Probudila jsem se a rozhlédla se, kde je Thomas. Nemusela jsem ho hledat dlouho, protože seděl vedle mně a upíral na mně svoje oranžovo červené dračí oči. Podala jsem mu bundu a zívla. ,,Jak dlouho už se na mně takhle koukáš?" zeptala jsem se. ,,Už dlouho," odpověděl klidně a prohrábl mi vlasy svými drápy. ,,Nech toho," odbyla jsem ho a jeho ruku odstrčila. ,,Doopravdy ti v noci nebyla zima?" ujišťovala jsem se. ,,Ne," zasmál se Thomas. ,,Tak jo." Sedla jsem si a v tu chvíli mi hlasitě zakručelo v břiše. ,,Promiň. Mám hlad," vysvětlila jsem. ,,Něco ti najdu. Jsem rozhodně dýl vzhůru, než ty," řekl, stoupnul si a zavětřil. ,,Díky," odpověděla jsem a znovu si lehla. Začala jsem zvědavě sledovat, jak si vítr pohrává s korunami stromů. Čas tak rychle utíkal... Někdy jsem uslyšela, jak v suchém listí proběhla myš, někdy jsem uviděla, jak pestře barevný pták přistává na stromě a sleduje mě. Klidně bych takhle strávila celé dopoledne, kdybych neuslyšela kroky Thomase. Zvedla jsem se a chtěla mu poděkovat, že mi něco ulovil, ale on nic nenesl. Zírala jsem na něho, jak kulhá. Thomas se opřel o kmen stromu a zničeně se na mně podíval, ale potom se mu podlomila kolena a on dopadl na čtyři. ,,Thomasi!" vykřikla jsem a doběhla k němu. Podepřela jsem ho, aby se zase mohl postavit a pomohla jsem mu až ke stromu, kde jsem ještě před chvilkou ležela. Položila jsem ho opartrně na záda a snažila se zjistit, co mu je. ,,Co se ti stalo?" zeptala jsem se ho a prohlížela si, kde má co zraněného. Nic jsem neviděla. Všechno bylo naprosto v pořádku. ,,Narazil jsem... na kance," vysvětlil s bolestí v hlase. ,,Na divočáka?" chtěla jsem se ujistit. ,,Jo," potvrdil Thomas. ,,A co ti udělal? Nikde nemáš ani škrábanec," nechápala jsem. ,,Podívej se mi na záda. Tam, kde mám kůži," řekl a já ho poslechla. Opatrně jsem ho převalila na bok a podívala se mu na záda. Měl je celé od krve, ale v levé část zad - tam, kde má kůži měl díru. Něco ho muselo probodnout. ,,To ti udělal ten divočák?" snažila jsem se správně pochopit. Thomas jenom zamručel na souhlas. Otočila jsem bo až na břicho, abych na záda lépe viděla. Podívala jsem se mu na křídlo, které měl taky od krve a zjistila, že ho má natržené. ,,Vadí, když máš natržený křídlo?" zeptala jsem se. ,,Ne, to sroste. Jenom to příšerně bolí. A to nemluvě o tom, co mám na zádech," zasípal. ,,Promiň. Asi to chceš zahojit, co?" pochopila jsem. Thomas kývnul na souhlas a podíval se mi do očí. ,,Nedívej se na mně tak," řekla jsem. Když neposlechl, prostě jsem si ho nevšímala. Zkřivil obličej bolestí a zasyčel, když jsem mu ruku položila na hodně hlubokou ránu a začala léčit.