12. červen

Je teprve půl šesté ráno a já už se oblékl, vysprchoval jsem se, vyčistil si zuby, nasnídal se a teď sedím ve velké učebně, kde převládá modrá a bílá barva. Po té včerejší zkoušce se docela bojím, co bude dál. Jelikož jsme v celém zkouškovém období ve stejných skupinách, máme i stejného učitele. Je dost možné, že si na mě zasedl.

„Blue, uvolni se trochu. Jsi napnutý, jak při našem prvním sexu." Uchechtne se Kate, ale když si všimne mého výrazu, který rozhodně nemá žádné známky pobavení, zvážní. „Když se budeš takhle stresovat, všechno pokazíš," Tohle taky nemusela říkat.

„Kate, ty mi vůbec nepomáháš, víš o tom?" zeptám se s prázdným výrazem. Jsem hodně stresující člověk. Nevím, jestli to tady zvládnu.

Chci domů.

„Bude to dobré, neboj se. Začátky jsou vždycky nejhorší." Usměje se Kate a pohladí mě.

„Ty jsi s ním včera spala?" zeptám se, abych změnil téma. Navíc mě to docela zajímá.

„A-ano, spala. Byl úžasný." Zasní se a já ztěží zadržuju slzy.

„Úžasnější než já?" zamumlám a Kate znervózní. Takže ano.

„Samozřejmě, že ne... Možná trochu, ale já neporovnávám!" brání se Kate a já jen kývnu. Zřejmě jsem si uvědomil pozdě, co k ní doopravdy cítím. Nechci být jen její nejlepší kamarád. Ale s tím už nic neudělám. Stejně by ji Dylan zmanipuloval. Nesnáším ho. Ale nechci si dělat nepřátele.

„Radši už nic neříkej," zamumlám.

„Vždyť ses ptal!" brání se Kate, ale to už přijde můj ,,oblíbený" učitel.

„Dobrý den, budoucí studenti a Blue," pozdraví nás a já jen nadzvednu obočí. To jako vážně? Tohle je podpora?

„Blue se snaží, jak nejvíc může! Jeho rodiče před ním jeho schopnosti tajili a řekli mu o nich teprve nedávno, tak je jasné, že se v nich tolik nevyzná, ne?!" naštve se Kate a já na ni v šoku kouknu. Na jednu stranu to mohla říct už včera. Ale na druhou stranu to asi neměla říkat vůbec.

„Kate, po hodině přijďte do mého kabinetu," zamumlá učitel a sedne si. Kate jen protočí očima a taky si sedne. Obejmu ji.

„Kate, ty jsi strašný trdlo." Povzdechnu si a ona se tiše uchechtne.

„Neboj se, bude to v pohodě." Usměje se a odtáhne se. Já si jen znovu povzdechnu a kouknu na učitele. Bojím se, že Kate ublíží.

„Dnešní zkouška spočívá v krátkém znalostním testu, který máte před sebou. Nechci vidět žádné opisování," řekne přísným hlasem a my začneme na jeho pokyn psát.

Samozřejmě, že nic nevím.

Kate mi naznačí, abych od ní nenápadně aspoň něco opsal, tak ji nejistě poslechnu a zbytek radši typnu sám, abychom když tak neměli stejné chyby.

Test trvá deset minut. Třese se mi při tom kroužkování správných odpovědí ruka a stále kontroluju hodiny. Nesnáším testy. Obzvlášť když nic nevím. Po chvilce se konečně dočkám konce testu a všichni je odevzdáme. Jsem docela nervózní, protože mě učitel stále propaluje pohledem a já netuším, proč. Dokonce si můj test hned začne prohlížet a napíše mi počet bodů.

„Máte bodů, Blue. Poděkujte Kate," zamumlá učitel s temným výrazem a mně se rozbuší srdce nebezpečně rychle. Začínám mít z něj trochu strach. To mě ani neseřve, že jsem opisoval? „Všichni už můžete jít. Kate, pojďte do toho kabinetu," řekne učitel a Kate jde. Já jdu samozřejmě za nimi, abych mohl zjistit, co se bude dít, ale oba se mi ztratí v hloučku studentů.

No, super.

⌑⌑⌑

Nervózně přecházím sem a tam po pokoji a čekám na Kate. Už je tam moc dlouho a já mám o ni velký strach. Když už je tam skoro dvě hodiny, rozhodnu se ji najít, ale v tom vejde celá roztřesená do pokoje.

„Kate! Co se stalo?! Ublížil ti?!" zeptám se v šoku a hned ji položím do postele. Přikryju ji až po krk a pohladím ji ve vlasech.

„Jen mě seřval," odpoví třesoucím hlasem, ale mně se to moc nezdá. Vlastně vůbec.

„Lásko!" ozve se Dylan a vletí do pokoje. Vlepí mi facku. „Doprdele, Blue! Jsi ty vůbec normální?! Musel jsi od ní opisovat?!" zeptá se rozzuřeně Dylan, ale já mlčím.

„Zlatíčko, prosím, nech ho. To já jsem mu naznačila, ať opisuje. Navíc mě poslal do kabinetu hlavně proto, že jsem na něj zvýšila hlas," řekne tiše Kate.

„Ne, Kate... Má pravdu. Omlouvám se. Už to nikdy neudělám," zamumlám smutně a radši odejdu z pokoje. Jsem příšerný syn, student, přítel, milenec a teď i kamarád.

„Blue, stalo se něco?" zeptá se Max, který ke mně přijde s rukou v ruce s jeho přítelem.

„Kvůli mně měla Kate průšvih. Nejdřív se mě zastala a seřvala učitele a pak jsem od ní opisoval." Povzdechnu si a sednu si na schody.

„Ále... Určitě se to nějak vyřeší. Hlavně se nestresuj a soustřeď se hlavně na zkoušky." Usměje se a obejme mě. Nakonec souhlasím a taky ho obejmu. Určitě jen přeháním a zbytečně se stresuju. I tak ale stále cítím pocit viny.

„Děkuju, Maxi." Pousměju se.

„Nemáš zač." Usměje se a já se podívám na toho jeho přítele. Zřejmě je stydlivý, protože nemluví.

„Představíš nás?" zeptám se s úsměvem.

„A jooo... Blue, tohle je Sam. Můj přítel. Same, tohle je Blue. Můj kamarád," představí nás s úsměvem Max a já si se Samem potřesu rukou.

„Rád tě poznávám." Usměje se jemně Sam.

„Já tebe taky." Usměju se a než stihnu nějak zareagovat, Dylan mi vlepí další facku. Kde se tady vzal?!

„Dylane, dost," řekne naštvaně Max.

„Ty jsi na jeho straně?! Kvůli němu má Kate problém s učitelem a já ho teď budu muset zmanipulovat! A to buď ještě rád, že ho jen fackuju a nezmanipuluju ho taky!" zuří Dylan a Max mu taky jednu vrazí. Pak mě bezeslov odtáhne pryč.

„Nic si z něj nedělej, Blue. Je hodně výbušný." Povzdechne si Max a odvede mě k lavičce, na kterou mě posadí a začne mi ošetřovat zfackovanou tvář.

„Jak si z něj nemám nic nedělat? Sebral mi Kate a ještě mě nenávidí," zamumlám a nechám se ošetřovat.

„Najdeš si lepší přítelkyni i přátele. Věř mi. Mám vlastní zkušenosti. Sice hlavně s klukama, ale mám." Usměje se Max a vstane z lavičky, když mě ošetří.

„Děkuju za to ošetření." Pousměju se a radši nic neříkám na to, co řekl. Vlastně ani nevím, co na to říct. Možná má pravdu, ale je těžké nemyslet na Kate.

„Nemáš zač. Kdyby něco, jsem v pokoji." Usmívá se Max a odejde.

Možná bych si tady mohl zkusit někoho najít.

Ale radši počkám, jestli vůbec udělám zkoušky. Jinak by to bylo zbytečné.

________________________________________

Kapitoly jsou čím dál tím kratší, ale snad vám to nevadí... :/

Stejně už to čtou jen tři lidi... I proto už nebudu vydávat tak často a nebude to trilogie, jak měla původně být... Taky rozhodně nechápu, jak jsem tuto knihu mohla chtít někdy naivně vydat...

No, jo... Když všude vidím, jak i čeští spisovatelé tady na Wattpadu vydávají své knihy jako skutečné, tak hooodně žárlím 😊

Beztak z některých budou i filmy... Americké... To se pak asi půjdu oběsit...