Stál jsem uprostřed ničeho. Všude jen temnota. Ticho prořízl hlasitý hrom. Hrom přináší blesk a blesk nikdy neznačí nic dobrého.
Stočím pohled směrem, odkud onen zvuk přišel. To co vidím už nezapomenu.
Červenka, ochraňujíc naše dvě koťátka, stojí proti hladové lišce!
Lišce se s tlamy valila pěna. Agresivně prokousla Července hrdlo.
Rozběhl jsem se jí na pomoc, ale čím rychleji jsem běžel, tím dále jsem od nich byl.

Temný Žár se s výjekem probudil. Strachem vyskočil na všechny čtyři tlapky.

,,Co se děje?" zeptal se starostlivě jeho nejlepší přítel Flekosrst, u kterého si po pravidelné prohlídce dal odpoledního šlofíka.

,,Musím jít!" odvětil černý kocour a vyběhl z léčitelova doupěte.

Přeběhl prachové značky, jež označovaly konec území klanu. Už byl blízko skrýši. Vybudovali ji s Červenkou před několika úplňky, když čekala jejich dva andílky.

,,Červenko?!" vyjekl do ticha zadýchaně. Uslyšel smutné pištění jednoho z tříměsíčních koťat.
Nervozitou se mu sevřel žaludek. Každá buňka v jeho těle křičela na poplach.

Prošel hustým houštím a zděšením málem přestal dýchat.
Do mrtvého těla Červenky tlapkou šťouchal Trník, přičemž žalostně mňoukal. Na zadní pacce se mu leskla rudá životadárná tekutina. Šípek ležel na zemi celý od krve. Jeho bok se nezvedal. Všude byla spoušť a liščí pach.
Musím dostat do bezpečí alespoň Trníka! To by si Červenka přála, vždyť za ně položila život!
Prolétlo kocourovi hlavou.

Fleko ho určitě zachrání...

________________________________
Tuhle kapitolu jsem psala společně s foxusik, s kterou jsme nedávno spojily síly xD
Snad se líbí, ráda bych poprosila o zpětnou vazbu v komentářích 💚
~Late