Behind your Broadway show,
I heard a voice say: "Please don't hurt me".  

U oběda se nesetkali. Hermiona se najedla rychleji než obvykle, nebavilo ji jíst samotná. Odešla do svých komnat a přemýšlela. Nikomu by nepřiznala, jaký plán střádá. Uvažovala o důvodu, který by si vymyslela, aby za ním mohla jít. Nic chytrého ji nenapadalo. Chodila sem a tam. Mohla by mu říct, že potřebuje nějaký lektvar. Jenže jaký lektvar? Nic nepotřebovala. Nebo knihu. Kniha byla hloupost, protože už byla zpátky Pinceová a ona mohla využívat knihovny bez jakéhokoliv omezení. A co kdyby mu řekla, že ho chtěla pouze vidět? Zamítavě zavrtěla hlavou. Neviděla ho pouze pár hodin, jindy ho přece nevídala celé dny... Cítila, že se něco mění. Pomalu, plíživě. Hermioně se rozbušilo srdce, zalekla se. Nechtěla změny. Nebyla připravená na změny, zvlášť když nevěděla, jak to cítí Snape. Uklidnilo by ji, kdyby věděla, že se taky bojí a že se taky necítí připravený. To by znamenalo, že v tom jsou spolu. Ale takhle? Posadila se do křesla, vymazala všechny úvahy, sáhla po knize a snažila se číst.

U večeře si sedla o trochu blíž, ale ne tak moc, jak sedávali před pár dny. První přišla Pinceová, chvíli pátrala očima po židlích, snad taky propočítávala nejlepší vzdálenost. Sedla si blíž než Hermiona. Začaly večeřet, obě očekávaly jeho příchod. Pinceová byla inteligentní a sečtělá žena, Hermiona to věděla. Takže se tohle poblouznění mohlo stát i jí. Nikdo nebyl chráněn svými hradbami. Hermiona vzhlédla a zadívala se na Pinceovou. Vypadala smutně, ponořena do vlastních myšlenek uvažovala a Hermiona věděla o čem. Pinceová nebyla hloupá, dobře věděla, že se před ním ráno ponížila a necítila se vůbec dobře. Hermioně došla příšerná věc - všichni byli stejní. Všichni se báli, všichni byli stejně zranitelní, všichni aspoň jednou dali šanci lásce a udělali pro ni všechno. Neměla právo si z Pinceové utahovat, když sama netušila, jak by se zachovala. Vždyť odpoledne chtěla za Snapem jít jen proto, že ho prostě a jednoduše chtěla vidět! Pinceová ucítila její pohled a koukla se na Hermionu.
,,Děje se něco, Hermiono?" zeptala se Pinceová. Hermiona v jejích očích viděla umírající naději a Hermioně to bylo líto. Po dlouhé době, kdy lidem nechtěla rozumět, pocítila soucit a pochopení.
,,Omlouvám se vám, Irmo, nějak jsem se zamyslela," řekla Hermiona. Do Velké síně přišel Snape a mířil k učitelskému stolu. Obě ženy na něj pohlédly.
,,Dobrý večer," pozdravil Snape a usadil se na své obvyklé místo. Obě mu popřály hezký večer, Pinceová se už o nic nesnažila, nemluvila. Hermiona taky mlčela. U Snapea se ani neočekávalo, že by započal rozhovor - ani s jednou z nich.

Hermiona se zvedla jako první. ,,Dobrou noc," popřála kolegům. Vyšla z Velké síně a zavřela oči. Nemysli na něj, bude to jen bolet, pomyslela si.
,,Vážně jste si myslela, že mne tam necháte samotného a neodejdu?" zeptal se Snape. Hermiona se otočila čelem k němu. Pokrčila rameny. ,,Slečno, jistě jste si vědoma toho, že se ve vaší přítomnosti chovám jinak než obvykle. Nikdy bych si nepomyslel, že si s vámi budu mít tolik co říct. A dlouho jsem se tomu vyhýbal, uvědomil jsem si to mnohem dřív. Teď už jsem ovšem unavený cokoliv skrývat. Pokud jste si to rozmyslela, pokud vám má přítomnost vadí, řekněte mi to, prosím. Jak jste ráno říkala, je zbytečné, aby se člověk ponižoval. Přijmu to a už s vámi nepromluvím." Hermiona zůstala stát jako opařená. Zakázala si to, nebyla připravená na změnu, nevyznala se v přátelství, odvykla si tomu věčnému zmatku... Ale teď tu stál ,,ten největší zmatek její duše" a žádal ji o jasnou odpověď. A Hermiona by ráda řekla ta krásná slova, kdyby se jich tolik nebála. Byla by to jen otázka času, než by ho zklamala. Byla samotářka, měla své knihy a osamělé večery. Jenže jeho oči... Hermiona uhnula pohledem. Ona by se před ním ponižovala - a ještě k tomu ráda. ,,Řekněte mi, pochopil jsem to snad špatně?" zeptal se, když Hermiona dlouho neodpovídala. Zavrtěla hlavou.
,,Pochopil jste dobře. Já... Já s vámi ráda mluvím a... Bohové, ráda bývám v rozpacích... Jen se v tom nevyznám a myslím si, že nás oba čeká velké zklamání. Nejsem zvyklá... Neumím... Mám strach, že je to jen chvilková záležitost a že oba příliš očekáváme. A že tolik očekáváme jen proto, že je to něco nového a neznámého," odpověděla upřímně Hermiona a vyčkávala na to, co poví. Snape se zhluboka nadechl nosem a na pár vteřin zadržel dech. Pomalu vydechl.
,,Naprosto vás chápu, slečno Grangerová," pravil tichým, rozvážným hlasem. ,,Nevím, co mě to napadlo. Choval jsem se nepatřičně. Omlouvám se." Hermiona ho chtěla zastavit, když odcházel, ale bála se slov, která by řekla.