Otočila jsem se a šla zpět do chaty Nell. Můj smutek se pomalu vytrácel a místo něj přebírala vedení zlost. Byla jsem na Thomase tak naštvaná! Ještě víc, než když jsem zjistila, že měl přede mnou tolik tajností.

Ještě před pár minutami jsem byla slabá. Ale to je minulost. Teď Thomasovi ukážu, co ve mně je a jak nebezpečná můžu být. Zavinil si to sám.

Pamalu jsem otevřela dveře od pokoje a hned spatřila Thomase. Pořád tam stál jako kůl v plotě a spokojeně se usmíval.

,,Tak jak to dopadlo?" zeptal se mě hned a ignoroval můj naštvaný výraz. ,,Dal ti košem?"

Ani jsem neodpověděla a hned jsem byla u něho. Teď zažije takový peklo, jak ještě nikdy předtím! Hodlám ho pěkně potrápit. Chci, aby trpěl. Za všechno, co mi kdy udělal!

Pravou rukou jsem ho zleva chytila za zátylek a donutila ho, aby se zkrčil. Táhla jsem ho ven z chaty. Tam bude víc místa.

Vchodové dveře jsem vztekem skoro vykopla, ale naštěstí v pantech ještě zůstaly držet.

Thomase jsem silně odkopla před sebe, až ztratil rovnováhu a dopadl na břicho. Toho jsem hodlala vyžít. Dovolila jsem, aby se mi zuby přeměnily v tesáky a nehty v drápy.

Potom jsem se postavila nad něho a dupla mu na záda. K mému překvapení v nich nic neprasklo. Nepovedlo se mi zlomit mu ani jedno žebro. Ale to nevadí.

Nohou jsem ho otočila na záda. Úsměv už mu z tváře sice zmizel, ale nevypadalo to, že by mu nějak vadilo, že mu chci ublížit. Za chvilku mu to vadit bude.

Svoje drápy jsem mu vrazila do břicha, odkud téměř okamžitě začala proudit krev. Potom jsem ruku zase vyndala. Kdybych ho tu takhle nechala, do hodiny by vykrvácel. Ale u toho by trpěl jen málo.

Thomasovi se na obličeji konečně objevila bolest. Položil si na břicho ruce, nejspíš, aby trochu zastavil krvácení.

Stejnou rukou jsem ho sekla po tváři, přitom jsem mu poškodila několik šupin a zjistila jsem, že jednu mám napíchlou na drápu. Sundala jsem ji a zlomila ji.

Potom jsem Thomasovi zarazila drápy do hrudníku, kde to šlo bohužel přes žebra těžko.

Nevím, jak, ale nějak se mu podařilo podkopnout mi nohy a já spadla na zem vedle něho. Nezdálo se, že by mu ty dvě rány nějak vadily.

Najednou se ocitl nade mnou a rukama se opíral o zem u mé hlavy. Netvářil se nijak nepřátelsky.

Ale to neměl dělat. Znovu jsem mu zakryla drápy do hrudníku a odhodila ho nohama stranou.

Rychle jsem se znovu postavila na nohy, ale tentokrát jsem se proměnila do vlčí podoby úplně. Zakousla jsem se Thomasovi do boku, a on zaskučel bolestí.

Dělalo mi dobře, když trpěl.

Dál jsem ho zuby pevně chytila za ruku a skousla. Převalil se na bok a podíval se na mně zmučeným pohledem.

,,Můžeš si za to sám. Kdybys mě k tomu nedonutil, nic z tohoto by se nestalo," poslala jsem mu myšlenku.

Sklopil pohled. Asi mu došlo, že udělal chybu.

Ale mně tohle jeho utrpení nestačilo. Odvrátila jsem pohled od jeho oranžových očí a podívala se mu na krk.

Jak by asi reagoval, kdybych ho kousla do krku? Chtěla jsem to zkusit.
Moje tesáky se mu zaryly mezi šupiny na krku. Když jsem na jazyku ještě pořád necítila jeho krev, skus jsem zesílila. Ucítila jsem, jak mu několik šupin prasklo a zlomilo se. A konečně jsem na jazyku ucítila tu kovovou chuť krve. Nějakou dobu jsem takhle ještě byla a vnímala, jak z něho vyprchává život. Moc silně krvácel.

Pustila jsem ho a olízla si pysky, když jsem cítila, že už mu zbývá posledních několik minut života.

Přeměnila jsem se zpět do lidské podoby a sundala si mikinu. Podala jsem mu ji na zastavení krvácení. Nechtěla jsem, abych ho zabila. Jen jsem chtěla, aby trpěl. A to se mi celkem povedlo.

Rozběhla jsem se do chaty Roberta. Chtěla jsem, aby věděl, co jsem Thomasovi udělala. Třeba mi odpustí a dá mi ještě jednu šanci.

Potichu jsem vešla do Robova pokoje. Stál u okna a díval se na Thomase, který ležel na druhé straně mýtiny.

Otočil se na mně. Na tváři měl nepatrný úsměv.

,,Co mám ještě udělat, abys mi uvěřil, že miluju tebe?" zeptala jsem se ho zničeně.

,,Opravdu to chceš vědět?" usmál se.

,,Chci. Protože tě nechci ztratit," odpověděla jsem.

,,Zabij ho."

Další kapča!!! Jeeej
Chtěla jsem se zeptat, jak byste chtěli, aby tento příběh pokračoval.
Chcete, aby Laura Thomase jednoduše zabila?
Chcete, aby ho nezabila a jenom to nějak nachystala aby to tak vypadalo?
Nebo aby se vzdala Roba?

Je to jenom na vás. Nebudu psát další kapitolu do té doby, dokud z komentářů nezjistím, jak byste to chtěli. Chtěla bych vyhovět vám všem, takže doufám, že názory budou stejné nebo podobné. Případně za vás budu muset rozhodnout sama... Ale do toho se mi zrovna moc nechce...

No nic. To už je všechno. Tak u dalšího dílu, ahooooj

Sci-FiVeronika 💋💕💖