Navzdory Mattovým obávám, že člun nemá dostatek paliva na cestu k pobřeží, proběhla cesta hladce. Zuřivý štěkot psů brzy zanikl, stejně jako nejděsivější vzpomínky na těch několik dní hrůzy.
Když člun konečně přirazil ke břehu v místech, kde před několika dny začali, zažili chlapci morální dilema. Lukeův cadillac stále parkoval tam, kde jej zanechali, na okraji břehu. Vzhledem k jeho stáří a nevybavenosti je nepřekvapilo, že nikdo nic neukradl. I když se chlapcům poněkud příčilo brát si majetek mrtvého kamaráda, neměli na vybranou. Matt zavolal do servisu pro náhradní klíčky, zaměstnanci stručně vysvětlit situaci, a netrvalo dlouho, spolu se starostlivou Kate už doprovázel Richarda do té nejbližší nemocnice, jakou na mapách našli. Mladíkův stav se rychle horšil, měl horečku a zimnici a pokousané ruce jej nesnesitelně brněly. Bylo evidentní, že potřeboval okamžité ošetření. U příjmu na recepci však studenti narazili. Při útěku z ostrova totiž ztratili veškeré doklady včetně občanského průkazu a kartičky pojišťovny, které zůstaly v chatě. Na recepci měla službu nepříjemná postarší žena, která Richarda odmítala zapsat, přesto, že musela vidět, že je s ním zle. Matt i Kate se ji pokoušeli obměkčit i uplatit, ale bez výsledku.

,,Jdi k čertu, krávo pitomá!" nevydržel nakonec s nervy Matt hlasitě.

,,Můj bratr je vážně zraněný, potřebuje pomoc! Pokousal jej vzteklý pes, utekli jsme jisté smrti, nemůžete nás přece jen tak vyhodit na ulici!" pokoušel se ihned napravit svou chybu, že byl na ženu hrubý. Styděl se, ale strach mu zabraňoval chovat se rozumně. Teprve teď padl pohled staré recepční na zraněného mladíka, který se mezitím už vyčerpáním neudržel na nohou a zkolaboval. Pád jeho těla na podlahu ji donutil urychleně zavolat zdravotníky, kteří zanedlouho Matta odstrčili z cesty a bez ohledu na okolní svět odvezli Richarda na ošetření. Matt s Kate byli donuceni zůstat na chodbě před zavřenými prosklennými dveřmi, zatímco lékaři spěchali s jejich bratrem a partnerem bůhvíkam. Matt se za nimi díval, dokud mu nezmizeli z dohledu, a potom už to jeho nervy nevydržely. Svezl se zády podél stěny do podřepu a konečně se hlasitě rozbrečel, bez ohledu na všechny a na vše kolem.  Plakal úlevou nad tím, že se z ostrova dostali, plakal zármutkem nad brutální smrtí kamaráda Lukea, plakal šíleným strachem o svého bratra, plakal také bezmocí, že se nemohl spojit se svými rodiči. Všechny jeho emoce se draly na povrch a on neměl sílu je zadržet. Cítil, jak jej Kate opatrně, přátelsky objímá kolem ramen a říká mu, ať to v sobě nenechává. Vnímal, jak mu čísi ruka podává krabici papírových kapesníků, kterou vděčně přijal. Následující hodina mu připadala jako věčnost. Nevěděl, co se s Richardem děje, jestli jej ošetřují nebo operují, jak na tom je. Šíleně toužil být s ním, alespoň se na něj dívat, klidně i přes sklo, když už by jej nemohl fyzicky držet za ruku. Přecházel kolem stěn sem a tam a modlil se, aby byl jeho milovaný bráška v pořádku. Když se konečně otevřely dveře, překotně vyskočil na nohy a zadíval se do obličeje lékařky ve středních letech. Nečetl v něm dobré zprávy.

,,Jsem Matt Green, bratr Richarda Greena. Toto jej jeho přítelkyně Kate." představil se překotně ze strachu, že mu lékařka v opačném případě odmítne podat informace. Než žena stačila cokoliv říct, objevil se vedle ní zdravotní bratr držící v rukou velký pytel - Richardovy osobní věci. Kate se vyděsila a žaludek se jí sevřel zlou předtuchou.

,,Co se stalo, proboha?" vypravila ze sebe. Lékařka se nadechla a podívala se Mattovi do očí, které se začínaly plnit slzami.

,,Je mi to líto, pane Greene, ale váš bratr se k nám dostal ve velmi špatném stavu s rozsáhlou infekcí v ranách na obou rukou. Dělali jsme, co bylo v našich silách, ale na konci operace upadl do septického šoku. Upřímnou soustrast ..."

V Mattovi by se v té chvíli krve nedořezal. Naprázdno polkl, pootevřel ústa a přešlápl z nohy na nohu. Teprve potom si v plném hrůzném rozsahu uvědomil rozsah a závažnost lékařčina sdělení. Přišel o bratra ...

Následující chvíle měl pocit, že se jeho duše vznáší v jiné dimenzi, nevnímal svět okolo sebe. Cítil, jak se Kate zhroutila a chodbou se ozývá její hysterický pláč. Sám cítil, jak jej smysly opouštějí, a při pádu  na zem zatoužil, aby se už také neprobudil ...

Jeho přání však zůstalo nevyslyšeno. Když se asi o hodinu později probral v domě svých rodičů, usoudil že bůh má zvláštní smysl pro ironii. Uviděl svou matku, ve tváři starší minimálně o deset let od chvíle, kdy se s ní loučil před odjezdem na koleje, jak mlčky balí všechny věci, které si doma ještě nechával, a skládá je do velké pojízdné tašky na kolečkách. Na pozdrav mu neodpověděla, promluvila až po několika dlouhých minutách ticha.

,,Proč ty žiješ? Proč ty žiješ, když je Richie mrtvý? Byl starší, ale měl jsi na něj dávat pozor! To ty jsi ho zabil!" vypravila ze sebe mezi vzlyky. Matta bolestivě píchlo kdesi hluboko uvnitř. Kdyby mu matka do srdce vrazila ostrý nůž a dvakrát jím otočila, nemohla mu ublížit více. Vždycky věděl, že je starší Richard maminčin mazánek, ale že by mu jeho smrt dávala za vinu, nebo jej dokonce vyhazovala z domu, to by jej nenapadlo ani v tom nejkrutějším snu.

,,Co to říkáš, mami?" opáčil co nejklidněji smutným hlasem, i když mu v útrobách vřelo. Margaret Greenová vstala, výhružně udělala krok k němu a hodila mu kufr pod nohy.

,,Jdi k čertu. Nejsi náš syn." řekla tvrdě. Mattovi se z očí vyvalily slzy zrady a smutku. Připadal si jako v jiné realitě, a doufal, že se z této noční můry opět probudí, Richard na něj vybafne zpoza rohu a opět společně odjedou na univerzitu, aby se zúčastnili náročného měsíce plného zkoušek a zápočtů.

,,Mami ..." začal tiše, ale žena se od něj už jen mlčky odvrátila. Z jejího chování bylo patrné, že jím pohrdá. Vzhledem k Richardově památce se rozhodl s ní nehádat, smutně si obul boty, vzal kufr za ucho a opustil rodný dům. Tušil, že to chce čas. Jeho matka byla aktuálně zlomená žalem a měla potřebu kopat kolem sebe. Věděl, že za čas se nejostřejší hrany jejich vztahu obrousí.

Přežil týden hrůzy, kde čelil děsivé smrti, přišel o celou svou rodinu i střechu nad hlavou. Pokud si však myslel, že život už vynesl všechny své zákeřné trumfy, těžce se spletl ...