,,Otče! Mám úžasnou novinu!" ,,Tak dělej Jaxi nemám moc času." řekl Jake. ,,Našel jsem vyvolenou!" zářil Jax. ,,Jo Jaxi, vím že se kamarádíš s Emmou. Už jsem ti ale vysvětloval, že Emma není pravá vyvolená. " Pan Novoa už odcházel v domnění, že to není nic zajímavého. ,,Ne,ty tomu nerozumíš! Já našel pravou vyvolenou." V tom se Novoa zastavil. ,,Myslíš tu...." ,,Ano myslím tu, které si před sedmi lety zabil otce." doplnil Jax. ,,Jaxi, tohle je vážná věc, jsi si jistý, že je to ona?" ,,Vyprávěl jsi mi o ní tolikrát, že jsem si jistý dost." ,,To jsou ovšem výborné zprávy. Budeš ji muset sledovat. Musím vědět kde bydlí, kam chodí, s kým se kamarádí a další věci." dořekl. ,,To nebude problém chodí na Iridijskou střední." ,,Výborně." s těmi slovy odešel. ,,Ještě tati," Jake Novoa se otočil. ,,myslíš,že máme podobné úsměvy?" zeptal se. ,,Proč tě to zajímá?" ,,Já jen,že mě Lusy poznala, když jsem se zasmál. Tak mě to zajímá." ,,No,já bych řekl,že jo. Je to všechno?" zeptal se. Jax kývnul hlavou na souhlas a odešel. 'Tak Lusy jo?' řekl si v duchu.
✨✨✨✨✨✨✨✨
'To snad není ani možný!' nadávala si v hlavě Lusy. 'Přijedu do města a hned první den se musím srazit se synem mého nepřítele. I když musím uznat, že byl docela hezký.....' Zatřásla hlavou. 'Ne, neexistuje je to syn muže, který mi zabil otce. Beztak se mě bude pokoušet taky zabít.' Konečně přišla před svůj dům. ,,Ahoj mami, už jsem doma." překvapilo ji, že se nikdo neozívá. ,,Mami?!" Lusy vyběhla rychle nahoru do Máriiny ložnice. Když uviděla co se tam děje oddechla si. Mária tam ležela na posteli a spala. 'Uklidni se Lus.' říkala si.
✨✨✨✨✨✨✨✨
,,Lusy vstávej ten budík zvoní už pět minut! Pospěš si nebo příjdeš pozdě!" křičela na ni z kuchyně Mária. ,,Už jdu mami." Lusy rychle vylezla z postele a šla do koupelny vyčistit si zuby a učesat se. Když byla hotová viděla na budíku 7:35. Neměla moc času. Rychle si na sebe vzala modro- žlutou uniformu, popadla tašku a utíkala ke dveřím. ,,Tak já jdu mami." zaječela do kuchyně. ,,Jasně a snaž se. 'Jako bych to nedělala.' řekla si. Lusy byla z nové školy tak nervózní, že na Jaxe a jeho otce úplně zapomněla. Zase se,ale rozpomněla,když uviděla pár metrů před sebou Jaxe.  Nadechla se, rozběhla se v před a doufala, že si jí nevšimne. To se ale mýlila. Proběhla kolem něj a ten ji hned zpozoroval. ,,Lusy počkej!" řekl. Lusy se ale nezastavila ani nezpomalovala. Normálně do školy neběžela, ale neměla potřebu se Jaxem setkat.,,Počkej prosím!" řekl a rozběhl se za ní. ,,Mám tě." řekl a chytil ji za ruku. ,,Pusť mě." A Jax ji pustil. ,,Díky a teď jestli mě omluvíš, musím do školy." otočila se k Jaxovi zády a už chtěla odejít. ,,Počkej prosím. V sobotu jsme to nedopověděli." ušklíbl se Jax. ,,Není o čem povídat a přestaň se usmívat. Silně mi připomínáš tvého otce." ,,To jsem mu tak podobný?" ,,Když máš ten úsměv tak jo." řekla rázně. ,,Tak jo, nebudu se usmívat." řekl a trochu se usmál. ,,Jaxi!" vykřikla na něj. ,,Promiň ale to nešlo." a už se začal smát. ,,Tak a dost." řekla potichu. Podívala se jestli nikdo nejde a vyčarovala na Jaxem malý deštivý mrak. 'Teď.' řekla si v hlavě a z deštivého mraku náhle pršelo. Jax se brzo přestal smát. Za to Lusy se smála. ,,Velmi vtipné." řekl Jax ironicky, když už z mraku nepršelo. To byl pro Lusy čas útěku do školy.

Další kapitola!!! Napište mi jak se to podle vás bude vyvíjet a ahoj.

princessScarlet12