Jessie celý den ignorovala svého bratra stejně okatě, jako on ignoroval Jessie. Vzájemně se míjeli a ani jeden z nich se na toho druhého ani nepodíval, natožpak aby snad promluvil.

Toužila po tom, aby se ji omluvil a on neměl jediný důvod k tomu, aby to udělal. Naopak - očekával to stejné od své sestry.

Malia nebyla celý den ve škole a její nepřítomnost přece jen nahrávala k tomu, aby se vztahy mezi sourozenci urovnali. Scott celý den pracoval na plánu, který se s Liamem a ostatními chystali večer provést.

K celému plánu ovšem potřeboval Jessie, stejně jako ona potřebovala jeho, aby ji k tomu všemu přizval.

To vše je nakonec dohnalo k tomu, aby ještě odpoledne zakopali válečnou sekeru. Ani jeden z nich se sice neomluvil, ale čokoládová tyčinka měla na Jessie podobné účinky jako šunkový sendvič na Scotta. Oba se posadili se svým oblíbeným jídlem naproti sobě v kuchyni a Scott ve stručnosti popsal Jessie jejich plán na chycení jednoho z Ghost Riderů. Jessie měla spoustu otázek a on ji na většinu z nich trpělivě odpověděl. Pokud ale odpověď neznal, zůstal raději mlčet.

Jessie vše odkývala, neměla k ničemu žádné větší připomínky.

Scott už byl téměř na konci svého proslovu, když Jessie zavibroval telefon. Jméno šerifa Stilinského na displeji ji přinutilo, aby hovor zvedla co nejrychleji. „Děje se něco?" zeptal se Scott zmateně, když dotelefonovala. Z jejích strohých odpovědí si jen stěží dokázal domyslet celý rozhovor.

„Nejsem si jistá," zamumlala. „Šerif chce, aby k němu přijela co nejrychleji."

„Dobře."

„Zvládnete to beze mě?"

„Samozřejmě."

„Dávejte na sebe pozor, prosím."

Jessie v posledních dnech trávila spoustu času s Lydií. Všimla si toho až v momentě, kdy stála uprostřed nákupního centra a zkoušela si krátkou sukni.

„Musíš si ji vzít, Jessie!" trvala na svém Lydie, pro kterou bylo nakupování určitým druhem terapie a možností, jak uniknout reálnému světu. A protože za pár dní byly Vánoce, Jessie neodolala její nabídce, a nakonec společně vyrazily na nákupy.

Z původně jednorázové akce se stal téměř maraton a Jessie si nebyla jistá, kolikátý den v kuse je vlastně v obchoďáku.

A co na tom všem bylo nejpodivnější - Lydia si každý den odnesla nový kousek oblečení, který předchozí den přehlédly. Hraničilo to se zázrakem.

Jessie už měla všechny dárky koupené, a proto se nechala ukecat svojí kamarádkou a skončila v kabince s pořádnou hromádkou oblečení. Nic, co Lydia vybrala, nebylo běžné oblečení, které nosila. Všechno to byly krátké sukně, trika s výstřihem, šaty a halenky z průsvitného materiálu.

Měla na sobě teprve první sukni a už si byla jistá, že ten zbytek ani nebude zkoušet.

Na prosby Lydie ale vylezla z kabinky, oblečená do zmíněné sukně. Měla temně rudou barvu a dokonale ji ladila s odstínem pleti. Navíc ji obtahovala na těch správných místech a nechala vyniknout její dlouhé nohy.

„Já nevím, Lydie, kam bych v ní chodila?"

„Do školy?"

„Není moc krátká do školy?"

Chytla sukni za okraje a snažila se ji potáhnout o několik centimetrů níž.

Lydia ji chvíli sledovala, a nakonec jen zoufale protočila oči.

„Můžeš si ji vzít třeba na rande."

„Jo, protože já mám rande každý druhý den," zabrebtala, zatímco zmizela zpátky v kabince. Ještě jednou se prohlédla v zrcadle, a nakonec nad svojí marnivostí jen zavrtěla hlavou.

„Proč vlastně nikoho nemáš? Nikdy jsem tě s nikým neviděla..."

„Ale jo, já měla pár chlapů."

„A byli skuteční?"

„Lydio!"

Jessie vystrčila hlavu z kabinky, aby probodla svou kamarádku pohledem. Ta však jen nevinně pokrčila rameny a pokračovala ve svých otázkách a teoriích: „Tak měla jsi někdy někoho?"

„V prváku jsem chodila s Darrenem půl roku."

„Darrenem Frostem?"

„Jo."

„Kus!"

„Já vím."

Jessie se nasoukala zpátky do kalhot a do náruče popadla hordu oblečení, které ji Lydia přinesla na vyzkoušení. Lydia ji ale neposkytla ani chvíli na oddych a jen co všechny kousky zavěsila na ramínku pro vrácené zboží, vytáhla z něj onu sukni a zamířila s ní pokladně.

„Co to děláš?"

„Kupuji ti sukni."

„Já nechci žádnou sukni."

„Ale to mě nezajímá, zlatíčko."

„Lydie, no tak...!"

Jessie ještě nezjistila, že bojovat proti Lydii je jako bojovat proti větrným mlýnům. Pokud drobná zrzka něco chtěla, vždy dosáhla svého. Jessie tak sledovala, jak s úsměvem zaplatila za její sukni a jak rázně vypochodovala z prodejny.

Jejich dalším cílem byla drobná kavárna jen kousek od nákupního centra. Všechny obchody už měly projité a Lydia v ruce nesla dostatečný počet papírových tašek, aby zavelela k ústupu. Cestou do kavárny ale nepřestávala klást nepříjemné otázky.

„A po Darrenovi?"

„Ve druháku jsem měla randem s Johnem."

„Jenom jedno?"

„Jo. Je docela těžké randit s chlapem, když kousek od vás pobíhá vraždící ještěrka, která je náhodou tvůj spolužák." Jessie se zeširoka usmála a střelila po Lydii vítězný úsměv. Zároveň se natáhla po sklenici s mléčným koktejlem a lehce z něj upila.

„Jedna nula pro tebe."

„Díky. A můžeme toho už konečně nechat?"

„Poslední otázka."

Jessie protočila oči, a nakonec odevzdaně přikývla. Lydia by se stejně zeptala i bez jejího souhlasu.

„Stiles?"

„Co je se Stilesem?"

„No..." Lydia slovo dlouze protáhla a pro ještě větší efekt se napila ze svého hrnku s kávou. „Je mezi vámi něco?"

„Jsme kamarádi."

„Kamarádi s výhodami?"

„Lydio!"

„Věděla jsem to!" Vítězoslavně se usmála.

„Jsme nejlepší kamarádi. Znám Stilese od svých čtyř let."

„A to něčemu vadí?"

Jessie pokrčila rameny. Cítila, jak se začíná v obličeji červenat a nervózně se zavrtěla.

„Poslední otázka."

„Poslední otázka padla už před třemi otázkami. Začínám se bát, že to nikdy neskončí."

„Proč mu nic neřekneš?"

„Protože to je můj kamarád."

Lydia zavrtěla hlavou a pak si prstem zaklepala na čelo.

„Nechápu, čeho se bojíš, Jessie. On se na tebe dívá jako na svatý obrázek. Sleduje tě každou minutu a po každé se mu na tváři rozvine tak široký úsměv na tváři jako kdyby byl nějaký blázen."

„Lydie..." vydechla potichu Jessie, překvapená slovy své kamarádky.

„Jste oba blázni, jestli to ani jeden z vás nevidí."

„Ale..."

„Otevři oči, Jessie."

„Ale..."

„Je to můj kamarád?" zparodovala její hlas a Jessie jen přikývla. Sklopila zrak a pohled zabodla do koktejlu před sebou.

„Jessie, zlatíčko. Myslíš, že existuje někdo lepší, kdo tě bude mít rád než tvůj nejlepší kamarád, který tě doopravdy zná a ví, jaká jseš?"

Jessie zůstaly slova Lydie dlouho v hlavě.

---

Když přišla domů, zaslechla z kuchyně hlasy. Myslela si, že to je máma se Scottem, jenže místo jejího bratra tam stál Rafael. Byl k ní zády a nemohl ji vidět. Rychle se schovala za roh, tak aby ji neviděla ani Melissa.

„Nemůžeš zase odejít bez rozloučení."

„Oni mě tady nechtějí, Melisso."

„Jsou to puberťáci. Bouří se proti všemu a proti všem. A ty jsi v jejich životě chyběl přes deset let. Jestli sis myslel, že se tady zázračně objevíš a poprosíš je o odpuštění, oni ti padnou kolem ramen a všichni odjede v západu slunce, tak jsi se šeredně mýlil."

„A co mám teda podle tebe dělat?"

„Musíš jim dát čas. A musíš jim ukázat, že to myslíš vážně."

„Myslím to vážně, Melisso."

„Já vím, že jo. Ale o mně tady nejde. Musí to vědět i oni."

„A jak jim to mám dokázat?"

„To nevím, Rafe. Udělal jsi první krok. Asi ti nezbývá než doufat, že oni udělají ten druhý."

Jessie slyšela víc, než chtěla. Po špičkách se vyplížila nahoru do patra, kde sebou plácla o postel s hlavou plnou myšlenek.

---

Mezi tím vším co se dělo a nedělo Scott plnil své sliby a snažil se Malii naučit, jak co nejlépe ovládat své kojotí já. Malia byla velmi divoká a neomalená. Přesto však velmi společenská a kamarádská. Bylo na ní vidět, jak usilovně se snaží pochopit lidský svět, ale některé věci ji zkrátka docházely později, než normálnímu člověku.

Po novém roce měla nastoupit na beaconhillskou střední školu a zatímco Scott ji usilovně připravoval na to, jak zvládnout úplněk, Stiles ji pro změnu pomáhal dohnat co nejvíce školního učiva.

Malia nebyla hloupá, ale strávila více než půlku života v kojotím kožichu a jak je známo, kojoti nejsou zrovna zdatní matematici a fyzici. Taky neovládají gramatiku a problém jim dělá i americká historie, nebo základy ekonomie. Malia sice měla se školou domluvený individuální režim, i přesto však měla před sebou ještě spousty práce.

Jessie věděla, nebo možná jenom tušila, že Stiles si k Malii vytvořil zvláštní pouto, podobně jako Malia ke Stilesovi. Nedokázala si pomoc, ale po každé když je viděla spolu, vzedmula se v ní obrovská vlna žárlivosti, kterou nedokázala potlačit.

A přitom neměla jediný důvod na Malii žárlit.

Protože... ona a Stiles jsou kamarádi, že jo?

A kamarádi nežárlí na ostatní kamarády.

Možná i proto měla Jessie obrovský problém vytvořit si k Malii nějaké pouto.

Necítila k vysoké dívce nenávist, nebo snad nepřátelství. Jen si vzájemně nepadly do oka a místo budování přátelství si stěží vyměnili základní zdvořilostní fráze a několik falešných úsměvů.

---

Jessie a Scott se skutečně rozhodli svému otci dát další šanci na to, aby se stal součástí jejich života. Společně strávili druhý svátek vánoční a Rafael se skutečně snažil, aby sváteční den byl výjimečný.

Jessie si nebyla jistá, jestli mu odpustila a jestli mu vůbec někdy bude schopná odpustit.

Po novém roce se Rafael musel vrátit zpět na ústřednu, protože jeho práce v Beacon Hills již byla hotová a ho čekal další případ. Přesto však dvojčatům slíbil, že s nimi zůstane v kontaktu. Domluvili si základní pravidla pro další styk a komunikaci a snažili si vzájemně vyjít vstříc.

Ani jeden z nich nevěděl, jak se vše bude vyvíjet dál.

Ale rozhodli se tomu dát šanci.

A to byl rozhodně dobrý začátek.

---

Nikdo nepochyboval o tom, že nejlepší večírky ve městě (a vlastně i v okolí) pořádá Lydia Martinová. A i když Lydia už dávno nebyla tou namyšlenou královnou střední školy, která se na všechny dívala ze svého pomyslného trůnu, nedokázala odmítnout příležitost uspořádat oslavu nového roku v domě své matky.

Jessie se nacházela v přízemí rozlehlého domu Martinů a a v ruce držela červený plastový kelímek, který byl ale naplněn nealkoholickou limonádou.

Seděla kousek od ostatních, zcela ztracená ve svých myšlenkách. Snažila se zrekonstruovat celý uplynulý rok a přišlo ji neuvěřitelné, kolik se toho za tak krátký čas událo.

Všechno to začalo, když se na prahu jejich domu zjevil jednu lednovou noc Stiles se širokým úsměvem a nápadem jít hledat mrtvé tělo do přilehlých lesů. A samozřejmě, že Scott a Jessie neřekli ne.

Do teď si nebyla jistá, proč s tím šíleným nápadem souhlasila. Proč s tím kdokoliv z nich souhlasil.

Věci se té noci daly rychle do pohyby a Scottovým kousnutím začal ten šílený kolotoč nadpřirozených věcí, ve kterém se nacházeli do dnes.

Scottovo kousnutí.

Jackson jako kanima.

Smečka alfa vlkodlaků.

Darach.

Nogitsune.

Allison.

Stiles.

Stiles...

Zhluboka si povzdychla. Prožila toho tolik, ztratila toho tolik, ale získala toho také dost. A stejně ji největší vrásky na čele způsobil její nejlepší kamarád.

Zatraceně se nesnášela za tu letní noc, kdy se oba opili a poprvé překročili hranici jejich přátelství.

Možná, kdyby to udělali jen jednou, nic by se nezměnilo.

Ale oni v tom pokračovali.

A z původně neosobního sexu, který byl jen pro zábavu a možná pro trochu vzrušení se postupem času stalo něžné a jemné milovaní.

„Zatraceně," zaklela potichu sama pro sebe.

Nemohla tomu utéct - měla plnou hlavu Stilese.

Ať chtěla, nebo ne, vždy si našel cestu do jejích myšlenek.

Zbývala už jen necela hodina do konce starého roku, když se rozhodla. Ráznými kroky zamířila do kuchyně, kde našla někoho, kdo rozléval tvrdý alkohol. Rychle do sebe hodila jednoho panáka, aby si dodala potřebnou odvahu a znovu zmizela v davu, aby v něm našla Stilese.

Chtěla vstoupit do nového roku s čistou hlavou.

Už ji nebavilo neustále se ptát sama sebe, na čem vlastně je.

Byli ještě přátelé, nebo byli něco víc?

Jejich vztah už dávno nebyl o sexu pro zábavu, ale ani jeden z nich to neřekl nahlas.

„Hej, Stilesi!" křikla na něj, i když stál jen kousek od ní. Hned otočil hlavu za zvukem jejího hlasu a na tváři se mu rozlil úsměv. Jessie se protáhla kolem dvou druhaček a najednou byla přímo před ním.

Popadla ho za ruku a chtěla ho odtáhnout někam daleko od toho všudypřítomného hluku a od všech těch lidí.

„Co se děje?" zeptal se nechápavě, když se ocitli v jednom z prázdných pokojů.

„Musíme si promluvit!"

„O čem?" zeptal se nechápavě.

Jessie se na něj na chvíli zadívala a slova ji uvízla v hrdle. Chtělo se ji rychle zamumlat o ničem a utéct pryč. Jako kdyby se nikdy nic nestalo. Místo toho se ale zhluboka nadechla a pronesla: „O nás."

„O nás?"

„Stilesi já... Já už takhle nemůžu. Už mě nebaví se přetvařovat sama přes sebou, že jsi jenom můj kamarád. Protože už to dávno není pravda. Chci... Potřebuji vědět, na čem jsem. Co se mezi námi děje. Co jsme? Kdo jsme?"

„Jessie," vydechl překvapeně její jméno a opatrně se natáhl po její ruce. Ona ale jen téměř neznatelně zavrtěla hlavou a ustoupila o malý krok dozadu, aby se dostala mimo jeho dosah.

„Jessie," zašeptal znovu.

„Nezkoušej na mě to svoje Jessie! Chci vědět na čem jsem, jasný? Co to je? Co to je mezi námi? Je vůbec něco mezi námi, nebo..."

Zmateně koktala a rozhazovala rukama. Byla rozrušená a hlas ji místy přeskakoval.

Stiles ji ale umlčel uprostřed věty. Udělal jeden velký krok směrem k ní, aby překonal tu vzdálenost mezi nimi. Pevně uchopil její obličej do svých dlaní a vtiskl ji polibek, který ji odpověděl na všechny její otázky.

Když se jejich rty znovu rozdělily překvapeně zalapala po dechu. Stiles ji bříšky palců něžně hladil po tváři a ona se musela usmívat.

Po chvíli se vykroutila z jeho sevření a vklouzla mu do náruče. Beze slov ji k sobě přitiskl a lehce políbil do vlasů.

„Věděla jsem to," zamumlala mu vítězně do ramene.

On ji ale náhle od sebe odtáhl a úsměv mu zamrzl na tváři.

„Co...?"

„Tohle nemůžeme," zašeptal zničeně a on sám vypadal, že se mu při vyslovení těch dvou slov rozlomilo srdce na půl.

„Ale... proč?"

„Jsi sestra mého nejlepšího kamaráda, Jessie."

Ta věta zůstala viset mezi nimi a oběma postupně docházel její smysl.

Jessie však prudce zavrtěla hlavou.

„To nedává žádný smysl, Stilesi!" rozkřikla se vztekle.

„Jessie...!"

„Ne! Nesnaž se mě zase uJessieovat!"

„U... co?"

„To je jedno!"

Založila si ruce na hrudníku a lehce přimhouřila oči. Vlasy měla rozpuštěné a volně ji padaly na ramena. Zhluboka oddechovala a snažila se potlačit ten vztek uvnitř sebe. Stilesovi připomínala pradávnou bohyni hněvu a možná i to byl důvod, proč si nakonec povzdechl a tiše zamumlal: "Nějak to vymyslíme."

„Nějak vymyslíme, co?"

„Nějak vymyslíme jak to mezi námi bude fungovat."

„Pche," ofrkla si Jessie, jako kdyby ji jeho slova nestačily.

„Mám tě rád, Jessie, opravdu tě mám rád. Ale nemůžu to Scottovi udělat, chápeš to?"

Nebyla si jistá, co jeho slova doopravdy znamenají. Její myšlenky se ztratily v hlasitém odpočítávání posledních vteřin starého roku, který byl tak hlasitý, že k nim dolehl i přes zavřené dveře. Stiles nezaváhal ani na chvíli. Přiskočil k Jessie, pevně ji uchopil v pase a vtiskl ji polibek.

Poslední polibek ve starém roce a nový polibek v novém roce.

A i když ten polibek byl dravý a nenasytný, byla v něm ukrytá i překvapivá něha a příslib něčeho velkého.

„Co to děláš?" zamumlala Jessie zmateně, jen co se jejich rty rozpojily. Stiles se od ní neodtáhl, jejich obličeje byly jen několik centimetrů od sebe. Cítila na své tváři jeho teplý dech a jeho oči u sebe měla tak blízko, že v nich rozeznávala jednotlivé odstíny hnědé, se kterými měla vždy problém.

„Líbám svoji holku."

Jessie cítila, jak se ji červená. Tiše se zasmála a rychle se natáhla pro další polibek.

Poslední "odpočinková" epizoda před čtvrtou řadou. V dalším díle už nás čeká výlet do Mexika!

Stessie je konečně (!) oficiální věc. Tak... nějak.

(Funny fact - Jessie a Stiles se měli původně dát dohromady už na konci druhé řady, ale nakonec jsem se rozhodla napínat sebe i vás o trochu déle. Hehe.)

Chtěla bych si teď dát trochu "odpočinek" resp. bych si chtěla napsat nějaké kapitoly dopředu, abych mohla přidávat i o prázdninách. To znamená, že se pokusím přidávat jen jednu kapitolu týdně. Ale jak se znám, tak to zase brzo poruším.

A nakonec ještě malý dotaz - k povídce mám vymyšlenou i "sérii" epilogů, kde bych se chtěla věnovat životu Jessie a Stilese a Scotta po skončení střední školy, bez reflexe 6B série. Pokud by vás něco zajímalo a pokud byste si něco z jejich společného života chtěli přečíst, určitě mi dejte vědět do komentářů :))

Děkuji za každé přečtení, za každý vote a za každý komentář! :))