Z pohledu Roberta

S celkem dobrou náladou jsem se se smečkou vrátil do tábora. Byl jsem rád, že máme výhru. Našli jsme upírku, o které Laura říkala, že se jmenuje Chloe. Teď je v našem skromném vězení. Tedy ve sklepě mého otce - Alfy.

Byla nějaká vyvedená z míry, takže se přiznala, že její vinou Lauru zasypaly ty kameny. Využili jsme toho a teď je naše zajatkyně. Nějakou dobu si ji tu ponecháme. Přinejmenším, dokud si Laura od ní nevezme svoje schopnosti zpět.

Vešel jsem do své chaty a zamířil rovnou do kuchyně. Měl jsem hlad. Z mražáku jsem vytáhl mraženého králíka, kterého jsem si ulovil asi před třemi dny a položil ho na utěrku na stůl.

Potom jsem si sedl na židli a hodlal si počkat, než maso rozmrzne. Chtěl jsem mít ještě větší hlad, abych potom králíka snědl rychleji. Asi už po třech minutách mě čekání přestalo bavit. Z králíka stekla jedna jediná kapka vody a nedokážu si představit, jak dlouho bych ještě čekal, dokud by neroztál králík celý. Odfrknul jsem si a strčil králíka do mikrovlnky. Nastavil jsem tam rozmražování a zase se posadil.

Z nudy jsem si začal dupat patou do nějakého nesmyslného rytmu neznámé písničky. Po několika dalších minutách mikrovlnka konečně zapípala, že je hotovo.

Vystřelil jsem ze židle a hned králíka chytil do rukou. Jelikož nebyl horký, šel jsem pomalu ke stolu a přitom si pochutnával na šťavnatém mase. Ani jsem si neuvědomil, jak rychle jsem ho spořádal. Sedl jsem si na židli a přemýšlel, co bych si ještě dal. Ale potom jsem si vzpomněl na Lauru. Třeba už se probudila.

Zapomněl jsem na zbývající hlad a šel do schodů do pokoje, kde Laura ležela. Potichu jsem otevřel dveře a zase je za sebou zavřel. Laura ležela nehybně úplně ve stejné poloze, jak jsem ji tu nechal. Ale její oční víčka se mírně chvěla. Třeba se jí něco zdálo... Potom se prohnula v zádech a zkřivila tvář do bolestné grimasy. Takže noční můra...

Opatrně jsem se posadil na kraj postele a chytil ji za ruku, která jí spočívala podél boku. Uklidnila se a po chvilce otevřela oči, zalité slzami. Chvilku na mně jen zírala ale potom se vymrštila do sedu a objala mě. Rozvzlykala se ještě víc.

,,Šššš... To bude dobrý," snažil jsem se ji uklidnit a pevně ji v objetí sevřel.

Začal jsem se s ní mírně houpat ze strany na stranu, jako kdybych utěšoval nějaké malé dítě. Pomalu ale jistě se Laura začínala uklidňovat. Po několika minutách se odtáhla a utřela si slzy do rukávu od mikiny.

,,Dobrý?" zeptal jsem se opartrně.

Kývnula hlavou a pokusila se o úsměv.

,,Co se ti zdálo?"

,,Noční můra..." zašeptala.

,,Hodně tě to vzalo. Bylo to tak zlý?"

,,Zdálo se mi, že tě zabil Mike. Ten, co mě donesl k Nell do chaty, když se v lese stala ta nehoda s hořícím stromem," vysvětlila.

Musel jsem se zasmát. ,,Já vím, kdo je Mike. Je to můj nejlepší kámoš. Byla to jen noční můra, Lauro. On by mě nikdy nezabil."

Lauře se znovu začaly hrnout slzy do očí a jedna jí začala téct po líčku dolů. Palcem jsem ji setřel a na Lauru se usmál.

Chvilku se mi dívala do očí a potom mě chytila za ruku. Stiskl jsem její dlaň.

Z pohledu Laury

Konečně mi došlo, jaká blbost ta noční můra byla. Roba by nikdy Mike nezabil. Jak jsem se tím mohla nechat tolik unést?

Chytila jsem Roba za ruku a on mi dlaň stiskl. Po chvilce se ke mně začal přibližovat a políbil mě.

Začala jsem mu polibky oplácet. Volnou rukou mi zajel pod mikinu a jelikož byla rozepnutá, tak mi ji sundal. Potom mě povalil na záda na postel a sundal mi triko. Začal mě líbat na krku a já mu zaryla nehty do zad.

A pak nám tuhle chvilku přerušilo moje kručení v břiše.

Zastavil se a podíval se na mně pobaveným pohledem.

Protočila jsem oči. ,,Nenech se rušit."

,,Ne, ne. Máš hlad. Jak dlouho jsi nejedla?" zeptal se a nasadil vážný výraz.

Zamyslela jsem se. ,,Asi týden."

,,No tak to hned končíme," prohlásil, slezl ze mně a postavil se vedle postele. ,,Musíš se najíst."

Jenom jsem na něho koukala a bylo mi jedno, že nahoře mám jenom podprsenku. Chtěla jsem, aby pokračoval. Našpulila jsem rty, aby si sem přišel pro polibek.

,,Tohle na mně neplatí. Pojď. Obleč se a půjdeme něco ulovit."

Vážně řekl to, co řekl? Já bych neodmítla.

Zklamaně jsem se posadila a oblékla si tričko. Potom jsem si stoupnula a došla ke dveřím. Už jsem se cítila naprosto normálně. Na noční můru jsem už přestala myslet.

Společně jsme sešli schody a vyšli z chaty. Oba jsme se proměnili do vlčí podoby a vběhli do lesa.

Po cestě jsem větřila a ucítila jsem zvíře. Bylo to mládě. Asi mladý divočák.

,,Taky to cítíš?" zeptala jsem se myšlenkou Roba a zastavila jsem se.

,,Jasně. Kdo ho uloví jako první?" provokativně do mně strčil.

,,No ty určitě ne!" V mysli jsem se začala smát a rozběhla se směrem, kde měl být divočák.

Když jsem byla blízko, schovala jsem se za keř a nakoukla, kde je naše kořist. Nebo spíš moje kořist. Byl tam. Mladý divočák, který na sobě měl ještě zbytky selečích puntíků a proužků, se mezi stromy hrabal svými zuby - kly v hlíně. Byla to taková nicnetušící kořist, která si hledala v zemi žížaly a žaludy. Sem tam se ozval chrochtavý zvuk a kvíknutí.

Rob byl vedle mně přikrčený a nachystaný na útok, ale já mu to hodlala překazit.

Vyběhla jsem z úkrytu přímo k praseti, které se na mně překvapeně podívalo. Když jsem u něho byla dost blízko, skočila jsem mu na záda a převalila ho na bok. Jelikož jsem byla o dost větší, než tenhle mladý samec, podařilo se mi zarýt mu drápy do břicha.

Zděšeně vykvíkl a začal sebou házet ze strany na stranu. Zakousla jsem se mu do zátylku a zesilovala stisk, dokud mu v krku nekřuplo. V tu chvíli sebou prase přestalo házet a naposledy vydechlo.

Moje první ulovená kořist ve vlčí podobě.

Tak tu máme další kapitolku. Doufám, že se líbí :)
Za každý hlas budu ráda a na všechny komenty ráda odpovím 💕💖