Po nějaké době jsem Roba od sebe lehce odstrčila.

,,Umí někdo ze smečky ukazovat minulost?" zeptala jsem se z ničehonic.

,,Ano. Chelsea. Proč tě to zajímá?" zeptal se Robert a otevřel dveře od chaty.

,,Chci vědět, kdo byli mí rodiče," vysvětlila jsem. ,,Zavedeš mě k ní prosím?" už jsem šla ke dveřím.

,,Jo, jasně," odpověděl a chytil mě za ruku. ,,Zavedu tě tam."

,,Díky."

Společně jsme vykročili z chaty a ruku v ruce jsme došli k jedné chatce, která byla jiná než ostatní. Byla větší a měla tři patra. Jako všechny ostatní byla obitá ze všech stran dřevem.

,,Tady bydlí. Umí ukazovat minulost i budoucnost. Tento dar je velmi vzácný, proto si Chelsie velmi vážíme. Zaklepej a běž tam. Už určitě spát nebude. Já tam nesmím," řekl.

,,Proč bys tam nemohl?" zajímalo mě.

,,Protože potomci Alfy se nesmí dozvědět nic z minulosti, co by si nepamatovali sami a už vůbec nesmí zjistit budoucnost. Někdo by toho mohl zneužít," vysvětlil a už beze slov odešel do své chaty.

Otočila jsem se na vstupní dveře a zaklepala. Chvíli se nic nedělo, ale potom se dveře otevřely a za nimi stála dívka s tmavě černými havraními vlasy. Ze široka se usmívala a hned otevřela dveře úplně a pokynula mi rukou, abych šla dovnitř.

,,Jsi Chelsea?" zeptala jsem se.

,,Ano. Co potřebuješ?" mluvila klidným a vyrovnaným hlasem.

,,Potřebovala bych, abys mi ukázala minulost. Chtěla bych vědět, kdo byli mí rodiče. A případně, jestli ještě žijí," odpověděla jsem.

,,Jistě. Jdi po schodech nahoru, dokud schodiště nezkončí. Jsou tam červené dveře. Otevři je a na druhém konci místnosti je dřevěná židle. Sedni si na ni a počkej, dokud nepřijdu, Lauro," řekla a zase mi pokynula rukou, abych šla do schodů.

,,Jak znáš moje jméno?"

,,Umím se dívat do budoucnosti. Věděla jsem, že přijdeš."

To mi stačilo a už jsem šla nahoru po dřevěných úzkých schodech. Když jsem se ohlédla za sebe, Chelsea tam už nebyla.

Začala jsem si prohlížet obrazy, které byly vyvěšené podél celého schodiště. Všechny byly tmavé a na všech byly postavy ve starém potrganém oblečení. Ty obrazy zachycovaly děj nějaké... bitvy. Na prvním obraze stálo několik lidí proti sobě, na druhém obraze proti sobě běželi, na třetím už bojovali, dalších několik obrazů zachycovalo boj a poslední obraz byl plný mrtvých. Jen jedna... holka stála na obou nohách a v ruce držela nůž od krve. Dívka byla maličká. Mohlo jí být okolo deseti let. Byla rusovlasá a vyhublá.

Odvrátila jsem od obrazu pohled a otevřela červené dveře přede mnou. Na druhé straně byla malá dřevěná židle a okolo ní klec.

Poslechla jsem Chelseu a sedla si na židli v kleci. Nějakou dobu jsem ještě čekala a potom se ve dveřích objevila Chelsea s úsměvem na tváři.

Nesla hrníček, ve kterém byla nějaká tekutina.

,,Co znamenají ty obrazy na chodbě?" zeptala jsem se, když mi Chelsea podala šálek s fialovou tekutinou.

,,Zrovna ty to za nějakou dobu zjistíš. Vypij to," řekla a zaklepala nehtem na hrníček.

Potom se otočila a vyšla ven z klece, kde jsem seděla. Z kapsy vytáhla klíč a zamkla mě.

,,Proč mě zamykáš?" zeptala jsem se.

,,Tělem děláš to stejný, co budeš dělat ve vidinách. Mnohdy u toho můžeš být nebezpečná. Proto tě zamykám," vysvětlila.

,,Tak jo..." vydechla jsem a na jednou jsem vypila celý hrníček.

Chvilku se mi trochu motala hlava, ale potom se přede mnou objevila tma. Ze tmy vystoupily dvě postavy - žena a muž. Oba drželi v rukou nějaké náčiní a šli směrem ke mně. Už jsem si říkala, že bych jim měla uhnout z cesty, ale nakonec se nic nestalo. Ti dva mnou prošli jako duchem. Otočila jsem se za nimi a uviděla stroj, kde leželo několik zvířecích kůží, šroubky, matičky a zvířecí kosti. Co s tím asi chtějí dělat?

Nějakou dobu jsem je jen sledovala, ale nakonec jsem k nim přišla blíž. Z toho, co dělali se rýsovalo dítě. Lidské dítě. Dítě, které vyrobili ze zvířecích kostí a kůže.

Další kapitola na světě. Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho. Psát dva příběhy není lehké, zvlášť, když vás oba dva hrozně baví. No nic. Za každý hlas a komentík budu velmi ráda. A ještě něco. Chtěla bych, abyste se mě zeptali v komentářích na jakékoliv otazky (ohledně mně, příběhu, a tak)

Děkuji, vaše Sci-FiVeronika