pro možnost počasí nepříznivého k odplutí - mohli přežít tak dlouho bez lidské přítomnosti. Předtím, než otevřel dveře, dal Matt Kate rychlé instrukce. Měl v plánu vrátit se zpátky do výcvikového střediska za Richardem, kde budou v bezpečí a budou si moci promyslet, co dál. Pokud to situace dovolí, půjdou v klidu, aby nepřitahovali pozornost psů. Kdyby se však přesto něco pokazilo, zabaví Matt psy a Kate poběží přímo ke karanténní stanici. Takto domluvení vyšli ze dveří ke schodům. Vzduch i koberce na zemi silně páchly močí. Matt věděl, že jim tak psi dávají jasně najevo, kdo je vlastně na ostrově pánem a kdo je pouhým vetřelcem, který si zaslouží smrt. Otřásl se a pevně sevřel čepel nože v ruce. Dům, ve kterém se měli všichni cítit v bezpečí, pro ně byl nebezpečnou, smrtící pastí.
Ruka se mu trochu třásla, když sahal na kliku u dveří. Přestože se cesta ze střediska do domu obešla bez potíží, cesta zpátky tak idylická rozhodně být nemusela. Přesto se rozhodl osudovou chvíli neprotahovat. Energicky otevřel a vyšel ven. Slunce mezitím přestalo tolik pálit, musel proto být dvojnásobně opatrný. Kráčel pomalu, aby k sobě nepřipoutával pozornost, nůž připravený k okamžitému použití, smysly ve střehu a nervy na pochodu.
Když zdálky uviděl ostnatý plot karanténní stanice, věděl, že je zachráněn. Už už se chystal rozběhnout, když jej podivný zvuk přicházející z jeho pravé strany donutil okamžitě přimrznout na místě a opatrně se otočit.
Spatřil mladého černého ovčáka, nanejvýš dvouletého. Zvíře se chovalo zmateně, chraplavě kňučelo a bez ustání bralo do tlamy malé kamínky, válející se v písku. Ohromený mladík si uvědomil, že pes kameny polyká. Otřásl se hrůzou. Věděl, že je to další neklamná známka vztekliny, druhá fáze onemocnění. Na nic nečekal a jelikož se zdálo, že si jej pes nevšiml, rychle se mu klidil z cesty.
Když konečně došel ke dveřím, zachvátila jej vlna emocí. Rychle zabušil na dveře a byl vpuštěn dovnitř. Radost z opětovného shledání byla nepopsatelná.

Všichni tři přeživší však věděli, že teď se nesmí vzdát a jen nečinně čekat, co se bude dít. Během bratrovy nepřítomnosti se Richardovi podařilo stanici opustit a opatrně prozkoumat křoví, kde také ke své radosti objevil Nathanův člun. Stačilo jej jen rychle vzít a konečně odplout z tohoto prokletého pekla, které se dovedlo tak krásně tvářit jako ráj ...