Tramplevania je země se nachází v Caprathianských horách, plná svěžích lesů a šumivých řek. Během dne tu je docela klidno. Vůně dubů a buků, zvuk z stékajících proudů, jasná modrá obloha a pohled na pastvu ovcí v polích určitě potěší každého kolemjdoucího.

Pak se stmívá. Hrozící měsíc přijde až na místo Slunce, řeky zčernají, drtivý les stane se tak tmavý, že nemůžete vidět za stromy před vámi. I když budete mít oči jako kočka, mlha vás obmotá. Pak máte nepříjemný pocit, že jste sledováni, a že něco čeká na vhodný okamžik ke skoku z mlhy a ukončení vašeho života na tomto světě.

Mohli byste se krčit rameny a říkat, že to je vaše představivost, ale v Tramplevanii to nikdy není tento případ.

Tato země je domovem nadpřirozených bytostí: čarodějnic, vlkodlaků, duchů, stvoření, které se skrývají ve dne a číhají ve stínech v noci. Pokud jste sami v lese po setmění a najednou vám začnou chlupy na krku vstávat, je s největší pravděpodobností jeden z těchto tvorů blízko.

Strašlivé? Možná. Skutečnost je však taková, že většina z těchto tvorů je neškodná.

Čarodějnice jsou jen obyčejní občané praktikující stará kouzla, která nevyžadují jednorožčí schopnost a často je používají k pomoci druhým. Ačkoli jsou tam i příležitostné čarodějnice se špatnými úmysly, takže není nejlepší nápad provokovat jednu z nich.

Vlkodlaci jsou jen poníci, kteří se stávají vlky v záři úplňku a jsou málokdy vědomi svých transformací. Ve své vlčí podobě, nemají všechny instinkty dravce, takže kdybyste jednoho z nich potkali, jednoduše ležte tváří dolů na zem a zůstaňte nehybní a normálně projdou kolem vás.

Duchové jsou ubohé ztracené duše a jsou obvykle nenásilní. Jelikož jsou transparentní, nemohou mít žádný fyzický kontakt s živým světem. Kdybyste se s nimi setkali, je nejlepší způsob, jak se vyhnout konfliktu, prostě je ignorovat.

Na jedna monstra byste si měli dát pozor, jsou nejnebezpečnější, se kterými se můžete kdy setkat: upíři.

Tito nemrtví tvorové vás můžou zabít během jedné sekundy, jakkoli si to přejí. Někteří z nich jsou velmi rychlý a okamžitě se zakousnou svými tesáky do vašeho krku. Jiní by se mohli chtít trochu pobavit a trpět budete asi trochu víc. Ať tak či onak, není šance na přežití kdybyste měli jste někdy narazit na upíra. Živí se krví, a by jste pro ně jen další jídlo. Pokud nejste vybaveni dřevěným kůlem nebo řetězem česneku, buď zemřete na místě, nebo se stanete jedním z nich v důsledku jejich kousnutí.
---------------------------------------------------------
Město Zebiu bylo velké, ale rustikální město až na boku největší hory Caprathianských hor. Obchodníci často přicházeli do města kvůli obchodu, tudíž ulice byly během dne vždy rušné s poníky snažícími se dostat jejich kopyta na zahraniční věci. Úspěchy na trhu také činily mnoho poníků poměrně bohatými, ale nejbohatší v Zebiu byla rodina, která žila ve velkém sídle na náměstí.

Dáma tohoto domu byla Starlight Glimmer, šlechtična která se pyšnila svým postavením a mračila se na cokoliv pod sebou. Měla v péči svou mladou neteř, kterou si vzala už jako malou kobylku, když zemřeli její rodiče. Byla rozhodnuta vychovat svou neteř v jemnou a způsobilou mladou dámu, aby se jednoho dne vdala buď za bohatého starého mládence, nebo hřebce vznešeného původu. Jelikož jí nedávno bylo dvacet, ten den bude brzy.

Jednoho dne, Starlight obdržela dopis, který ji neobyčejně nadchl.

"Fluttershy!" volala. Když se nedostavila žádná odpověď, zamračila se a zavolala hlasitěji, "Fluttershy!" Obrátila se na svou komornou. "Coco Pommel, kde je moje neteř?"

Krémově zbarvený zemní poník se podíval dolů na svá kopyta, jako by ji někdo trestal. "Já ... já nevím, doamnă."

"No, tak ji najdi!"

Ta dáma měla hlas tak ostrý, že služka mírně uskočila. Byla už na cestě ze sálu, když žlutý Pegas s vlající růžovou hřívou přiběhl dolů po schodech.

"Ano, tetičko Starlight?" řekla tiše. "Volala jsi mě?"

Růžový jednorožec na ni hleděl. "Co ti trvalo tak dlouho?"

Fluttershy se stáhla z jejího pohledu. "Omlouvám se, tetičko, ale" pohladila mokrého bílého králíčka ve svých kopytech, " zrovna jsem myla Andílka a ..."

Starlight zasténala a položila kopyto na hlavu. "Kolikrát jsem ti ti říkala? Dáma nemusí ztrácet svůj čas se zvířaty!"

Andílek vypískl když Starlight použila své kouzlo, aby ho vytrhla z Fluttershyina sevření a předala ho Coco Pommel.

"Řekla jsem, že můžeš mít domácího mazlíčka," jednorožec pokračoval svým drsným tónem, "ale starat se o něj je práce pro služebnictvo!"

Fluttershy svěsila hlavu. "Omlouvám se, tetičko, myslela jsem ..."

"Ty jsi myslela?!" Starlight zabručela. "Myšlení není správná zábava pro dámu!" Prudce se otočila směrem k služebné. "Odnes tohi hlodavce odsud!" Zamávala s kapesníčkem. "A dej mu další koupel!"

Andílek zamával tlapkou na jednorožce a vztekle zaprskal, když ho pokojská odnesla. Starlight se zhluboka nadechla a usmála se.

"V každém případě," řekla sladkým hlasem, "mám několik zajímavých novinek!" A zvedla dopis. "Právě jsem dostala psaní od hraběte Trenderhoofa a píše, že by tě rád poznal!"

"Ach," pronesla Fluttershy, její zamračení se nezměnilo.

"Jak jistě víš, hrabě Trenderhoof vlastní velké množství pozemků v blízkosti Bullarestě a má sedm set tisíc! Kromě toho, se říká, že je nejkrásnější hřebec z široka daleka!"

Pegas se kousl do rtu. "A ... je milý?"

Starlight zvedla obočí. "Milý? Neslyšela jsi ani slovo, co jsem řekla? Je bohatý, má šlechtický titul a je hezký. Co může být lepší, než tohle?"

"Myslím ... je něžný?"

"Něžný?" Její teta obrátila oči v sloup, když složila dopis. "Opravdu si musíš srovnat své priority, drahá. Každopádně má v plánu výlet do Zebiu za pár týdnů a bude tady jako náš host, takže bys měla začít s vylepšováním svého slovníku. Nezapomeň, že když konverzuješ s hřebcem, musíš se snažit, aby to znělo chytře, aby to na něj zapůsobilo, ale ne příliš chytře, že by ho odradilo. "

"Ale tetičko ..." Fluttershy začala větu.

"To nebyl návrh, Fluttershy," řekla Starlight a nasadila varovný pohled. "Jdi do svého pokoje a uč se ze slovníku."

Její neteř si povzdechla a zamumlala: "Ano, tetičko."

Vyklusala rozmrzele po schodech nahoru, zatímco její teta začala diktovat to, co potřebovali připravit na příjezd hraběte. Když přišla do svého pokoje, Coco Pommel myla Andílka v mýdlové lázni, oba uvedení do jistého boje.

"To stačí, Coco," řekla Fluttershy když popadla králíčka. "Můžu ho usušit já."

"Ale domnişoară," služka protestovala, "vaše teta přikázala ..."

"Já vím, co řekla. Prostě ... neříkej jí o tom."

Coco se uklonila a odešla ven z místnosti. Fluttershy jemně šeptala, když hladila Andílkovi srst, aby ho uklidnila.

"Omlouvám se za to, Andílku, ale víš, jaká teta Starlight je."

Králíček si naštvaně odfrkl, když ho zabalila do ručníku.

"Já vím, já vím. Neměla jsem ji nechat mi říkat, co mám dělat, ale co s tím můžu udělat? Je to moje opatrovnice, a chce jen to, co je nejlepší pro mě."

Andílek se na ni podíval, jako by chtěl říci: nejlepší pro tebe, nebo pro ni?

Fluttershy povzdechla, když ho utřela do sucha. "Jen chce, abych se měla dobře. Není tu mnoho jiných příležitostí pro klisny tak jako tak." Svěsila hlavu. "Myslí si, že hrabě Trenderhoof bude pro mě dobrá partie."

Králík vyplázl jazyk a vyprskl.

"Ach, Andílku. Nebuď hrubý. Ani jsi se s ním ještě nesetkal."

Zkřížil tlapky a škubl mu nos.

"Já vím. Já taky ne. Ale možná je milý." Usmála se, když odhodila ručník, zvedla Andílka až k obličeji a přitiskla k sobě jeho jemnou bílou srst. "No, když si ho mám vzít, doufám, že si budu moct alespoň vzít tebe s sebou, abych nebyla sama."

Vypískl a položil tlapy kolem obličeje v objetí.

"No," řekl Fluttershy "radši budu rozšiřovat svůj slovník."

Sedla si ke stolu, otevřela velký slovník a posadila si Andílka na klín.

"Tak, kde jsem skončila? Ach ano potěšení: stav nebo pocit vyvolaný zkušeností nebo očekáváním toho, co je považováno za dobré nebo žádoucí; pocit šťestí ... spokojenosti ... potěšení ... potěšení ...?".

Smutně vzdychla a podívala se z okna. Její pokoj byl dost vysoko a byl z něj krásný výhled na náměstí. Obchodníci byli u svých stánků a prodávali své zboží, klisničky házeli mince do fontány, a skupina Romských poníků hráli a tančily. Usmála se. Její teta jí často říkala, aby se držela dál od pestrobarevně oblečených tuláků, ale milovala sledovat, jak tančí. Někdy si představovala, že tančí s nimi, oblečená v pohodlném, volném oblečení, skoro vždy totiš musela nosit korzet, který dost ztěžoval dýchání. Vždycky vypadali tak bezstarostně, cestují z města do města, nikdy nemusí dodržovat jakékoliv společenské zvyky. Napadlo ji, jestli se vzali z lásky. No, ona nikdy neměla šanci se zeptat, ale záviděla jim jejich svobodu.

Ohlédla se slovem "potěšení".

"Kéž bych mohla být jedna z nich, Andílku," povzdechla si a pohladila králíčka. "Třeba jen na chvíli."
-------------------------------------------------------
V temnotě lesa se vysoký, hubený tvor plazil mezi stromy. Když našel úkryt, žluté oči s červenými duhovkami se zamračily na medvěda několik stop od něj. Tvor si dřepl, skrývající se v temnotě stínů s černým pláštěm na zádech.

"Správně," zašeptal hlubokým, fascinujícím hlasem. "Pojď blíž."

Medvěd zvedl hlavu a vytvořil oční kontakt s tvorem, jehož oči se proměnily v barevné spirály. Po několika vteřinách zírání, se oči medvěda změnily tak, aby odpovídaly jeho.

"Pojď blíž," řekl znovu a natáhl spár připomínající orlí a pokynul medvědovi žlutým drápem.

Medvěd, pomalu přistoupil neukazující žádný odpor k tomu, co mu stvoření přikazovalo. Nakonec tvor vyskočil a vrhl se na medvěda, zakousl se tesáky do jeho krku. Medvěd zařval, když se probral z hypnózy, ale už bylo pozdě. Klesl na kolena a začala mu z kousance téct krev. Jeho oči se vrátily zpět, protože se zhroutil na zem a už se nikdy znovu nepostaví.

Upír nemohl popřít, že medvěd byl vynikající, ale připomněl si, že nesmí být chamtivý. Poté, co byl spokojený, otřel si krev z úst a napřáhl lví tlapu. Velký režný pytel se zhmotnil ze vzduchu. Nabral krvavou mrtvolu medvěda do pytle a hodil ho přes rameno.

"Nic osobního, starouši," zamumlal. "Ale mám čtyři další hladové krky."

Uprostřed lesa narazil na obrovský černý zámek bezpečně zakrytý vysokými duby. Když se přiblížil k bráně, zahlédl modrý obličej v okně ve druhém patře. Zmizel, jakmile ho viděl přicházet. O pár vteřin později se velké dvoukřídlé dveře se otevřely a tvář se objevila. Patřila pegasí klisně s červeno-fialovýma očima a zářivě duhovou hřívou. Klisna na sobě měla kaštanové kalhoty a nafouklé červené tričko. Vrhla se vzrušeně na blížícího se tvora.



"Mistře Discorde! Co jsi nám přinesl?"

Mohla ho vidět lépe, když vešel do světla. Byl to draconequus, tvor s tělem vytvořeným ze všech druhů zvířat: jelení paroh a kozí roh rostoucí na vrcholu šedivé hlavy poníka, která byla na dlouhém krku, kozí bradka rostoucí pod jeho krví potřísněnými tesáky. Jeho zelená dračí noha, kozí noha, červený hadí ocas a hnědé osrstěné tělo bylo ukryto pod jeho bílou košilí, černé kalhoty a pláštěm. Tyčil se deset stop nad Pegasem, ale ten neukázal žádný strach, jeho pozornost se upírala na pytel přes rameno. Vzala dlouhý závan vzduchu.

"Ach!" zvolala, olízla si rty. "Voní dobře!"



"Lehké Rainbow Dash," řekl Discord, když držel klisnu zpět svou tlapou. "Dostanete svůj podíl za chvíli."

Rainbow Dash následovala svého mistra do hradu a dolů dlouhou chodbou. Když přišli do velké místnosti s velkým schodištěm, zvolal:

"Večeře, dámy!"

Dveře se rozlétly a růžovovlasá zemní klisna v purpurových šatech prosvištěla do místnosti. Bílý jednorožec s elegantně stočenou fialovou hřívou se objevila na patře a zatleskala kopyty když spatřila pytel.



"Ooh!" vyjekla, když spěchala dolů po schodech, dávaje pozor, aby nezakopla o svou modrou sukni. "Konečně! Mám hlad!"



"Cos nám přinesl?!" zeptal se růžová klisna dychtivě. "Cos nám přinesl?! Kozu? Ovci? Lynx?"

"Medvěda." odpověděl Discord a odložil pytel.

Růžová klisna si olízla rty. "Mmm, můj oblíbený!"

Jednorožec zavětřil. "Ach, to voní božsky!"

"Na co čekáme?" řekla Rainbow, sahající k otevření pytle. "Pojďme pít!"

Vykřikla, když ji jednorožec plácl přes kopyto.

"Co to bylo Rarity?" řekl pegas, když si hladil kopyto.

"Měli bychom se podělit!" řekla žůžová klisna a přimhouřila modré oči.

"Pinkie Pie má pravdu," řekla Rarity a zkřížila kopyta. "To, že jsme upíři, neznamená, že bychom měli být hrubí."

"Jo, ale ..." Rainbow si olízla rty, když se podívala na pytel, její červeno-fialové oči se staly červenější. "Mám takovou žízeň!"

"Trpělivost, Rainbow," řekl Discord s úsměvem. "Musíme se ujistit, že každý poník dostane svůj podíl."Rozhlédl se kolem sebe. "Kde je Applejack? To má být její práce!" Položil tlapu a dráp k ústům, když zvolal: "Applejack!"

Poté, co zvolal její jméno ještě pětkrát, poník se objevil na patře. Applejack byla oranžová zemní klisna se slámově zbarvenou hřívou. Měla na sobě jednoduchou zelenou róbu jako měly Pinkie a Rarity.



"Kde jsi byla?" zařval vyčítavě Discord.

"Omlouvám se mistře," řekla Applejack. "Byla jsem s Twilight." Její tvář zvážněla. "Zhoršilo se to."

Vztek zmizel z Discordovy tváře. Mlčel, než řekl:

"Vezmi mě k ní."

"Ale co ta večeře?" žadonila Rainbow, zatímco Pinkie a Rarity následovaly svého mistra po schodech.

"Rainbow!" podíval se na ni jednorožec zklamaně.

Pegas se ohlédl toužebně za pytlem. Pak vzdychl a připojil se k ostatním.

Applejack vešla do malé ložnice bez oken. Uvnitř malý fialový drak se zelenými ostny stál u postele s nebesy a držel kopyto levandulově zbarvené jednorožčí klisny. Její tmavě modrá hříva byla neupravený, tváře měla propadlé, oči byli obklopeni vráskami a její přední nohy byly pokryty obvazy.

"Zkusila jsem se všechno," vysvětlila Applejack svému mistrovi. "Snažila jsem se dávat krevní transfúze, dávat jí jídlo navíc, dokonce jsem se ptala Zecory na přírodní lék! Ale jen se to zhoršilo mistře." Podívala se vážně na jednorožce v posteli. "Myslím, že ... víc pro ni nemůžu udělat."

Discord přistoupil pomalu k posteli. Drak rychle pustil kopyto jednorožce a ustoupil.

"Twilight?" řekl Discord tiše.

Jednorožec zvedl víčka, jako kdyby to byly obrovské balvany. Její pootevřené fialové oči hleděly nahoru na draconequuse.

"Jak se cítíš, Twilight?"

"Slabá." vydechla.

Její hlas byl tak tichý, že nepravidelně cvičené ucho ho nemohlo slyšet. Naštěstí jsou upíři obdařeni neuvěřitelným sluchem. Drak se musel předklonit, aby slyšel.

"Ach, ano," Discord přikývl. "To je pochopitelné."

"Omlouvám se mistře," zašeptala Twilight. "zklamala jsem tě."

"Ne, má drahá," odpověděl klidně, když se sklonil a dak svůj pařát na její tvář. "Dělala jsi, co jsi mohla."

"Jen jsem chtěla vědět..."

"A budeš." Naklonil se blíž a zašeptal: "Pomohli jsme tu v tomto životě, teď ti pomůžem v příštím."

Prosebně vzhlédla k němu. "Pomoz mi..."

"Neboj se, drahá Twilight," řekl sebejistě, když uchopil její bradu. "Tvoje utrpení brzy skončí."

Pohlédl na čtyři klisny ve dveřích. Došlo jim, co se chystá udělat. Applejack jemně postrčila draka ke dveřím, když odcházeli z místnosti. Než se dveře zavřely, viděli svého mistra, jak se sklání k Twilightinu krku.

Uslyšeli malý vzdech a Rarity sebou trhla. Drak položil dráp k ústům a vzhlédl k klisně v hrůze. Úpěnlivě zavrtěl hlavou a slzy se vlily do jeho zelených očí.

Dveře se otevřely a Discord vyšel. Ústa měl od čerstvé krve, kterou začal olizovat svým rozeklaným jazykem.

"Mistře," řekla Rarity roztřeseným hlasem: "Je ...?"

Discord přikývl. "Ujistěte se, že má zítra co pít."

Všechny z nich vydechl úlevou. Svár vytáhl klíč a zamkl místnost.

"Nikdo ji nesmí rušit, dokud nebude vzhůru," přikázal chladně, když zastrčil klíč zpět do své kapsy. Pohlédl na draka. "Především ty, Spiku."

Drak chápavě přikývl. Discord se obrátil ke klisnám.

"Někdo musí jít zítra do města. Jsem si jistý, že víte, co dělat."

Čtyři přikývly.

"Mistře," řekla Rainbow opatrně, "jestli Twilight bude teď jedna z nás ... odkud budeme brát krev pro nás?"

"No," odpověděl Discord pomalu, "už je v tomto hradu jen jedno tlučící srdce."

Všichni se otočili a Spika, jehož tvář zbledla, jako jejich oni.

"Ne," řekla pevně Applejack, bránící draka. "Je příliš mladý. Stěží mohl zvládnout dárcovství krve pro Twilight. A teď, když je nás šest, on nemůže ..."

"Udělám to."

Oranžová klisna zírala na něj. "Spiku, nemůžeš ..."

Směle se narovnal. "Pokud se vzdát některé z mé krve je nezbytné pro přežití, udělám to."

"Naštěstí nebudeš muset dnes večer," řekl Discord, když kráčel chodbou. "Užijte si medvěda, děvčata."

Všichni sledovali, jak jejich mistr zahnul za roh. Jeho chování bylo chladné a klidné, jako kdyby to, co právě udělal se ho nijak netýkalo. Rarity naklonila hlavu při tom pohledu .

"Můžeme teď pít?" zeptala se Rainbow netrpělivě.

"Dobře, dobře," zabručela Applejack a postrčila Spika chodbou. "Ty šup do postele, Spiku."

"Správně," vypískl drak, když běžel ke svému pokoji.

Věděl, že je lepší nebýt blízko, zatímco oni byli krmení.

"Myslíš, že Twilight bude v pořádku?" Rainbow zpochybňela, když zamířili zpátky dolů. "Ne každý poník přežije proměnu, a jí nezbývalo moc krve ..."

"Bude v pořádku," řekla Pinkie vesele, i když bylo jasné, že byla nervózní. "Twilight je tvrdá sušenka! Koneckonců, přežila všechny ty měsíce, co nám dávala krev!"

"Celou tu dobu u nás studovala," řekla Applejack kryptickým tónem, "teď to bude jedna z nás."

"Je to zvláštní." řekla Rarity.

"Co?" zeptala se Rainbow. "Že je Twilight je upír?"

"Ne, je to prostě ... nevšimly jste si, jak ... se mistr chová divně ...?"

"No jo," řekla Pinkie, naklonila hlavu v zamyšlení. "Zdál se mi podivně klidný."

"No, není to poprvé, co změni poníka." řekla Rainbow a ukázala na sebe.

"Ale my známe Twilight mnohem déle, než znal on nás" připomněla jí Applejack. "Na druhou stranu, ona byla slabá na chvíli. Možná se na to připravuje."

"Ano, ale myslela jsem si, že možná ..." Rarity se zastavila a zavrtěla hlavou. "Ach, nevadí. Je to hloupé."

"No tak, Rarity!" žadonila Pinkie. "Řekni nám to!"

"Nebudeme soudit," ujistila ji Applejack.

"No ..."Rarity koktala, "je to jen ... Všimli jste si, že je mistr už strašně ... vzdálený, v poslední době?"

"Co máš na mysli?" zeptala se Rainbow. "Vždycky se uzavře do sebe."

"Mám na mysli víc než obvykle. Tráví celý den a celou noc ve svém pokoji a vychází pouze na lov. Pak, když se vrátí s večeří, jde rovnou do svého pokoje."

"Tráví mnohem více času o samotě v posledních dnech," přiznala Applejack. "Ale co to má co do činění s Twilight?"

"No ... Přemýšlela jsem ... možná je mistr trochu ... osamělý."

"Osamělý?" rozzlobila se Pinkie. "Jak může být osamělý? Má nás!"

"Ne, myslím ... ach, ty mi nerozumíš, Pinkie."

"Pokračuj, Rarity." naléhala Applejack.

Jednorožec povzdechl. "Jen jsem myslela ... Twilight tolik mluví s mistrem ... možná, že ... to je ... ona a on ..."

Rozšířily se jim oči a řekly: "Aha."

Rarity zavrtěla hlavou. "Samozřejmě, že si dělám starosti kvůli ničemu. Ale ... no, mistr to dělá mnohem déle, než my. Je určitě unavený po tisíci letech. Možná, že to, co potřebuje, je ... usadit se a ... "

"Pochybuji, že se to stane, Rarity," vložila se do toho Rainbow. "Mám na mysli, pokud by se mistr chtěl usadit, nemyslíte si, že by si vybral jednu z nás už dávno?"

"Není to tak jednoduché, Rainbow Dash," řekla Applejack, když přemýšlela o Rarityině teorii. "Víš, že si nemůže jen tak vybrat libovolnou ženu. Existují pravidla, ..."

Rainbow se naštvaně nafoukla, když dosáhla dna schodiště. "To je jedno. Můžeš o tom přemýšlet ty, takže můžeme už pít? Ta krev teď už nejspýš z poloviny vyschla!

Oranžová klisna zírala na Pegase, když táhl pytel obsahující medvědí mrtvolu směrem do kuchyně.
+++++++++++++++++++++++++++++++
Nyní vysvětlivky:

Tramplevania=Transylvánie

Caprathianské hory=Karpaty (skutečná pohoří v Transylvánii), pomocí rumunské slovo Capra, což znamená "koza" nebo typ koně (myslím).

Zebiu (Zei-byew)=ponified verze města Sibiu, jména v kombinaci se slovem "zebu", což je typ krávy.

Bullarest=Bukurešť, moderní hlavní město Rumunska.

Doamnă a domnişoară = "madam" a "slečna" (rumunsky)