Vrátila jsem se zpátky k Nell do chaty a opřela se o zeď. Nell se taky právě vrátila a když mě uviděla, usmála se. ,,Tak co? Jak to šlo?" vyzvídala. ,,Napřed jsem si myslela, že to šlo dobře. Ale potom na něho zase něco vlezlo a všechno se to obrátilo v opak," odpověděla jsem smutně. ,,Potom utekl ve vlčí podobě někam do lesa," dodala jsem. ,,S tím si starosti nedělej. Však on se vrátí. A potom to můžeš zkusit znovu," povzbudila mě. ,,V tom je ten problém. Myslím, že mi už znovu šanci nedá, abych mu pomohla," zamumlala jsem a sesunula se na zem. Opřela jsem se zády o zeď a obličej si dala do dlaní. ,,Dá ti šanci. Toho se neboj. Tak za ním teď jdi," navrhla Nell. ,,Já se neumím přeměnit. On jo. Nenajdu ho," řekla jsem a zavřela oči. ,,No tak se to nauč. Je to hračka. Jenom je to trochu nepříjemný," řekla a zvedla mě na nohy. ,,No tak jo. Vysvětlíš mi to?" zeptala jsem se nakonec. ,,Jasně. Tak pojď ven." Vyšla jsem před chatu a postavila se před Nell. ,,Jediný, co musíš udělat je, aby sis přála tu proměnu a představuj si to, jak se měníš," řekla a sama proměnila se v bílou vlčici. Já jsem se snažila myslet na to, co mi řekla Nell. Zavřela jsem oči. Představovala jsem si, jak mi rostou chlupy a nohy a ruce se mi mění ve vlčí nohy a tlapky. Představovala jsem si, jak se mi obličej prodlužuje ve vlčí čumák. Nakonec jsem oči otevřela a podívala se na ruce. Povedlo se! Byla jsem přeměněná a místo mně tu stála vlčice. Moje srst měla stříbřitou barvu. Skoro se od ní odrážel svit měsíce nad námi. ,,Super, Lauro. A připrav se, že od příštího úplňku se budeš proměňovat v hroznou bestii. My vždycky máme různá opatření, abychom nikomu neublížili. Zavedli jsme to po tom, co Rob zabil Clio," uslyšela jsem v hlavě a potom se Nell proměnila zpátky do lidské podoby. ,,Teď za ním běž. Proměníš se zpátky tak, že myslíš na proměnu zpět v člověka." Poslechla jsem Nell a rozběhla se směrem, kam Robert odběhl. Na začátku lesa jsem dala čumák k zemi a ucítila jsem jeho pach. Pach, kde se mísila vlčí srst s něčím mně neznámým. Ale přesto jsem věděla, že ten pach jsem už někdy předtím cítila. Dala jsem se do klusu a přitom pořád následovala Robertovu stopu.

Klusala jsem asi hodinu a už mě to pomalu začalo štvát. Chtěla jsem se vrátit, ale potom mi došlo, že stopa, kterou sleduji je tady hodně silná a čerstvá. Rob musí být někde blízko. Zpomalila jsem a soustředila se, jestli ho někde neuvidím nebo neuslyším. Jeho pach byl stále silnější a silnější. Ale v tu chvíli mě něčí váha srazila na zem. Vyštěkla jsem, protože z vlčího hrdla nemůže vyjít zvuk jako lidský křik. ,,Co tu sakra chceš?!" zakřičel mi do mysli Robertův hlas. ,,Dal jsem ti jasně najevo, že o tvoji společnost nestojím!" Neodpovídala jsem, ale otočila jsem se na záda a ukázala mu břicho, abych mu dala najevo svoji podřízenost a také to, že mu nic nechci udělat, ani ho otravovat. Rob vrčel, měl vyceněné zuby a stál na mém hrudníku předními tlapami. ,,Nechci nic víc, než si s tebou promluvit..." odpověděla jsem, když Robert pořád nechtěl ustoupit z bojové pozice. ,,Tomu se říká otravování," zavrčel. ,,Ne. To není otravování. Chci ti pomoct. Tak jestli tomu říkáš otravování, je to tvoje chyba," odporovala jsem. ,,Pusť mě," řekla jsem ostře. ,,Ani náhodou. Tys mi přišla zničit život! Jsi ráda, že vypadáš, jako Clio. Chceš, abych trpěl. Abych si na ni vzpomněl pokaždé, když tě uvidím!" řekl a vycenil zuby ještě víc. ,,Před hodinou a půl ses choval úplně jinak," poznamenala jsem. ,,To je kvůli tomu, že mi došlo až teď, co po mně chceš,"  odpověděl ostře. To mi začalo lézt na nervy. Svádí na mně něco, co vůbec neplánuji. A tak jsem zakročila. Kopla jsem ho zadníma nohama do slabin a odhodila stranou. Bohužel tam byl strom a Robovi křuplo v zádech, když do něho narazil a dopadl na zem. Bolestně zakňučel, ale nepřestával vrčet. Postavila jsem se a kousla ho do zadní nohy.