Rob ke mně přiklusal a zavrtěl ocasem. Já jsem divočáka pustila ze sevření a olízla se.

,,To se mi líbí," zavrněl Robert.

,,A co jako?" nechápala jsem

,,No přece to, že jsi ho ulovila místo mně."

,,Ale nechtěl jsi ho náhodou ulovit ty?"

,,Ne. Jen jsem to dělal. Po pravdě... Já se divokých prasat bojím. Když jsem byl malý, jedna samice na mně zaútočila a do teď mám na břiše jizvu," vysvětlil.

,,Aha... No nic. Tak se do to ho dáme, ne?"

,,Do čeho?" natočil mírně hlavu na stranu.

,,Máš hlad?"

,,Jako vlk!"

Už jsem nechtěla dál mluvit. Jenom jsem se praseti zakousla do břicha a začala si ho vychutnávat. Rob se ke mně přidal. Jak dlouho jsem nejedla! Byl to tak příjemný pocit, mít na jazyku ještě teplou krev divokého zvířete.

Netrvalo to ani tři minuty a z celého prasete zbyla jenom hlava, kopýtka, ocásek a kosti. Já jsem si ulomila jedno žebro a začala jsem ho okusovat.

Potom jsem si vzpomněla na Chloe. Je v táboře. Mohla bych si od ní vzít zpět svoje schopnosti.

Stoupnula jsem si a protáhla se. Olízla jsem se a vyrazila k táboru.

,,Jdu za Chloe. Dluží mi dvě věci," utrousila jsem, když jsem procházela okolo Roba.

,,Tak se uvidíme v táboře," odpověděl na to a dál si okusoval nějaké jiné žebro.

Zrychlila jsem, abych byla v táboře co nejdřív a za chvilku jsem doběhla jsem k chatě Alfy. Přeměnila jsem se zpět do lidské podoby a prohrábla si svoje zrzavé vlasy. Zaklepala jsem na dvěře a čekala, jestli mi někdo otevře.

A otevřel. Dveře zaskřípaly a za nimi se objevil Alfa. Usmál se na mně a pokynul mi rukou, ať jdu dál.

,,Předpokládám, že jdeš za tou upírkou," řekl.

,,Ano. Kde je?"

,,Sejdi tyhle schody a úplně dole je takové malé vězení. Tam ji najdeš. Dělej si s ní, co chceš," ukázal na dveře a odemknul mi je. Za nimi se táhly úzké schody někam dolů. Bylo tam světlo, protože po stranách byly pověšené louče.

,,Díky," poděkovala jsem a už jsem sestupovala po schodech dolů. A opravdu. Dole byla malá místnost, která začínala kovovými mřížemi. A za nimi seděla na zemi Chloe.

Podívala jsem se vedle sebe, abych našla klíč, kterým ji můžu oodemknout. Byl tam. Na stěně byl háček, na kterém visel jeden malý klíč. Vzala jsem ho do ruky a odemknula vrata z kovových mříží.

Chloe ke mně vzhlédla s nenávistí v očích. Co jiného bych taky čekala, že ano?

,,Ty žiješ?" zeptala se nevěřícně.

,,Jsem tady. Takže asi ano. A ne díky tobě," zasyčela jsem na ni.

Byla jsem připravená se bránit, protože jsem od ní čekala útok. A myslela jsem si to správně.

Ve vteřině byla u mně a chtěla mě chytit pod krkem, ale já jsem ji odstrčila a kopla ji do břicha. Zase skončila na zemi.

Svoje schopnosti si můžu vzít jenom, když bude mít nějakou velkou ránu. Takže jí prostě a jednoduše musím ublížit.

Přeměnila jsem se do vlčí podoby a zakousla se jí do stehna.

Zasyčela a začala cukat nohou, ať jí stehno pustím. Ale můj stisk jsem akorát ještě víc zesílila.

Když celkem silně krvácela ze stehna, zabořila jsem jí drápy předních pacek do břicha. A potom jsem jí stehno pustila a zakousla je jí do krku.

Nějakou dobu jsem takhle byla, dokud neměla skoro celý krk a hrudník od své vlastní krve.

Pustila jsem ji a přeměnila se do lidské podoby. Z úst jsem si setřela hnusnou upíří krev a postavila se nad Chloe.

Jenom se na mně dívala, protože věděla, že teď jsem silnější já.

Natáhla jsem nad ni ruce a ucítila v ní svoje schopnosti, které se ještě nenaučila ovládat.

Zavřela jsem oči a nemyslela na nic jiného, než na to, abych z ní svoje schopnosti vytáhla ven.

Po chvilce jsem cítila, jak do mně proudí nová energie. Ta stejná, která mě předtím opustila.

Když už z Chloe nebylo, co vycucávat, spustila jsem ruce podél těla a otevřela oči.

Chloe vypadala vyčerpaná. A taky, že byla. Vzala jsem si i její schopnosti - upíří. Rychlost, mrštnost a tu trochu síly, kterou upíři mají.

Usmála jsem se a zase jsem ji v jejím vězení zamkla. Radostně jsem vyběhla schody a zavřela za sebou dveře. Alfa v nich nechal i klíč, takže jsem je rovnou zamkla. Klíč jsem pověsila na háček vedle dveří.

Přímo jsem vyskákala z Alfovy chaty a zamířila si to k Robové. Už se stmívalo.

Robert v chatě už byl. Když uviděl moji veselou náladu, usmál se.

,,Hádám, že máš svoje schopnosti zpátky, že?"

,,Ano!" vypískla jsem.

,,Bezva. Tak teď máš víc schopností, než já," pronesl.

,,A to vadí?"

,,Alfa a jejich potomci by měli být nejmocnější. Nesmí se to dozvědět otec ani Nell. Oni by ti je znovu vzali!"

,,A ty ne?" zeptala jsem se.

,,Samozřejmě, že ne. Chci, abys byla šťastná," odpověděl.

Kývla jsem hlavou a usmála se na něho. Podívala jsem se oknem ven, už byla skoro tma.

Rob se tam taky podíval.

,,Sakra..." zašeptal.

,,Co je?" nechápala jsem.

Chytil mě za zápěstí a tahl ven z chaty někam do lesa.

,,Je úplněk."

Tak je tu další kapitolka!!! Jeeeej
Snad se vám líbí.

A chtěla jsem vám sdělit, že teď nejdřív do úterý nic nevyjde. Od zítřka máme podzimní prázdniny a já jedu na tábor, kde nebude WiFi a tak. Takže nebudu moct vydávat další kapitoly.

Děkuji za pochopení a snad to nevadí

Sci-FiVeronika