Z pohledu Laury
Já jsem si našla útulné místečko v prohlubni u jednoho stromu, zatímco Thomas si vylezl na větev a dlouho mě pozoroval. ,,Dobrou. A už mě přestaň pozorovat," řekla jsem a lehla si zády k němu. ,,Dobrou. A je moje věc, jestli tě budu pozorovat nebo ne," odsekl mi Thomas. ,,Dělej si, co chceš," zašeptala jsem si pro sebe, ale Thomas to uslyšel. ,,To budu!" řekl. Odfrkla jsem si a zavřela oči.

Uprostřed noci mě probudila zima. I v lese foukal vítr a vsadila bych se, že bylo něco okolo deseti stupňů. Podzim pomalu, ale jistě končil. Zatřásla jsem se a vydechla páru. Schoulila jsem se do klubíčka v marné snaze se zahřát. V takovéhle zimě není dobré mít na sobě jenom kousky sešitých hader, které tvoří roztrhané tričko, a kalhoty z dalších hader po kolena. Uslyšela jsem, jak někdo nebo něco dopadlo na zem a vzpomněla si, že mám příšerný hlad. Už tři dny jsem nic nejedla. Ráno si něco budu muset ulovit. ,,Lauro?" uslyšela jsem vedle sebe. ,,Hm?" ,,Tobě je zima, viď? Chvěješ se a jsi hrozně bledá," řekl Thomas, který se přede mnou objevil.  ,,V-v-v-váž-ž-žně?" přes drkotající zuby jsem skoro nemohla mluvit. ,,Na, tady máš," řekl. Uslyšela jsem zvuk zipu a potom si přede mně Thomas klekl a přehodil přese mně svoji koženou bundu. Jak byla teplá... Hned jsem si ji chytla a víc jsem se do ní zabalila. ,,Děkuju..." zašeptala jsem. ,,Nebude zima tobě?" ,,Mně? Ani náhodou. Lauro, možná to nevíš, ale někteří draci chrlí oheň. A já mezi ně patřím, i když jsem polodrak. Hřeje mě plamen uvnitř," prohlásil. V tu chvíli jsem si všimla hrbu na jeho zádech. Ten hrb... hýbal se. ,,Thomasi, podívej!" řekla jsem a ukázala za něj, aby se musel otočit doleva. Plán mi vyšel, protože se Thomas otočil a já uviděla jedno křídlo, vyrůstající z jeho šupin. ,,Co je? Co tam je?" nechápal Thomas, když se ke mně zase otočil. ,,Nic tam není," přiznala jsem. ,,Chtěla jsem jen vidět, co máš na zádech." Thomas vzdychl. ,,Proč to musíš dělat?" zeptal se bezmocně. ,,Já ti to křídlo ukázat nechtěl." ,,Proč máš jenom jedno?" ptala jsem se. ,,Protože není normální, aby křídlo rostlo z lidské kůže. Proto mám jenom jedno," vysvětlil. ,,A umíš lítat?" ptala jsem se dál. ,,Asi tak, jako pštros. Takže ne. Myslíš, že mě tohle unese?" zeptal se, natočil se ke mně křídlem a narovnal ho. ,,Ty s tím umíš i hýbat!" žasla jsem. ,,Ještě, aby ne," zasmál se Thomas. ,,Teď spi," řekl a přitáhl mi svoji bundu ještě víc k bradě. Já jsem zase zavřela oči a potom jsem ucítila, jak si za mně lehá. Dal svou ruku na mě a přitáhl si mě blíž. ,,Dnes v noci jsi už spal?" zeptala jsem se. ,,Ještě ne," odpověděl. To mě uklidnilo, protože by mi bylo nepříjemné, kdybych věděla, že bude celou dobu vedle mně a ani na chvilku neusne. Konečně jsem zavřela oči a usnula tvrdým bezesným spánkem.

Další kapitola zde k přečtení.
Ahooooooj
Nezapomeňte za hlas a koment