„Slečno Morganová,mohu s vámi mluvit o samotě?"odchytl mě Snape na chodbě a já přikývla.

„Brumbál si přál abych pana Pottera naučil Nitrobranu,tudíš Pán zla si přeje abyste nitrobranu ovládala taky,takže vás budu učit,dnes v osm buďte u mě v kabinetu,teď běžte na hodinu." dokončil to.

„Můžu se na něco zeptat?"

„ano."odvětil stroze

„Na jaké straně vlastně jste,Severusi?"zahleděl a jsem se do jeho tmavých očí.

Byly tak tajemné.
Byla v nich bolest.
Byl v nich smutek.

„Myslím,že byste měla jít na hodinu slečno."řekl a obrátil se ke mně zády.

„Vaše tvář je sice kamenná ale vaše srdce ne! Jste zrádce!" Zařvala jsem.

„prosim vás promluvíme si večer,ano?"řekl.

Jen jsem se povrchně otočila a poté jsem odešla.

Když jsem k němu večer přišla,byla jsem připravená mu od srdce říct co si o něm myslím.

„Tak slečno,začneme s-"

„Jste zrádce! Vůbec nejste na straně Pána zla! Vidím vám to na očích." Ječela jsem.

„Prosím vás uklidněte se Christine." Řekl a já zmlkla.

„Se mnou je to složitější,teď jste ještě moc malá na to,abyste to chápala."

„Nejsem malá."odfrkla jsem si.

„Slibte mi že nebudete s nikým mluvít o tom co jsme si teď řekli."

Váhala jsem,proč bych to měla slibovat,ale něco ve mě mě donutilo říct  'slibuju'.