,,Thomasi?" zavolala jsem a pohled jsem pořád upírala na srnce. Jeho tělo bylo roztrhané a rozkousané. Hlava ležela asi metr od zbytku těla a všude okolo byla krev. ,,No? Co je?" zeptal se bezstarostně Thomas, když přišel s náručí plnou dřev na podpal. ,,Podívej se... na naši večeři..." řekla jsem pomalu a ani se na něho nepodívala. ,,Kdo to mohl udělat?" pokračovala jsem. Thomas se k srnci přiblížil a klekl si k němu. Položil větve vedle sebe. Sundal si rukavici z pravé ruky a začal zkoumat srncův krk. Už jsem se trochu vzpamatovala ze šoku a tak jsem přistoupila k Thomasovi a snažila se zjistit, co ho tam tak zaujalo. ,,Je s tím něco špatně?" nechápala jsem. ,,Vidíš tyhle dvě dírky?" zeptal se a ukázal na místo na srncově krku. ,,Co je s nimi? Někdo ho napíchl," pořád jsem nechápala. ,,Ne. Když se podíváš zblízka, zjistíš, že to jsou otisky zubů," vysvětlil. ,,Upířích zubů?" zasmála jsem se. ,,Ano," řekl vážně. Přestala jsem se smát a přeběhl mi mráz po zádech. ,,Chceš tím naznačit, že někde tady je... upír?" snažila jsem se pochopit. ,,Jop," odpověděl klidně Thomas, ale trochu se okolo nás rozhlédl. ,,Docela dobrý na vlkodlaka," ozval se dívčí hlas z jednoho stromu. Thomas si rychle stoupnul. Já jsem se otočila tím směrem, odkud se hlas ozval. Nikdo tam nebyl... Poodešli jsme asi pět metrů od srnce. ,,Kdo jsi?" zeptala jsem se a snažila se zjistit, kde daná osoba je. Ovanul mě vítr, i když právě teď bylo bezvětří a potom se hlas ozval za mnou: ,,Jsem upír." Zase jsem se otočila za hlasem, ale ona tam zase nebyla. Uviděla jsem rozmazanou šmouhu, jak rychle běží za mně. Otočila jsem se tím směrem. ,,Co po nás chceš?" ptala jsem se dál. Konečně jsem ji uviděla. Byla na větvi jednoho tlustého buku a opírala se ramenem o kmen, který vedl ještě o hodně výš. Byla to dívka, kterou bych typovala na dvacet let. Měla na sobě dlouhé červené legíny, černé upnuté triko s dlouhými rukávy a riflovou vestu. Byla to blondýna a vlasy měla svázané do drdolu. Oči jí rudě zářily v západu slunce. ,,Chci po tobě tvoji krev," řekla rychle a ladně seskočila ze stromu. Pomalu šla k nám. Potom se z ní stala zase jenom šmouha a já ucítila její dech za mnou. Rychle jsem se otočila a odstrčila ji od sebe. ,,Jak jsi to myslela s tím, Docela dobrý na vlkodlaka?" zeptala jsem se, když byla v bezpečné vzdálenosti ode mně. ,,Možná proto, že ty jsi vlkodlak," řekla ledovým hlasem a zase se rychlostí větru přesunula o několik metrů jinam. ,,Ne. Já nejsem vlkodlak," řekla jsem přesvědčeně. ,,Jak myslíš." Upírka se zastavila těsně před námi a já vytáhla svoji dýku. ,,Vážně si myslíš, že mi tímto můžeš ublížit?" vysmívala se mi. Už mě začínala štvát. Tím, že je tak rychlá a taky tím, že je děsně nesnesitelná. Jestli měla pravdu s tím, že jsem vlkodlak... tak se to teď ukáže. Cítila jsem, jak se mi v puse zvětšují zuby a toho jsem využila. Skočila jsem na ni a to asi nečekala, protože se v jejích očích na chvíli odrazilo překvapení. Chytila jsem ji za ramena a srazila na zem. Na rukou mi místo nehtů vyrostly ostré drápy, které jsem tomu ošklivému stvoření zaryla do krku. Z upírky vyšel odporný skřek, a když jsem se jí do krku chtěla i zakousnout, stáhla mě Thomasova ruka na stranu. ,,Zbláznila ses?!" vyjel na mně. Já jsem si stoupla a zírala na svoje ruce, kde se drápy začaly přeměňovat zase v moje nehty. Potom jsem se podívala na Thomase. ,,Já... Já... nevím, co to do mně vjelo," bránila jsem se. ,,Proč jsi jí to udělala?" zlobil se Thomas a podíval se na upírku, která se mezitím trochu vzpamatovala a sedla si. Sáhla si na krk, ze kterého jí tekla krev a potom se na mně podívala pohledem, který říkal "zabiju tě". ,,Tohle je Chloe, Lauro," řekl Thomas a trochu znervózněl. ,,Ty ji znáš?" nevěřila jsem vlastním uším. ,,Známe se od malička. Před tím, než jsem tě začal sledovat jsme spolu chodili..." Thomas si zkousl ret, jako by chtěl říct ještě něco, ale zadržoval to. ,,A...?" naléhala jsem dál, zatímco jsem si Chloe přeměřovala znechuceným pohledem. ,,Když to tak řeknu... skoro ve všem jsem ti lhal," přiznal. ,,Cože?!" ,,Jo, zrzko. Všechno tohle... byla léčka," přisvědčila Chloe a stoupnula si vedle Thomase. Všimla jsem si, že se jí krk už úplně zahojil. No jo... Upíří schopnosti. Nevěřícně jsem zírala na Thomase a zadržovala slzy. ,,Je to pravda?" Thomas jenom kývnul a sklopil pohled do země. ,,V našem plánu bylo i to, že se do něho zamiluješ... ale to nevyšlo," řekla klidně Chloe a dala Thomasovi pusu na tvář. Cítila jsem, že něco uvnitř mně bylo špatně. Už jsem necítila radost a nadšení, jako před deseti minutami. Cítila jsem bolest, smutek a zklamání. Zničeně jsem se dívala na Thomase. Nemohla jsem uvěřit, že mě zradil. ,,Naším cílem je teď, abys trpěla," dořekla Chloe a ukázala na mně. Potom se podívala na Thomase a kývla. ,,Promiň..." zašeptal Thomas a potom se na mně s vyceněnými zuby vrhl.

Další kapitola přímo zde. Doufám, že se líbila. Omlouvám se, že jste museli čekat něco přes týden. To víte... první školní týden po prázdninách. Samé nové věci a potom na psaní moc nemám čas. Tak se omlovám.

Hlasy a komenty potěší.

Sci-FiVeronika 💖