Po deseti minutách jsme se dostali dál do lesa a já jsem celý oněměl úžasem. Bylo to nejkrásnější místo, které jsem kdy viděl. Rostly tady mohutné stromy. Vedle mě jsem si všiml krásné květiny, květ měla velký jako moje hlava. Pod mým dotykem začala zářit. Vyvolal jsem asi nějakou řetězovou reakci, protože začaly zářit další květiny vedle ní a tak to šlo dál dokud se neosvětlil celý les. Najednou nebyl les ve tmě, viděl jsem až do korun stromů, kde jsem si všiml veverek. Najednou jedna seskočila dolů a rozevřela křídla. Cože? Křídla? Je tolik věcí, které neznám.

,,To je zmutovaná veverka. Neboj ta je neškodná" zasmála se na mě Lele.

,,Jak to myslíš? Tady je i něco co nám může ublížit?!"

,,Tady zatím ne, pořád jsme blízko města, ale slyšela jsem, že hluboko dál je vlk s dvěmi hlavami. Jedna hlava má oči jako orel a nic jí neunikne, zatímco ta druhá zuby ostré jako břitva. Kdo ví, co za zmutované zvířata tam ještě běhají."

Po tomhle jsem se radši přestával vyptávat a tiše jsem šlapal do kopce za Lele.

„ Jsme tady!"

Vylekal jsem se, když najednou promluvila.

„Podívej se"

Došli jsme na vrchol, kde se mi naskytl pohled na celé město, Staré i Nové a bariéru mezi nimi. Staré město bylo nádherné. Budovy byly celé skleněné a vysoké, ještě vyšší než stromy v lese. Svítilo všemi barvami. Když jsem se podíval pozorně došlo mi, že jsme za hranicemi Mladého města a stojíme nad Starým městem. Podíval jsem se ke hraně dolů a viděl pod sebou ulici a další domy, které nebyly tak krásné jako ty vysoké skleněné domy v dáli, ale pořád vypadaly velmi moderně. Najednou jsem ucítil dotek na zádech, kvůli kterému jsem začal padat dolů. Za sebou jsem slyšel poslední slova Lele ,,hezký let." Proč? Udělal jsem jí snad něco. To byly moje poslední myšlenky před dopadem.

Probudil jsem se na odpadcích. V uších jsem slyšel vlastní tep, všechno kolem mě bylo příliš rozmazané, abych něco viděl. Neměl jsem odvahu vstát, a tak jsem ležel v odpadcích dál, dokud se mi svět začal vracet zpátky do normálu a já mohl vidět, kde jsem spadl. Pokusil jsem se vstát, ale ostrá bolest v žebrech mě vrátila zpátky. Pak jsem si vzpomněl. Lele! Jediná holka, které jsem věřil a miloval ji. Proč mě sakra strčila! Najednou jsem cítil hrozný smutek. Nemám nikoho a nemůžu nikomu věřit. Nevím kde jsem. Z posledních sil jsem se vyhrabal z odpadků a vstal jsem. Na tričku jsem viděl vlastní krev. Měl jsem štěstí, byly to jen drobné rány a škrábance z dopadu. Vydal jsem se dál, zjistit, kde to vlastně jsem. V další uličce jsem však spatřil pohyb. Někdo tam byl! Nepřemýšlel jsem co dělám a rozeběhl jsem se za neznámou osobou. Najednou byla zase všude ta hrozivá tma a já znovu upadal do bezvědomí. Někdo mě praštil do hlavy.

Probudil jsem se v nějaké místnosti. První co jsem uviděl byl zářivě bílý strop.

,,Probudil se!"

Do místnosti se seběhlo více lidí a já ho uviděl. Mladého kluka, vypadal přesně jako já. S tím rozdílem, že on byl čistý, měl upravené vlasy. Dokonale padnoucí oblečení.

,,Devone?" Dostal jsem ze sebe sípavým hlasem. Asi jsem se dostal do nebe. Devon je přece mrtvý. Nemůže tu stát. To není možné.

,,Tak rád tě vidím Matte, myslel jsem si, že jsi mrtvý"

,,Ale to není možné. Co tady děláš?"

,,Na to bych se tě měl ptát já ne?" Zasmál se Devon a objal mě.

V tu chvíli jsem pocítil radost.

,,Všechno si vyjasníme Matte nad šálkem dobrého čaje. Ale nejdřív tě dáme do pořádku, potřebuješ pořádnou koupel. Smrdíš jako odpadky a ty vlasy. Hned dojdu i pro strojek. Za tu dobu co jsi spal jsme ti i zašili všechny rány, tak dávej pozor ať si je znovu neotevřeš.

Kluk jménem Josh mi pomohl dostat se do koupelny. Byla to nádherná místnost. Všechno bylo tak moderní. Voda se ve vaně dokonce spouštěla na hlasový příkaz! Josh mi podal do ruky věc. Řekl, že se to jmenuje tablet a můžu si na tom upravit i teplotu vody podle sebe. Všechno to bylo pro mě tak cizí.

,,Prosím, nastav mi to podle sebe. Já tu věc v životě neviděl."

,,Ach, ty jsi musel žít v novém městě. Neboj se, všechno se naučíš a já ti s tím pomůžu."

Pak párkrát ťukl do toho "tabletu" a nechal mě v koupelně o samotě.

Zanedlouho mi přinesl Devon oblečení. Nevím co to bylo za materiál, ale na kůži bylo velmi příjemné a hřálo.

,,To je speciální látka, vynalezl jí jistý doktor Wick po tom, co jeho žena dostala nějakou velmi ojedinělou alergii. Nakonec si ji patentoval a vydělal majlant. Jeho děti nemusí pracovat do konce života. Dokonce si nechali postavit mrakodrap. Snobové jedni... A teď pojď v obýváku na nás čeká večeře."

,,Tak tohle bylo to nejlepší jídlo, které jsem kdy jedl." Prohlásil jsem s plným břichem. Všichni se zasmáli. To jsem rád, že ti chutná." Řekl George. George byl poslední člen Devonovy party. Dozvěděl jsem se, že je tady kuchař, zatímco Josh se stará o techniku a Devon o peníze.

,,Devone, jak ses dostal do starého města? A neměl by jsi být mrtvý, vždyť kontakt s nesmrtelnými nás má zabít!"

,,Uklidni se, tohle je jen uměle vytvořená pověra, která má lidi z mladého města udržovat dál od Starého. A na tu tvoji otázku jak jsem se sem dostal. Když nám začal hořet dům, tak jsem zrovna byl venku u Maxe, slyšel jsem ho v noci štěkat, a tak jsem ho šel zkontrolovat. Pak jsem jen viděl lidi v bílých pláštích, jak utíkali od našeho domu, a pak začal požár. Nestihl jsem dojít ani ke dveřím, jak se rychle rozšířil. Pak mě popadla teta Eddie, řekla mi ať jsem potichu a jestli chci přežít mám jít s ní. A tak jsem šel, ani mi nic jiného nezbývalo. Dovedla mě tady, tohle je vlastně její dům. Bohužel před rokem onemocněla nevyléčitelnou nemocí a umřela. George a Josh jsou její synové a naši bratranci Matthew."

,,Cože!? Proč jste mi to neřekli hned!" Tak já mám i bratrance. Tak to je síla. Vždy jsem si myslel, že jsem poslední.

,,Snažil jsem se tě najít, ale neexistovaly žádné záznamy. Někdo smazal záznamy i o požáru. Proto jsem tě přestal hledat, myslel jsem, že jsi mrtvý. Kde jsi celou dobu byl?"

,,Zavřeli mě do sirotčince, dokud ti není osmnáct tak tě z něho nepustí. Je to jak vězení. Pak jsem potkal Lele, chodila k mému oknu. Byla to moje přítelkyně. To kvůli ní jsem utekl. Dovedla mě na okraj lesa. Myslel jsem si, že mi chce ukázat jak vypadá Staré město. Když jsem byl otočený zády ...tak... ona... strčila do mě a já jsem spadl."

,,Vážně jsi říkal Lele? Ozval se Josh. Jedinou Lele co znám je dcera nejvyššího, podívej." Vytáhl svůj tablet a najednou se na něm ukázal obrázek nádherné dívky. Málem jsem jí pod těmi šaty a korunou nepoznal. Byla to ona.

,,Dává to smysl. Nejvyšší nenávidí lidi, staletí usiluje o jejich vyhlazení. Ale podle dávné smlouvy na to nemá právo. Je tam napsáno, že lidé a nesmrtelní budou žít odděleně a nebudou se snažit se zničit. Kdyby to zjistila rada, vykázala by ho a jeho rodinu navždy z města." Řekl Devon.

,,Tak co budeme dělat? Všichni se musí o tomhle přeci dozvědět. Nemůžou takhle zabíjet lidi! "

,,Neboj Matthewu, najdeme způsob jak zachránit lidi!"

Konec

Pokračování si necháme pro 2 knihu!