„Dnes se vrátíš do Bradavic,budeš tam jen pro dnešek,pak se stavíme u Pána Zla aby se podíval jaké pokroky děláš  a podle toho usoudí,jak dlouho tě mám ještě trénovat."řekl mi na snídani Severus a já přikývla.

Když jsme se se Severusem dopravili do Bradavic, každý si už šel svou cestou,já šla do zmijozelské společenský a on kamsi za Brumbálem.

Den nebyl obzvlášť zábavný,musím říct,že více zábavy bylo u Severuse než u chladných zmijozelskych spratků.

O něco napínavější to bylo odpoledne u Voldemorta.

„Christine...Severusi.."pokynul nám hlavou a mi jsme udělali totéž.

„předveď Christine,co umíš."řekl a já začala kouzlit kouzla, která mě Severus naučil.

„Hm..hodně dobré,myslím že Severusovu pomoc už potřebovat nebudeš."řekl a já začala ani nevím proč, mírně panikařit.

„Ale pane..mám docela velké problémy s Nitrobranou..a nějaká kouzla mi také moc nejdou,spíše vůbec."začala jsem chrlit ze sebe.

Severus se na mě nechápavě podíval ale mlčel.

„Inu, myslím že tedy ještě týden u Severuse by ti mohl dát co potřebuješ."ukončil debatu Voldemorta a já se usmála.

Mé chování bylo nestandartní.
Nikdy dřív jsem takhle s nikým zůstat nechtěla.
Nikdy dřív mi na nikom nezáleželo.