Za okny panovala tma, hodiny ukazovaly půl desáté, ale Isaac stále seděl na mé posteli a přemýšlel. Já seděla u počítače nad rozepsaným emailem pro toho nejnepříjemnějšího spisovatele na světě Vanhautena. Měla jsem v plánu vyřídit svojí žádost přes jeho asistentku, ale ta u něj již nepracuje, škoda, byla milá.

"Ale no tak Hazel, jsme tu už dobrý tři hodiny a máme akorát tak pozdrav, pohni." Měl pravdu, vážně jsem nevěděla, co napsat. "Hele, seš tu od toho, abys pomáhal, tak pomáhej! A navíc nemůžu napsat třeba: 'Nazdar, nó já jsem Hazel, ta holka, jak u vás byla a vy ste na ni byl zlej. Jó a upravoval jste dopis od mýho mrtvýho kluka, pamatujete?' Nemyslíš?" Zasmál se, ale on i já jsme zestmutněli. "Ne, to prosím nepiš. Napiš třeba, že bys potřebovala pomoct s Gusovým posledním přáním." Navrhl. Jen jsem něco zamumlala a hluboce se nadechla.

Trvalo další půl hodinu, než se napadlo, co napsat, Isaac už u nás nebyl. Dopsáno jsem měla chvíli před jedenáctou.

Dobrý večer pane Vanhautene,
je to asi půlroku od našeho nemilého setkání. I vy jste v hloubi duše úžasný člověk, to jste dokázal laskavostí, jenž jste pro Guse před smrtí prokázal. On byl, vlastně ani nedokážu popsat, jaký byl. Jeho smrt mě nenávratně zasáhla. Vím, že i mé dny se krátí a tak Vás žádám. Gus si přál nebýt zapomenut a já mu přání vyplním, ale k tomu potřebuji Vaši pomoc. Augustus mi těsně před jeho koncem řekl, že sepsal pár myšlenek a že ke schoval, ale nevím kam. Mého kamaráda napadlo, že byste je mohl mít Vy. Pokud ano a já z celého srdce doufám, že ano, byla bych ráda, kdybyste mi je mohl poslat. Pokud ovšem tyto spisy nemáte a byl byste ochoten přispět mému počínání, mohl by ste se podívat na slova, která jsem o něm napsala a popřípadě je upravit. Za to bych Vám byla vděčná.
S úctou, Hazel Grace Lancasterová.

Klikla jsem na tlačítko odeslat a věděla jsem, že jsem opět o krok blíž splnění jeho přání. Lehla jsem si do postele a ucítila horké slzy na mých tvářích, byly to mé úplně první slzy štěstí. Po chvíli jsem usnula.

Ze spánku mě probudila prudká bolest na plicích, snažila jsem se nadechnout, ale nebylo to možné. Cítila jsem se, jako by mi hořel celý trup. Ještě tu noc mě převezli do nemocnice.