Ahoj. Mé jméno je Laura. Je mi 22 let. Vypadám jako obyčejná holka. Mám zrzavé vlasy, modré oči, prosté oblečení... Nejsem tím, jak vypadám. Už od malička mě v lese vychovávali vlci. Naučila jsem se jejich řeči, takže jsem s nimi dokázala výborně komunikovat. Naučila jsem se lovit. Zvykla jsem si jíst syrové maso. Ušila jsem si oblečení z kousků hader, co lidé nechali nebo pohodili v lese. Z tohoto ohledu by pro mně nebylo špatné jméno ,,Lesní dívka". Lidi moc neznám, hodněkrát jsem je viděla, umím lidskou řeč, ale nikdy jsem se s nikým nebavila. Od lidí si držím odstup. Stejně tak, jako moje vlčí rodina. V 15ti letech jsem byla obdařena schopnostmi vrátit někomu život, což využívám, když nějaký starší člen z naší smečky zemře. Pokud je ale mrtvý déle jak den, moje magie nefunguje. Dá se říct, že jsem i léčitelka. Protože umím dobře ošetřit rány, moje síly potom dodělají vše pro to, aby se rána zahojila úplně. Umím přivolat déšť, sníh, vítr a zemětřesení. To mě ale připraví o hodně síly a tak toho moc nevyužívám. Maximálně někdy přivolám déšť, když je hodně sucho. Taky umím zrychlit růst květin a stromů. To využívám ke zvelebování našeho doupěte. V mé smečce mně všichni mají rádi. Já jim ráda pomáhám, když mě potřebují a když jsem v nouzi já, pomohou oni mně. Navzájem o sebe pečujeme a chráníme se. Abych nezapomněla, déšť a přírodní živly, mezi které patří i oheň, umím odvolat. Když prší a já nechci, aby nás to zatopilo, vyčerpám se tím, že déšť odvolám nebo uhasím oheň holýma rukama.

Před jedním rokem mě tenhle život přestal bavit a tak jsem se se svou ,,rodinou" rozloučila a vydala se vstříc neznámému životu bez přátel. Jenom já sama. Už takhle žiji přes jeden rok a zvykla jsem si na samotu. Teda skoro samotu. Pořád cítím, že mě někdo sleduje. Někdy zahlédnu jeho stín, jak se mihne mezi stromy... Někdy uslyším, jak poblíž mně praskne větvička. Nikdy jsem toho člověka neviděla. I když jsem se ho snažila najít, pokaždé mě svedl na falešnou stopu nebo mi utekl. Přijde mi, že je nemožné ho dopadnout. Ale zatím mi nic neudělal, takže doufám, že to tak zůstane i nadále. Ale alespoň vím, že v temném lese, kde jsou podmínky pro život špatné, nejsem sama.

První kapitola je na světě. Dnes možná vyjde ještě jedna. Většinou to bude okolo 400 - 500 slov, snad to vyhovuje.