...Sebastian," řekl a Carol na něj nevěřícně zírala s otevřenou pusou.
Newt se ale usmál se slovy:„Vzpomněl jsem si!"
Carol mlčky zavřela oči. „Ne."
„C-cože?"
Teď zase pro změnu měl otevřenou pusu Newt.
„Říkám ne. Tvé jméno není Sebastian. Ty nejsi Seb, ty jsi Newt!"
Newt zakroutil hlavou. „Já tě nějak nechápu, Carol," povzdychl si a promnul si ruce.
„Tady, tady jsi Newt. Sebastian je za tebou," usmála se smutně.
Newt znovu pokýval hlavou. „Asi ano."
Pak už mlčel. Mlčeli oba.
„A-a, na co sis ještě vzpomněl?" zeptala se jen tak ledabyle.
„To je vše," zalhal s úsměvem Newt.
A pak to zase skončilo kývnutím.
„U-už musím jít," usmál se Newt a přes mříže jí políbil. „Dobrou noc, Carol."
„Dobrou noc...Sebe," pošeptala za ní Carol, ale její slova odnesl vítr.

Ráno se probudila s nepříjemným pocitem, ale i tak s úsměvem na tváři.
Na studené zemi už na ni čekala ponurá, vychladlá snídaně v podobě vaječné omelety s chlebem.
„Proč furt vejce?" zamumlala a pustila se do toho. Vše zapila vodou, která přišla spolu se snídaní a pořád prázdným břichem se opřela o zeď.
Porozhlédla se kolem sebe, jen tak z nudy. Ale pak zpozorovala něčí tělo ve vedlejší „cele."
Byla to holka!
Ležela rozplácle jako žába. Byla celá špinavá a černé vlasy jí trčely do všech stran. Spala, ale i tak jí bylo vidět do obličeje. Bledá, krásně řezaná tvář s plnými rty a velkýma očima.
„T-tereso!" křikla celkem naštvaně Carol a přilezla co nejblíže jí to díra dovolovala.
„Tereso!" vykřikla znovu tentokrát naštvaněji.
„Mmmhhhm?"zamumlala rozespale dívka a otevřela své zářivé oči.
Chvíli jí trvalo než se rozkoukala, ale když zaregistrovala Carol, byla čilá jako rybička.
„Kimiko!" vykřikla naštvaně a Carol jí spražila zabijáckým pohledem.
„Jo, jasně, Carol," opravila se spěšně.
Chvíli mlčela, jakoby si v hlavě pořádala myšlenky.
„Slyšela jsem," začala,„o tom tvém velkém útěku! Myslela jsem, že tě zlikvidovali, ty náno jedna! A pak jsem tě viděla na monitoru!"
„Připadám ti snad jako mrtvá?!"
„Ne ne!" zvedala rychle ruce Teresa na obhajobu.„No, brzo budeme nejspíš mrtvé obě, jak tak koukám."
„Já vím," přitakala Carol a objala svá hubená kolena.
Teresa si povzdechla. „Thomas..."
„Co s ním?" zakoulela očima Carol.
„Řekni mu o mně."
„Jak bych mu asi o tobě mohla říct, když trčím v cele, čóne?!" zvýšila hlas Carol a skoro křičela.
„On je blbec. Neví vůbec nic, nevzpomíná si na mě tak, jak bych chtěla," stěžovala si.
„Vítej v mém světě!"
„C-co?" ptala se Teresa.„No jo vlastně, ty a Newt. Tak có? Už byl nějaký románek?"
Kdyby Carol mohla, už by jí jedna přiletěla, ale bohužel.
„Docela to jde. Neboj, Thomas si taky vzpomene, díky tobě je na dobré cestě!"
„Povídala jsem si s ním. Celou tu dobu v kómatu, ale on-"
„Počkat! Tys byla v kómatu?!"
„No jasně. Ty víš, kvůli „tamtomu", "zašeptala.
„Že mi to nedošlo. Celé spiknutí v plném proudu? Aris ve spojení?"
Teresa pokývala. „Měla by ses s ním taky spojit co nejdřív, nemůžeš nás už jen tak ignorovat. Bude tě potřeba!"
„Já vím, já vím," pokývala hlavou Carol.
„A teď víc než kdy dřív."
„Jak to myslíš?"
Carol se zadívala do země a přemýšlela nad tím, co Teresa vypotí.
Jenže nic, ticho jen jednou prolomené jejím vzlyknutím.
„Héj Tereso! Já čekám!" otočila se prudce, ale to co uviděla jí vyrazilo dech.
„Ty frasačko!" spustily se jí slzy.
Její bývalá kamarádka ležela v divné poloze na zemi a z hrudi jí vyčnívala dýka.
Kolem ní se pomalu rozlévala krev, ale stará dobrá Teresa se usmívala.
„Ř-řekni mu...o mně. A-až přijde...čas! Dokonči to!" A pak její oči pohasly. Nemohla tomu zabránit.

Spokojení? Teresa vyhnána :( :D Vůbec s touhle kapitolkou nejsem spokojená - je hrozná :o(