Stála jsem udýchaná uprostřed temného lesa. Pomalu jsem zase začínala vidět. To, co jsem uviděla jako první, mi málem vyrazilo dech. Přímo přede mnou byl jeden mrtvý člověk. Byla to žena ve středním věku. Její tělo bylo rozdrásané a roztrhané, okolo ní byla její krev.

To jsem udělala já? To já jsem ji sem odtáhla, zabila a roztrhala?

Zhrozila jsem se, čeho všeho jsem schopná, když je Úplněk. Rozhlédla jsem se okolo sebe. Za mnou byly krvavé stopy, to je asi cesta, odkud jsem přišla. Otočila jsem se a vracela se zpátky.

Stopy mě dovedly až na mýtinu, kde byly dva poničené stany. Vedle stanů uhasínal oheň a na zemi okolo ohniště leželi dva muži. Jejich smrt musela být stejná, jako u té ženy. Měli úplně stejná zranění.

,,Pane bože..." zašeptala jsem si pro sebe a chytla se za vlasy. ,,To jsem zabila tři nevinné lidi? Rob mě zabije..." cítila jsem se hrozně.

Rozhodla jsem se, že se vrátím zpět do jeskyně, kde jsem správně celou tuto noc měla strávit. Ani jsem nevnímala, kudy jdu. Šla jsem jenom rovně a doufala jsem, že jdu správně.

Když se přede mnou po několika minutách objevila obrovská skála s vyvrácenými dveřmi, hned jsem vběhla dovnitř a hledala ostatní.

Uslyšela jsem známé hlasy, a tak jsem šla směrem, odkud se ozývaly. Když jsem se ocitla v místnosti, kde jsem ještě před pár hodinami byla přivázaná řetězy, uviděla jsem už oblečeného Roba, jak o něčem diskutuje se svou sestrou.

,,Děje se něco?" zeptala jsem se, když jsem za sebou zavřela dveře.

Rob i Nell se na mně otočili a na tváři se jim objevil mírný úsměv. Když jsem se podívala na Mika, který stál v rohu místnosti, přeběhl mi mráz po zádech. Tajemně se usmíval a vypadalo to, že něco chystá. Něco, co se nám nebude líbit. Když zjistil, že se na něho dívám, začal se tvářit normálně a zamával mi. Ale já mu už dál nevěnovala pozornost.

Rob ke mně přišel a objal mě. ,,Oblíkni se," zašeptal mi do ucha a já si až teď uvědomila, že jsem úplně nahá.

Začervenala jsem se a rychle jsem přešla k hromadě mého oblečení. Všechno jsem si co nejrychleji oblékla a snažila se dělat, jako nic.

,,Takže... O čem jste se bavili?" vyzvídala jsem.

,,Asi tady máme problém... Kolik lidí jsi zabila?" zeptal se Rob a nasadil vážný výraz.

,,Asi tři," zašeptala jsem.

,,To bohatě stačí... Nechápu, jak je možný, že ses z těch řetězů dostala pryč... Jsou ze stříbra, měly tě oslabit..." mluvil rychle Rob a přitom mával rukama.

,,To ani já nevím," přiznala jsem.

,,Musíme zkontrolovat naše území. Jestli se lovci dozvěděli o těch třech mrtvých, už nám můžou být na stopě. Jdeme," mávnul Rob nakonec rukou a všichni jsme ho poslušně následovali až do lesa. ,,Nell, jdi s Mikem. Obejděte celou severní stranu našeho teritoria. Já s Laurou zkontrolujeme tu jižní," poručil a bez čekání na odpověď vyrazil doprava podél skály.

Dohnala jsem ho. ,,Co nám můžou ti lovci udělat?" zeptala jsem se ho.

,,Zabít nás. Lauro, musíme chránit smečku. Když nám hrozí nebezpečí, musíme je chránit, a když je něco za něco, musíme se pro ostatní členy ze smečky obětovat. To platí pro Alfu, mně a Nell. A jelikož už ty patříš ke mně, tebe se toto pravidlo týká také. A Mike patří zase k Nell. Takže pro něho to platí stejně, jako pro tebe," vysvětlil.

,,Aha."

Najednou se Rob zastavil a proměnil se do vlčí podoby. Zavětřil.

Já jsem se jenom podívala okolo nás, měla jsem pocit, že Rob trochu přehání. Ale to jsem se mýlila.

Někdo mě chytil zezadu za pas a přes ústa mi dal nějaký vlhký hadřík. Uslyšela jsem ještě, jak Robert zakňučel bolestí. A potom jsem upadla do bezvědomí.

Chtěla bych se vám omluvit, že je tahle kapča krátká, ale chtěla jsem zkusit, jestli uhádnete, kdo je ,,napadl"? Svoje odpovědi mi pište do komentářů.
Mám vás ráda,
Sci-FiVeronika 💕