You've build your wall so high,
that no one could climb it.
But I'm gonna try.

Při obědě si Snape sedl o dvě židle blíž, ale jinak se tvářil, že si Hermiony nevšímá. Hermiona nevěděla, jak by se měla chovat, tak mlčela a jedla polévku, to jediné se od ní vlastně očekávalo.
,,Jak jste to vymyslela?" zeptal se Snape, ale nepodíval se na ni. Zato Hermiona okamžitě natočila hlavu jeho směrem.
,,S tou svatbou?" otázala se šokovaně. Snape si odpustil jeden malý úsměv, sotva postřehnutelný. Podíval se na Hermionu, a i když už měl kamenný výraz, jeho oči se smály.
,,S tím Weasleym," řekl tónem, jako kdyby ji uklidňoval.
,,Ach tak. Ne, zatím jsem na nic nepřišla. Ve svém věku už bych měla mít rozum, ale já si nevím rady," odpověděla popravdě Hermiona.
,,Kdybyste byla vdaná, nemohl by o vás usilovat," poznamenal Snape.
,,Máte pravdu, ale co byste z toho měl vy?"
,,Tím se netrapte. Já se vždy obětoval pro dobrou věc," odvětil. Hermiona by se tomu ráda zasmála, ale tahle poznámka ji rozesmutněla. Nechtěla, aby řekl to, co řekl? Přála si snad, aby pravil něco jiného? A pokud ano, co by měl říct? A co by mu na to odpověděla?
,,Být zvědem u Voldemorta je přeci jen lepší, než se oženit se mnou," řekla nakonec.
,,Jste si tím tak jistá?" zeptal se. Hermioně se zdálo, že Snape touží po tom, aby mu pověděla pravdu. Zamyslela se na poměrně dlouhou dobu. Dokázala by být komukoliv dobrou manželkou?
,,Jistě, jsem si naprosto jistá," odpověděla upřímně, i když tím zklamala sama sebe.
,,Někdo by vám to měl rozmluvit," pravil a dlouze se vzájemně zadívali do očí. Hermiona se nadechla, aby něco pověděla, ale do Velké síně přišel jeden ze studentů, kteří trávili prázdniny na škole.
,,Dobrý den, pane profesore, paní profesorko," pozdravil bodře přes celou místnost, takže se jeho hlas rozléhal až u (falešných) oblak. Hermiona se usmála.
,,Dobrý den, pane Fishere," odvětila a kývla hlavou. Chlapec se usadil u mrzimorského stolu a začal obědvat. Hermiona pohlédla na Snapea, pohodila rameny na znamení, že už si asi nic neřeknou. Snape to pochopil a dál už se věnoval jenom bramborám.

Hermiona skládala knihy do přehledných komínků, které se vnášely pár metrů od ní.
,,Dobrý večer, slečno," ozval se hlas. Hermiona se otočila a usmála se.
,,Dobrý večer," pozdravila. Snape přišel blíž k ní, aby nemusel mluvit tak nahlas.
,,Víte, že vypůjčování knih bez přítomnosti knihovnice je zakázané?" zeptal se.
,,Pracuji tu už nějaký pátek, takže to vím," přikývla Hermiona. ,,Domlouvala jsem se s Irmou, když odjížděla na dovolenou. Slíbila jsem, že sepíšu seznam knih, které jsem si vzala." Snape přikývl, že rozumí a bere její odpověď jako dostatečnou. ,,Vy jste se s ní očividně taky domluvil," poznamenala a oči zašpendlila na knihu, kterou držel v ruce.
,,Upřímně? Ne," pravil.
,,Jaká to rebelie! A přitom mi připomínáte, jaká jsou zdejší pravidla."
,,Však víte, jsem bídný člověk," řekl Snape a jeho oči se znovu zatřpytily radostí.
,,Kvůli jedné knížce? To si nemyslím," odvětila jemněji Hermiona. Snape učinil jeden veliký krok, kterým se dostal těsně k Hermioně.
,,Jenže já už takhle tajně propašoval desítky knih," zašeptal jí do ucha a poodstoupil do bezpečné vzdálenosti. Hermiona se zasmála a zavrtěla hlavou.
,,Pak, drahý kolego, jste bídný člověk a velice mazaný lišák," pravila.
,,A co jste vy?" vyzvídal Snape. Hermiona přimhouřila oči a zatvářila se podezíravě.
,,Já jsem nejlepší profesorka na světě?" odtušila. Snape mlčel. ,,A tak trochu přehnaný knihomol?" Neodpovídal, mlčky ji sledoval. ,,Bohové, doufám, že nečekáte, že povím: Jsem budoucí manželka Ronalda Weasleyho!" To ho donutilo reagovat.
,,Proč si myslíte, že zrovna to bych očekával?" Hermiona se zamračila, protože nevěděla, jak ji to napadlo.
,,Asi jsem vás jen chtěla donutit znovu promluvit. Přivádíte mě do rozpaků, když mlčíte," odpověděla upřímně.
,,A když mluvím?" zeptal se. Hermiona se cítila jako malé dítě, na krátkou vteřinu se vymazalo z její mysli všechno, co ji drželo v racionálním uvažování. To, co jí radilo, co říkat a co raději zamlčet, zmizelo.
,,Ano, uznávám," začala a divila se, jak je to jednoduché přiznat. ,,Někdy mě uvádíte do rozpaků, když mluvíte. A mlčíte. A díváte se. A nedíváte se."
,,Měl bych s tím přestat?" vyptával se dál a byl čím dál vážnější. Hermiona se zahleděla na špičky svých bot, pak na Snapea, pak na podlahu. Nakonec se zhluboka nadechla a pohlédla mu zpříma do očí.
,,Bohové, žádám vás snažně, abyste s tím nikdy nepřestával." Snape chvíli mlčel a uvažoval.
,,Musím uznat, že jsem očekával jinou odpověď, ale doufal jsem v to, že povíte přesně tohle. Dobrou noc, slečno." Odešel.