Budík začal vyzvánět, Hermiona se zamračila, otočila se na bok a vypnula ho. Díkybohům o sobě věděla, že bude ráno unavená a nastavila si budík na dřívější dobu, aby se stihla probrat. Nakonec se skutečně vyhrabala z vyhřáté postele a začala se připravovat. Pomalu se oblékla a doplouhala na snídani do Velké síně. S překvapením zjistila, že Severus tam už sedí a snídá. Nevypadal unaveně, ale zdál se jí napjatý. Seděl nepřirozeně rovně, myšlenkami byl jinde, Hermiony si všiml až po pár vteřinách.
,,Dobré ráno," popřál jí. Hermiona pouze zamručela jako medvěd a usedla vedle něj. ,,Vypadáte vyčerpaně," pravil. Hermiona přikývla, že to o sobě ví a natáhla se pro kávu. Chvíli míchala lžičkou v šálku a pozorovala rozvířenou hladinu. Povzdechla si, odložila lžičku a koukla se na Severuse.
,,Jsem nějaká přešlá," postěžovala si. Severus se jí zadíval do očí, odložil čaj, který zrovna upíjel, a chytil Hermionu za ruku. Nahnul se a jemně ji políbil na hřbetu ručky.
,,Rána bývají těžká," uznal. Hermiona se vděčně pousmála. Tímhle jí pomohl mnohem víc, než kdyby jí její rozmrzelost vymlouval.

Hermiona postávala u hlavní brány a nohou klepala v krátkých intervalech. Byla celá nesvá, neklid se jí nedařilo zahnat, prostě a jednoduše se bála. Buďto se Severus objeví, aby se s ní rozloučil, nebo se k ní přidá. Hermiona se nervózně kousla do spodního rtu. Zaslechla kroky, otočila se směrem, odkud zvuky vycházely. Severus se k ní blížil pomalým krokem - v ruce měl kufr. Hermioně se rozbušilo srdce hrůzou. Takže jede, pomyslela si. Nasadila klidný výraz, nesměla dát najevo překvapení. Musela se s tím faktem smířit za pochodu. Severus pátral v Hermionině pohledu, netvářila se zmateně. Takže počítá s tím, že jedu, pomyslel si Severus zděšeně. V obličeji se snažil tvářit lhostejně a pohodově. Stoupl si čelem k ní, položil kufr na zem a oba na sebe dlouho hleděli.
,,Takže..." začal Severus a odmlčel se.
,,Asi bychom..." pravila Hermiona a přemýšlela, jak větu dokončit.
,,Pravděpodobně..." hlesl Severus.
,,Měli bychom jít," řekla nakonec Hermiona a čekala, jestli Severus oznámí, že nepojede. Severus se tímto prohlášením ujistil, že Hermiona skutečně očekává, že se s ní vydá za jejími rodiči. Teď už nemohl vycouvat, to by bylo zbabělé a hloupé.  Každý zvedl svůj kufr. Zhluboka se nadechli a vyšli ven.

Za celou cestu spolu skoro nepromluvili. Severus zíral do dálek, Hermiona předstírala, že čte. Oba uvažovali, jak se zachovají, co budou říkat, jak se budou tvářit. Čekala je totiž nejnezvyklejší situace ze všech. Hermiona nikdy domů nepřivedla byť jen jediného muže. Severus nikdy nenavštívil rodiče své dívky, protože nikdy žádnou dívku neměl. Hermiona se zadívala na Severuse, který si jí nevšímal. Zkoumala jeho zamračenou tvář a přemítala, jak nejlépe tohoto muže představit. Nakonec došla k závěru, že to nechá na svém budoucím já a nebude se tím trápit. Znovu se pustila do rádoby čtení. Po chvíli na ni pohlédl Severus.
,,Pije váš otec čaj?" zeptal se zničeho nic. Hermiona překvapeně vzhlédla od knihy. Chtěla se zeptat, jestli se nepřeslechla, ale nakonec odpověděla prostým: ,,Ano, má moc rád čaj."
Severus pokýval hlavou, nejspíš mu její strohá odpověď naprosto stačila. Znovu se ponořili do mlčení. Hermioně to ale nedalo a začala se smát. Poprvé za den se skutečně od srdce smála a užívala si to. Všechen strach byl pryč. Severus na Hermionu hleděl  s výrazem nevyřčené otázky.
,,Koukněte se na nás," řekla Hermiona a znovu vybouchla smíchy. ,,My jsme neuvěřitelní! Tolik se toho bojím, přitom..." Zavrtěla hlavou. ,,Celé roky jsem byla sama, tohle je můj největší úspěch a vy jste neodmítl a skutečně jedete. Vždyť bych měla být vděčná. A já jsem. Tahle vánoční setkání bývají vždy tak trochu hloupá, ale my jsme na to tentokrát dva, a to je přece hrozně fajn. No ne? A my tu sedíme už několik hodin a bojíme se na sebe podívat."
Severus se zamyslel nad tím, co Hermiona říkala. Ve skutečnosti si nepřál, aby Hermiona jela za rodiči sama. V hloubi duše chtěl jet s ní a stát jí po boku, i když se toho děsil.
,,Máte pravdu. Zvládneme to," pravil Severus.
,,To jsem neřekla," zavtipkovala Hermiona. ,,Ale ano, zvládneme to." Vstala a sedla si vedle Severuse. ,,Teď mě musíte obejmout kolem ramen, abych se k vám mohla přitulit," zašeptala jakoby nic. Často Severusovi nenápadně radila, jak se zachovat, sám se totiž málokdy k něčemu rozhoupal. Severus ji uposlechl a Hermiona se tím pádem mohla namáčknout na jeho hruď. Objal ji i druhou rukou a držel ji ve svém náručí celý zbytek cesty.

Stáli před dveřmi. Severus se necítil dobře, srdce mu zběsile tlouklo a v ústech mu vyschlo. Hermiona chtěla již zaklepat, ale když ho uviděla, zarazila se. Došla těsně k Severusovi, chytila ho za ruku (za tu, ve které nedržel kufr) a zvedla ji. Téměř nepatrně ho políbila na hřbetu ruky, těsně u kloubů jeho prstů.
,,Jsem ráda, že jste se mnou," zašeptala těsně nad jeho pokožkou.