„Tohle nikam nepovede," zamumlala Jessie zklamaně.

Stáli v domě s pečovatelskou službou, kam se za přispění neomalenosti Malie vloupali. Šerif jim poskytl cennou stopu při pátrání po Stilesovi. Podle něj to byla rodinná přezdívka, kterou používal jeho otec, když byl v armádě.

A právě u Stilinského staršího v pokoji teď stáli. Jenže muž před nimi trpěl těžkou demencí, byl rozrušený a i když se ho Lydie snažila uklidnit, nevypadalo to, že by jim jakkoliv mohl pomoci.

Jessie se už chystala odejít, když ji muž probodl pohledem.

„McCallova dvojčata."

„Vy mně... nás... poznáváte?" zeptala se zmateně.

„Znám vašeho otce."

Jessie udělala krok dopředu a posadila se ke stolu, naproti muži. Starý Stilinski si ale jen odfrkl. „Žádná sukně před ním nebyla v bezpečí. Uměl takové kouzlo – když se před ním objevila pěkná holka, jeho svatební prstem jako mávnutím kouzelného proutku zmizel." Zamával jim rukama před obličejem. „Puf! Prostě byl pryč."

Jessie se zmateně otočila na svého bratra, který stál za ní. Opatrně ji položil ruce na ramena, ale nic neřekl. Každý z nich svého otce vnímal odlišným způsobem. Ale ani jeden z nich nemohl popřít fakt, že v jejich životě napáchal spoustu věcí, které se jen špatně hojily.

„Ale to bylo stejně jedno, protože byl pořád v loji. Chlastal první ligu a vlastně by přechlastal i vítěze první ligy."

Pak stočil pohled směrem k Lydii.

„A ty musíš být Martinová, že jo?"

Lydia beze slova přikývla. Na okamžik zavřela oči, aby se připravila na špínu, kterou se starý muž chystal naházet na její matku.

„Máš stejně arogantní úsměv jako ona. Vždycky musíš mít poslední slovo, že jo? Královna střední školy, že jo?"

Než stihl říct cokoliv dalšího, do místnosti vtrhl šerif Stilinski.

„Jasně jsem vám řekl, ať sem nejezdíte."

„Ale..."

„Vypadněte!" Zařval překvapivě agresivně. Nikdo z přítomných ho v podobné náladě ještě neviděl a tak usoudili, že nejlepší, co můžou udělat je opustit co nejrychleji pokoj.

---

Když se vrátili domů, našli dům v katastrofálním stavu. Liam, Hayden, Mason a Corey se rozhodli uspořádat zde party, abych ochránili jejich spolužačku. Gwen, jak se slečna jmenovala, pohřešovala svoji sestru. Nikdo jiný si ale nepamatoval, že by kdy nějakou měla a tak nebylo pochyby, že se jedná o práci Ghost Riderů, kteří se nezastavili a pokračovali ve sbírání duší ve městě.

Celá situace se ale zvrhla a místo toho, aby dívku zachránili, donutili jednoho z Jezdců se zviditelnit a tím ohrozili všechny přítomné na párty.

Scott byl naštvaný, snažil se dát dům do pořádku, než se vrátí máma z práce a Jessie mu v tom pomáhala. Byli v domě sami, protože oba potřebovali čas přemýšlet a vstřebat, co všechno se vlastně dneska stalo.

Jenže z jejich myšlenek je vyrušil šerif Stilinski.

„Můžu vás na chvíli vyrušit?"

Oba sourozenci jen přikývli. Šerif si zhlasita povzdechl a začal: „Už se vám někdy stalo, že jste měli sen živý tak, že jste se vzbudili a mysleli jste si, že to je vzpomínka? Tuhle se mi to stalo. Zdálo se mi... Já a Claudia jsme měli jen pár týdnů před koncem školy, leželi jsme spolu v posteli a já ji řekl, že chci, aby se náš syn jmenoval po jejím otci. Obdivoval jsem toho muže a přál jsem si, abych byl alespoň z poloviny dobrým otcem, jako byl on pro Claudii. Protože, jak už jste asi pochopili, můj otec nikdy nebyl dobrým tátou. I když byl ještě v pořádku."

Beze slova jen přikývli. Nechtěli ho rušit ve vyprávění.

„Claudia se na mě usmála a řekla, že by to hraničilo s týráním dětí. A já se jen usmál a řekl ji, že to je jedno. Že mu stejně budeme říkat Stiles."

Během víkendového turnaje v lakrosu se událo hned několik věcí. Kromě toho, že se Stiles s Derekem málem utopili ve školním bazénu, znovu se setkali s podivným ještěrčím mužem. Jenže tentokrát už věděli, s čím mají tu čest. Derek stvůru pojmenoval jako kanimu a ani jeden z nich nepochyboval o tom, že má nová alfa pravdu.

Derek se jako vlkodlak narodil, vyrůstal ve vlkodlačí rodině a měl spoustu znalostí, které nikdo jiný neznal. Byl však velmi sporný na slovo a svoje tajemství prozrazoval jen málokdy a málokomu.

I proto byli rádi, když se Allison podařilo od svého dědy získat Bestiář – knihu všech různých stvoření se kterými se rodina Argentů setkala. Jenže celá kniha byla psána latinsky a ani jeden z nich nedokázal přečíst ani půl slova.

A pak tu byla také Derekova smečka – Isaac byl obviněn z vraždy svého otce, nakonec byl ale propuštěn a znovu se vrátil do školy. Erica, která se přes noc proměnila ve školní sex bombu, se pokoušela získat Scottovu pozornost všemi různými způsoby. V Allison jen pohled na ni vyvolával nekontrolovatelnou vlnu žárlivosti.

Byla to právě Derekova smečka, která dospěla k názoru, že kanimou je Lydie.

Pravdou byla, že Lydia byla pokousaná a v posledních dnech se chovala více než jen zvláštně. Začalo to křikem na kluzišti a pokračovalo to mnoha drobnými incidenty, o kterých ostatní pořádně ani nevěděli. Jenže když měla ve škole vypočítat příklad a místo číslic celou tabuli popsala zašifrovaným vzkazem o pomoc, musela i Jessie uznat, že se zrzavou dívkou není něco v pořádku.

Derek se ji ale chystal zabít. Podle něj byla kanima příliš nebezpečná, a nebyla možnost, aby jejich setkání ještěrčí bytost přežila. Na druhou stranu, Scott i všichni ostatní byli přesvědčení, že udělají cokoliv, aby zabránili Derekovi v naplnění jeho plánu.

---

V rámci tohoto plánu se Allison vydala za školní poradkyní, paní Morellovou, která na škole vyučovala francouzštinu, ale měla vysokoškolský titul i ze studia dalších románských jazyků. Právě ona jim přeložila stranu věnovanou kanimě, kde se dozvěděli, že podobně jako vlkodlak je i tento tvor nejsilnější za úplňku, ale na rozdíl od něj nehledá smečku, ale přítele.

Scott pak zůstal ve škole, ale zbytek odjel k McCallům domů, kde se měli postarat o Lydií. Ta ale zmizela v horním patře spolu s Jacksonem a v přízemí osaměla Jessie se Stilesem a Allison. Právě černovlasá dívka z nich jako jediná měla zbraň – drobnou kuš.

„Už jsou tady," zamumlala Jessie od vchodových dveří. Naproti přes ulici skutečně stála celá Derekova smečku.

„Oni tady nejsou, aby nás vystrašili. Jsou tady, aby zabili Lydii."

Jessie odpověděla jen přikývnutím.

„Budu muset zavolat tátovi."

„Allison, to nemůžeš... pokud se o tom všem dozvědí,..." Allison se zadívala na Jessie, telefon držela v ruce. „Ale oni ji jinak zabijí."

„Ne, když vystřelíš první," pokynula hlavou na kuš, kterou černovláska držela v ruce.

Allison zavřela oči a zhluboka se nadechla. „Kterého z nich?"

„Dereka!" Vystřelil ze sebe Stiles bez zaváhání. S tím ale Allison nesouhlasila: „Pokud je Scott schopný zachytit můj šíp, Derek to zvládne taky. Musí to být někdo z těch dvou."

„Z třech tří," opravil ji Stiles.

„Z těch dvou."

Jessie se nahrnula k oknu, ale musela souhlasit s Allison.

„Chybí tam Isaac."

A jako na zavolání se za jejími zády ozvalo zavrčení. Stál tam Isaac, oči mu zářily, tesáky měl vyceněné a na ruce tasené drápy.

„A sakra," zamumlal Stiles, těsně předtím, než ho Isaac odhodil téměř přes celou místnost. Jessie přejela pohledem z něj na Allison a pak se rozběhla nahoru do patra. Lydia stála vyděšeně na chodbě, v očích slzy.

„Co se to děje?!" zeptala se roztřeseným hlasem.

„Někdo se sem snaží vloupat. Musíš se schovat!"

„Ale..."
„Lydie, schovej se!"

Zrzka, jako obvykle obutá na botech s vysokým podpatkem, pak odcupitala zpět do pokoje, ze kterého vyšla. Byl to její a Scottův pokoj, který měl zámek z druhé strany dveří a ona slyšela, jak se Lydie zamknula pokoje vedly dveře do koupelny, ve které se také dalo schovat a Jessie doufala, že právě dvoje dveře jim poskytnou dostatek času, než dorazí Scott.

Chtěla se rozběhnout zpět do patra, odkud se stále ozýval hluk rvačky, ale u schodiště ji překvapila Erica. S úsměvem na rtech ji podrazila nohy a Jessie s hlasitým výsknutím skončila na zemi. Než se stihla zvednout, ucítila podpatek, který se ji zarýval mezi lopatky.

„Chystáš se někam?" zeptala se blonďatá dívka hravým tónem.

Jessie ji neodpověděla, místo toho dál soupeřila s jejím vlkodlačí silou. Snažila se zvednout na loktech, ale oproti Erice neměla žádnou šanci. Jenže tlak náhle polevil a Jessie slyšela tupou ránu, jak blondýna narazila do zdi kousek od ní. Zvedla pohled a spatřila Scotta, který konečně dorazil domů. S Ericou i s Isaacem se rychle vypořádal a vyhodil je před dveře domu, kde stál Derek s posledním zbývajícím členem smečky, s Boydem.

Jessie byla celá potlučená, přesto si však stoupla na práh domu, vedle Stilese a Allison.

„Jsi v pořádku?" zeptal se ji šeptem Stiles a ona jen s námahou přikývla.

„A ty?"

„Bylo mi lépe, ale asi to přežiju."

„Škoda."

Jejich rozhovor ale přerušil Derek: „Už vidím, proč pořád odmítáš moji nabídku Scotte. Ty nejsi žádná omega, máš svoji vlastní smečku. Ale musíte pochopit, že není jiné cesty. Lydie musí zemřít."

Derek by jistě ještě pokračoval, kdyby mi do řeči neskočila kanima. Stála na střeše domu, mávala dlouhým ocasem a z úst ji vycházelo podivné chrčení. Jenže ve stejný moment z vrchního patra přiběhla i zadýchaná Lydie, která se zoufalým hlasem dožadovala odpovědí.

A pokud nebyla kanima Lydie, zbýval jen jeden člověk, který byl celou dobu s nimi – Jackson.

---

Ztichlou ulicí se ale rozlehly zvuky policejních sirén, které přivolala Lydie. Derekova smečka se rychle vypařila, podobně jako Stiles, který nechtěl otci vysvětloval, že se dostal do dalšího průšvihu. Allison odvezla domů Lydií a pokusila se ji uklidnit, ale i vymyslet nějakou nevinnou lež, kterou by svoji kamarádku uklidnila.

Jessie a Scott zůstali v domě sami a policejní hlídce koktavě vysvětlovali, že je jenom vystrašil nějaký neznámý zvuk.

Když zůstali doma sami, Scott vytočil Stilesovo číslo, aby se vypadali pátrat po Jacksonovi, kterému už byla v patách Derekova smečka. Scott se ale ještě předtím, než u jejich domu zaparkoval modrý džíp, pokusil Jessie vysvětlit situaci.

„Derek ho kousnul, když se stal alfou," začal Scott.

„Jackson to věděl, že jo? On věděl, že jsi vlkodlak."

Scott jen přikývl.

„Toužil po tom. A potom, co nám pomohl porazit Petera, měl pocit, že mu Derek něco dluží. A tak ho kousl."

„Ale jakože se z něj stal tenhle odporný ještěr a ne vlkodlak?"

„Derek říkal něco o tom, že na sebe bereš podobu, která odráží tebe. Jackson je prostě zkaženej od hlavy až k patě..."

Jessie pokývala hlavou."Stejně nechápu, jak ho mohla Lydia milovat. Nebo spíš – nechápu, jak ho může pořád milovat."

„Pořád?"

„Vidíš ji to na očích."

„To je přesně ten typ magie, který nikdy nepochopím."

„To není magie, bratříčku. Říká se tomu ženská intuice. Je to mnohem lepší, než vlkodlačí smysly."

---

Jessie pak osaměla. Stiles vyzvedl Scotta a oba dva se vydali stopovat Jacksona. Ona však zůstala doma, protože tušila, že by chlapcům byla jen na obtíž. Místo toho teď nervózně přecházela po domě, neustále vše přerovnávala a každých pět minut kontrolovala telefon, dokud konečně nezazvonil.

---

„Vy jste..."

Jessie zoufale zůstala stát uprostřed rezervace a nechápavě se dívala na ukradený vězeňský transportér před sebou. Neměla co jiného by řekla a tak sevřela pěst a uhodila nejdříve Scotta, se kterým její rána nic neudělala, a poté i Stilese, který si bolestivě promnul zasažené místo.

„Vy jste takový idioti! Ne, vy už ani nejste idioti. Vy jste překročili hranici idiotství a dostali jste se tak daleko, že tu hranici už ani nevidíte! Jste nový druh idiota – nadidiot. Jak vás mohlo napadnout, že nejlepší možnost, kde schovat Jacksona je ukradnout policejní auto a zaparkovat ho uprostřed lesa?!"

Jessie vztekle rozhazovala rukama a sršela nadávkami. Z očí ji přitom létaly jiskry a byla natolik rozčílená, že i její srdce bilo jako splašené. Když ji konečně došli všechny nadávky, založila ruce na prsou a našpulila pusu.

„Necháš mě to teď už konečně vysvětlit?" zeptal se Scott, který se po několika minutách konečně dostal ke slovu.

„To by mě zajímalo s jakým vysvětlení vy dva idioti přijdete!"

„Co jiného jsme s ním asi měli dělat, hm? Měli jsme ho vzít k nám domů? Nebo jsme ho měli nechat napospas Derekovi? Nebo snad Argentům?"

Jessie vzdorovitě zavrtěla hlavou. „Jestli na vás přijdou – jakože na vás přijdou – můžou vás zavřít!"

„Nikdo na to nepřijde," ozval se Stiles, který do teď mlčel, „máme jeho telefon, napíšeme jeho rodičům, že je v pořádku, že prostě jen přespal u kamaráda. Zůstanu s ním i zítra, zatímco vy dva budete ve škole a pokusíte se zjistit, proč se pokoušel zabít Dannyho. Mezitím přijdeme na něco jiného."

Jessie znovu zavrtěla hlavou, protože nevěděla, co jiného říct. Pak ale vztekle prohlásila: „Jste idioti!" a nastoupila do modrého džípu, čímž naznačila, že debata již skončila a ona chce odvézt zpátky domů.

---

Jak už to tak většinou bývá, i ten nejlepší plán se často nepovede. Vzhledem k tomu, že jejich plán nebyl jeden z těch nejlepší, stačilo jen velmi málo k tomu, aby se celý sesypal. A tak se stalo, že Scott se Stilesem seděli na policejní stanici a snažili se šerifovi vysvětlit, jak je možné, že ukradli vězeňský transportér a několik hodin v něm věznili svého spolužáka.

Jako zázrakem se nedostali do vězení, přesto dostali soudní zákaz přiblížení.

„Řekni mi, že jsi v tom neměla palce i ty?" zeptala se Melissa Jessie, zatímco seděli na chodbě policejní stanice a čekali na Scotta.

„Neměla."

„Co se to s ním děje, Jessie?" Melissa zvedla pohled na svou dceru a Jessie si až teď všimla, že její máma během chvíle zestárla o několik let.

„Má zlomený srdce."

„A proto propadá ze dvou předmětů? Proto teď dostane soudní zákaz?"

„Mami..." Jessie položila Melisse ruku na rameno, ale nevěděla, jak víc ji uklidnit. Pochopitelně ji nemohla říct pravdu. Nemohla ji říct, že její bratr je vlkodlak a proto má problémy ve škole, proto se nemůže stýkat s dívkou, kterou miluje. Nemohla ji říct, že se snaží zachránit Jacksonův život před Derekovou smečkou. Nemohla ji říct vůbec nic. „... on teď prostě zažívá těžký období. Rozešla se s ním jeho první velká láska – je to prostě zraněný puberťák."

Melissa se na ni tázavě podívala a Jessie se snažila vydržet její pohled z očí do očí. Nakonec položila svojí ruku na její dlaň a krátce ji stiskla.

„Nebere drogy, že ne?"

„Ne! Jak tě to vůbec nepadlo?!"

„V poslední době se chová... jako někdo úplně jiný, Jessie. Má přede mnou nějaké tajemství."

„Mami, je nám šestnáct, už nejsme malé děti. Jasně, že před tebou máme tajemství. Ale můžu ti odpřísáhnout, že ani jeden z nás nebere drogy."

Jen přikývla a sklopila pohled k zemi.

Jessie chtěla říct ještě něco dalšího, ale objevil se šerif Stilinski a zavedl Melissu do výslechové místnosti, kde byli oba hoši, ale i Jackson se svým otcem, který byl jeden z nejlepších právníků ve městě.

Když Melissa zmizela v místnosti, šerif si přisedl k Jessie.

„Vím, že v tom máš taky prsty. Ale tvůj bratr a můj syn se rozhodli vzít veškerou vinu na sebe. Měla bys jim poděkovat."

Nechápavě zamrkala a zadívala se do šerifovy tváře. Mluvil klidně, ale ona si byla jistá, že vevnitř v něm zápasí hned několik emocí. Naštvanost, zklamání,...

„Ale měla by jsi vědět, že jsem zklamaný. Nechápu, proč jsi jim podobnou blbost nerozmluvila. Dali by na tebe. Vždycky na tebe dají. A ty jim dovolíš ukradnout policejní transportér, pro Krista!" Lehce zvýšil hlas, ale nekřičel. Když domluvil, schoval si na okamžik obličej do dlaní. Jessie sklopila pohled, protože by pohled do jeho očí nevydržela.

„Já..." pípla tiše, ale on ji skočil do řeči. „Mě to nezajímá, Jessie. Zklamala jsi mně."

Jen přikývla a cítila, jak se ji oči zalívají slzami.

Mezi prsty instinktivně sevřela malé, stříbrné písmeno J, které nosila na svém krku. Jako malá holka ho dostala od svého táty a od té doby ho téměř nikdy nesundala.

Když zůstala sedět sama, cítila se, jako kdyby ji na ramenou stál celý svět. Cítila se stále menší a menší a ztrácela se v obrovské pavučině lži.

Vytáhla z kapsy svůj mobilní telefon a rukávem si setřela slzy, které si našly cestu ven z jejích očí. Rychle zamrkala, aby se zbavila i těch posledních a pak se znovu soustředila na svůj telefon. Vyťukala jen krátkou zprávu, kterou smazala, pak ji znovu napsala, znovu smazala a znovu napsala. Zhluboka se nadechla a zadívala se na pár písmenek, které naťukala.

Ahoj tati, jak se mas?

Když už se její palec blížil k tlačítku pro odeslání, vše si ještě jednou rozmyslela. Smazala celou zprávu a telefon zastrčila zpět do kapsy.

Jestli jednu věc neumím, je to předepisovat si kapitoly. Vždy, když nějakou dopíšu, musím se o ni hned podělit. Jsem hrozná. Nicméně, proč vám to říkám - v dalších dnech už asi nebudu přidávat kapitoly tak často, protože bych měla psát bakalářku. Takže nebojte se - neumřela jsem, a ani jsem na vás nezapomněla!

Díky za všechny komentáře a hlasy!