-Přítomnost-

Najednou se začal ozývat poplach...

,,Všichni ihned na svá stanoviště. Nejedná se o cvičení, zaútočili na nás! Zaútočili na nás!"

To bylo slyšet. Pak se rozpoutal boj. ,,Elizabeth, Jeano! Vezmete to nejdůležitější a vypadněte! Až bude potřeba, tak si vás najdeme! Ale musíte to přežít!" zakřičel na ty dvě jeden trenér a ony poslechly, když měly všechno zabalené, tak zmizely autem, který bylo vylepšené pro to, aby byl pro všechno neviditelné. Ale i tak ho zasáhly a jedna z nic se zranila. ,,Elizabeth... Dostali mě." Řekla Jeana a držela se za břicho. Když k ní Elizabeth přiběhla, tak se s ní teleportovala do nemocnice, aby ji ošetřili.

~V sídle Avengers~

,,Co víme o těch vylepšených?" zeptal se Steve jedné ženy a ta mu začala říkat co o nich ví. ,,To není všechno, v jedné složce jsme našly zmínku a dalších dvou vylepšených..." Řekla nejistě. ,,A co?" zeptal se Steve. ,,A žijí, ale záznamy byly vymazány. Už pracujeme na jejich obnovení, ale bude to nějakou dobu trvat." Řekla a ukázala mu tu prázdnou složku. ,,Jsou tam fotky?" ,,Ano jsou, nicméně jsou z jejich dětství, takže nemáme aktuální fotky." Řekla žena. ,,Až budete mít všechno obnovené, tak mi dejte vědět." Řekl Steve a nastoupil do výtahu, který ho vzal na pokojové poschodí.

~V nemocničním pokoji~

,,Jak je na tom?" zeptala se Elizabeth doktora. ,,Docela dobře, ale týden jsi ji necháme." Odpověděl doktor a mírně se pousmál. ,,Dneska u ní můžete ještě být, ale musíte odejít za 2 hodiny." Opět řekl doktor a odešel z pokoje.

~Další den~

Jeana otevřela oči. ,,C-co se stalo? Kde to jsem?" Řekla bezmocně a zároveň zmateně. Na to jí někdo skočil okolo krku. ,,Jean, já se tak bála." Řekla Elizabeth a měla slzy v očích. ,,Kde to jsem?" Zeptala se ještě jednou a už odpověď dostala. ,,Jsi v nemocnici Jean, dostali tě, tak jsem tě sem vzala." Řekla a pohladila ji. ,,Ozvali se ostatní?" zeptala se a odpověď přišla po pár minutách.

,,Neozvali... Nemáme s nimi žádné spojení." Řekla Elizabeth a utřela si slzy. ,,Snad to není na dlouho..." Povzdychla si Jeana. Po chvíli si sedla a chtěla si i stoupnout, ale Elizabeth jí to nedovolila. ,,Ne, ne a ne teď budeš pěkně tady. Jsi zraněná, musíš tu zůstat." ,,Sama moc dobře víš že mě nebaví jenom ležet a nic nedělat." ,,Vím, ale musíš se uzdravit."

Po chvíli přišel doktor, aby se podíval na Jeanu. ,,Dobrý den." ,,Dobrý den pane doktore." ,,Kdy jste se probudila?" ,,Je to tak 5 minut." Řekla Elizabeth a pohladila ji po hlavě, jako by byly skutečné sestry. ,,Střela vás trefila do boku, kulku jsme vytáhli. Teď si tu poležíte ještě do příštího týdne. Chceme mít jistotu, že se plně uzdravíte." ,,Tak dlouho... To se tu zblázním, nevydržím sedět v klidu ani 10 minut." ,,To je bohužel pravda... A co kdybych ti donesla tablet? Máš tam rozpracovanou práci a můžeš u toho ležet. Tedy jestli to doktor povolí." ,,Můžete ji ho donést hlavně musí zůstat ležet na toaletu vám budou pomáhat sestřičky." ,,Dobře pane doktore... Hlavně abych se tu neunudila k smrti." ,,Dobře sestřičko. Za chvíli se vrátím." Řekla Elizabet a odešla.

Za deset minut byla zpátky a měla i tablet. Jakmile ho dala Jeaně, tak si začala hrát. ,,Kde jsou naše věci?" ,,Ukryla jsem je tam, kde je nikdo nenajde." ,,To je dobře..." ,,Copak se děje?" ,,Jenom přemýšlím... A chybí mi ostatní." ,,I dvojčata?" ,,Jo... Je to divný ale bavilo mě, jak mě Wanda popichuje i to jak mě Pietro se snažil zabalit. Nikdy s nimi nebyla nuda." ,,To máš pravdu, ale taky se to někdy nedalo vydržet." ,,V tom máš pravdu zase ty." Obě se zasmály a Jeana pokračovala v práci.

~Po hodině~

Elizabet si četla jednu knížku z blízké knihovny. Jeana pořád byla na tabletu. ,,Eliz, potřebovala bych nabíječku..." ,,Dobře skočím ti pro ni, hlavně nikam neuteč." ,,Neboj neuteču." Usmála se na ní a Elizabeth pak odešla. Jeana mezi tím pracovala. Když se Elizabeth vrátila, tak si všimla, že Jeana je nesvá. ,,Copak se zase děje?" ,,Nic..." Položila tablet a lehla si. ,,Jean, mě to můžeš říct." ,,Není mi nejlíp..." ,,Já zapomněla, že nemáš ráda nemocnice." Zapojila nabíječku a sedla si. ,,Už jenom 6 dní... Jsi silná, zvládneš to tady." ,,Ale mě se tady prostě nelíbí." ,,Já vím ale není to na dlouho, za pár dní tu nebudeš. A já mezi tím najdu něco, kde budeme moct být." ,,Vím, kde bychom mohly být... Podej mi klíče prosím." Řekla Jean a Elizabeth jí je podala. Jakmile je měla, tak z nich sundala jeden klíč. ,,V klíči je uschovaná mapa k domu mých rodičů... Nikdo kromě nás o něm neví. Stačí zmáčknout tohle tlačítko a zavede tě tam. Nevím, v jakém stavu ten dům je, to musíš zjistit ty. Ten dům je moje jediné dědictví a nechci o něj přijít." Když to Elizabeth slyšela tak se usmála a dala jí pusu do vlasů. ,,Neboj nepřijdeš o něj. To zařídím, i kdyby mě to mělo stát život." Jeana se na ni usmála a ležela dál.

Po chvíli přišel doktor. ,,Omlouvám se, že ruším ale návštěvní hodiny skončily." Obě přikývly a Elizabeth odešla. Jeana byla nesvá, tak se pořád dívala po pokoji, dokud neusnula.

~U Elizabeth~

Není to ani hodina co Elizabeth jde podle klíče. Klíč ji zavedl do lesa, kde ještě nikdy nebyla. Bloudila tam asi tak půl hodiny a pak narazila na velký dům, kde nikde nikdo nebil. Tak šla k němu. Když přišla blíž, tak mohla viděla, jak je obří. Vešla dovnitř a všude se rozsvítilo. Když se tak dívala kolem, tak viděla i fotky, na kterých je Jeana a její rodiče. ,,Byla tak roztomilá." Řekla si v duchu a prošlá celé první patro, pak šla do druhého. Nemohla uvěřit kolik tam je místnosti. Když vešla do jedněch z dveří tak se zarazila, byla tam ordinace jako u doktora. Hned poté odešla.

Tak tohle je konec této kapitoly snad se vám to líbilo. Pokud ano tak zanechte hvězdičku a koment. Další část vyjde co nejrychleji co to půjde. Tak jo tohle je pro tuto kapitolu vše papa. (Kapitola obsahuje 1016 slov)