Thomas si mě k sobě přivinul.

,,Udělalas dobře, že jsi zamkla," zašeptal mi do ucha.

Ale ne... To jsem neměla dělat! Ne ne ne ne ne ne ne! Teď by bylo fajn, kdyby nás někdo vyrušil. Jenže já blbá jsem zamkla dveře! Já kráva...

Thomas se svými rty začal nebezpečně přibližovat k těm mým. Těsně před tím, než se mě dotkl jsem udělala krok dozadu a co nejsilněji ho odstrčila.

,,Promiň... Ale já Roba nemůžu podvést s tebou!" vykřikla jsem a co nejrychleji odemkla dveře.

Ale Thomas byl hned u mně a vytrhl mi klíč z ruky. Zase zamknul a klíč si položil na jazyk.

To je nechutný! Jak může vědět, kdo na ten klíč všechno sahal? Vždyť je to nehygienické, strkat si klíč do pusy.

,,Musíš si ten klíč vzít," zamumlal přes kus kovu.

,,Ty... Jsi se snad zbláznil!" vyjela jsem na něho. ,,Jak se mám asi dostat do tvé pusy pro klíč? Hrabat rukama ti tam fakt nebudu!"

,,Rukama ne..."

,,Úchyle," zasyčela jsem.

,,Ty jsi pravýho úchyla nikdy nepotkala. To, co dělám nic není."

Došlo mi, že tohle nemá cenu. Jestli chci ten klíč, musím to udělat. I když je mi to silně proti srsti.

Sklopila jsem pohled a Thomasovi došlo, co to znamená. Usmál se a zase si mě k sobě přitisknul.

,,Pojď si pro klíč..." řekl provokativně a chytil mi obě ruce, abych je nemohla používat.

,,Tohle ti neprominu," zasyčela jsem mu nepřátelsky do obličeje.

Myslela jsem, že ho ještě nějak přemluvím, ale už na to nebyl čas. Jeho rty se přitiskly na ty mé. Díval se mi do očí a já nepoznávala ten pocit, co se v nich odrážel. Uspokojení? Nebo něco jiného? Přestala jsem na to myslet. Teď jsem chtěla získat klíč.

S nechutí a odporem si můj jazyk vyhledal cestičku až do Thomasových úst. Hned jsem ucítila jeho tenký horký hadí jazyk. On si to asi užíval. Ale pro mně to bylo utrpení. Ale i přesto jsem se nevzdávala a dál hledala klíč.

Najednou jsem uslyšela cvaknutí zámku a potom se dveře od pokoje otevřely. Stál tam Robert. Asi měl u sebe náhradní klíč.

Rychle jsem Thomase od sebe odstrčila. On se na Roba jen podíval takovým pohledem jako: Tak a máš to, teď je Laura moje.

Thomas vyplivl klíč a podíval se na mně spokojeným pohledem.

Tak o tohle mu šlo? Aby mě Robert uviděl s ním a dal mi košem? Ne, ne. Rob takový není. Určitě si to nechá vysvětlit.

Robert stál ve dveřích a probodával Thomase vražedným pohledem. Potom se podíval na mně. Na tváři se mu objevila zlost, zklamání a možná i trochu opovržlivost.

,,Tak takhle to je?" zašeptal a znovu se podíval na Thomase. ,,Nell si to myslela."

To bylo to, co Robovi chtěla říct? Že ho podvádím?! Vždyť to není pravda! On mě donutil!

,,Robe, není to tak, jak to vypadá! On mě donutil!" vyhrkla jsem a rozhodila rukama.

,,No jasně. To ti tak budu věřit," procedil skrz zaťaté zuby. ,,Děvko!" vykřikl a zabouchl za sebou dveře.

Vrhla jsem nevěřícný pohled na Thomase, ale on se jen usmíval. Přesně tohle chtěl.

Vyběhla jsem z pokoje a doháněla Roba.

,,Robe, stůj!" volala jsem na něho. ,,Roberte! Nech si to vysvětlit!"

Zastavil se a otočil se na mně. Jeho normálně malé zorničky teď ani nebyly vidět. Byl tak naštvaný...

,,Já ti Lauro věřil. Dal jsem ti šanci! Porušil jsem přísahu vůči Clio. Ale nedošlo mi, že to celé je jen kvůli jedné obyčejné děvce! Kolikrát už jsi se s ním sešla za mými zády, hm?!" skoro na mně křičel a já začala být zoufalá.

Po tváři se mi skutálela slza.

,,Ale já ho nesnáším! Donutil mě. Tohle bych sama od sebe nikdy za tvými zády neudělala, Robe... Věř mi... Miluju tebe..." sotva jsem zvládala normálně mluvit, jak se mi chvěl hlas.

,,Už jsem ti to věřil dlouho. A nehodlám v tom pokračovat. Řekl jsem ti dvakrát, co jsi. Znovu to opakovat nebudu..." s těmi slovy se otočil a odešel.

Další kapitola je zde. Omlouvám se, pro někoho z vás to mohlo být trošku nechutný, ale bez toho by to prostě nebylo ono 😅😅
Chtěla jsem, aby to bylo trochu víc napínavé. Snad se mi to tedy povedlo.
Doufám, že se budete alespoň trošku těšit na další díl 😊
Sci-FiVeronika 💗💗