Otevřela jsem oči. Vedle mně seděl na kraji postele Rob a pozoroval mě smutným pohledem.

,,Eh... Já jsem usnula?" zeptala jsem se ho.

Jenom kývnul.

,,Tys věděl o tom, že Clio byla Mikova sestra?"

,,Jak jsem to mohl vědět? Nikdy mi o sobě nic neřekla. Ani o tom, že má v naší smečce bratra..." odpověděl tichým hlasem. ,,Už se cítíš líp?" pokusil se o úsměv.

,,Ne... Necítím... Asi mám něco s pravým kotníkem," odpověděla jsem.

Rob hned odhrnul pěřinu u mé pravé nohy a podíval se mi na kotník. Měla jsem ho nateklý. Opatrně mi na něho položil ruku, a když na něj jemně zmáčkl, sykla jsem bolestí.

,,Bolí to hodně?" zeptal se.

,,Jo. Že se ptáš..."

Ruku stáhl zpátky a strhl z mého těla zbytek peřiny. Klekl si vedle mně na postel a ruce mi dal okolo hlavy.

,,Tobě už je dobře?" zeptala jsem se ho a mírně se usmála.

,,Jo, je. To, že Mike zabil Nell... S tím už nic neudělám... A vůbec nelituju toho, že jsem ten slib porušil a poznal jsem tebe," oplatil mi úsměv.

Potom přitiskl svoje rty na ty moje. Teď jsem si to užívala víc, než kdykoli jindy. Věděla jsem, že Mike po nás dvou půjde, a my těchto chvilek už budeme mít málo. Polibky jsem Robovi rychle oplácela a ruce jsem mu položila na záda. Jednou rukou se pořád opíral o polštář vedle mé hlavy a druhou mi položil na tvář. Jeho dlaň byla měkká a studená, jako by mu byla zima. Ale já jsem věděla, že jako poloviční upír je jeho kůže studená jako led pořád.

Rukama jsem mu zatlačila na záda a tím jsem si ho k sobě přitiskla ještě blíž.

Ucítila jsem, jak mi dal dlaň z tváře pryč a začal mi rozepínat mikinu. Už jsem to nechtěla prodlužovat, a tak jsem se i přes Robovu váhu posadila a mikinu si sundala. Dovolila jsem mu, aby mi sundal triko a kalhoty.

Potom se ode mně mírně odstrčil a sundal si svoji mikinu a triko.

Chvilku jsem jenom civěla na jeho vypracované břicho a svaly na jeho pažích, ale nakonec jsem zase začala myslet jen na jeho rty, kterými mi přejížděl po krku.

Ale potom se zastavil a já ucítila na krku ostorou bolest. Roba jsem od sebe odstrčila, abych zjistila, co udělal. Uviděla jsem, že má v koutku úst krev. Moji krev. Měl zahanbený výraz a pevně se mi díval do očí.

,,Co jsi mi udělal?" zeptala jsem se ho.

,,Promiň... Vždyť víš, že upíry láká cizí krev..." zamumlal a sklopil pohled na moje prsa.

,,Ano, ale o co ti jde?"

Konečně se na mně zase podíval.

,,Chtěl bych, abys byla stejná jako já," odpověděl.

Omlouvám se, že je tahle kapitola hodně krátká, ale snad je to lepší, než nic, ne?

Hlavně jsem vám chtěla vyřídit, že jsem začala psát novou knížku. Jmenuje se Píseň smrti. Napadlo mě, že by se vám možná taky mohla líbit... No nic. Budu ráda, když se na tu knížku mrknete.

Tak paaaa, Vaše Sci-FiVeronika 😘