I know you're out of my league.
But that won't scare me away, oh no...

Přijela kočárem před hrad. Vystoupila a vešla dovnitř. O prázdninách tam skoro nikdo nebyl, takže prošla celým hradem, aniž by kohokoliv potkala. To uvítala s povděkem. Vešla do svých komnat a všechno napětí z ní spadlo. Vyzula si boty, tašku pohodila na zem a padla na postel. Zabolel ji nos, protože se zabořila do polštáře ve špatném úhlu. ,,Au," poznamenala apaticky. Jinak už by se ani nepohnula (do konce svého života), ale byla donucena k přetočení na bok. Zavřela oči a odpočívala. Postupně dostávala z hlavy všechny negativní myšlenky, výčitky svědomí a vzpomínky na radostná léta. Nakonec v její hlavě nezbylo nic a ona se mohla nadechnout s úlevou naprosté prázdnosti.

Hermiona se vydala k pozdní večeři. Studenti, kteří trávili část prázdnin v Bradavicích, už dávno spali. Jediný, kdo seděl u učitelského stolu, byl Snape. Hermiona kývla na pozdrav, ale Snape předstíral, že ji nevidí. Nakonec Hermiona usoudila, že ji možná skutečně nevnímá.
,,Už jste se vrátila?" zeptal se lhostejným tónem Snape po chvíli, kdy oba seděli nad svými pokrmy. Hermiona přikývla. ,,Domníval jsem se, že zůstanete celý víkend v Londýně."
,,Taky jsem si to myslela," přiznala Hermiona. ,,Došla jsem ovšem k závěru, že by to bylo zbytečné."
,,Neměla jste náhodou slavit narozeniny s přáteli?"
,,Ach ano, oslavili jsme to," odpověděla Hermiona. ,,Dostatečně, dle mého mínění."
,,Odjela jste dnes ráno. Odhaduji, že jste tím pádem slavila pouze dvě hodiny."
,,Přesněji hodinu a půl," opáčila Hermiona bez špetky výčitek vůči svým přátelům. Vina zmizela během jejího odpočinku na posteli.
,,Vy se tedy dokážete odvázat," poznamenal Snape suše.
,,Pravda, pravda. Miluji oslavy, hrozně jsem si to užívala a vůbec se mi nechtělo odcházet," připojila se k jeho hře. Málokdy s ní promluvil, když k tomu ovšem došlo, měli svůj vlastní styl konverzace. Hermiona doufala, že to i Snape bere jako milé zpestření jejich jinak nudných životů. Jistá si tím být ale nemohla.
,,Mám to stejně. Společnost, lidé, rozhovory s inteligentními lidmi... Nemohu se toho nabažit," prohlásil s takovou sebejistotou, že by Hermiona klidně odhadovala, že mluví pravdu.
,,Přesně! Kdo by chtěl být samotář, když je tak úchvatné vídat se se známými?" Ač jim tento hovor zlepšil náladu, ani jeden z nich se neusmál.  ,,Navíc oslavovat, že jsem zase o rok starší, mi přijde jako úžasné trávení času."
,,Kolik vám je?" zeptal se Snape. Hermiona pozvedla obočí. Změřila si ho pohledem a zjistila, že zase netuší, proč tuto otázku položil. Nikdy nepoznala důvod, proč se s ní začínal bavit. Nevěděla, co se Snape snaží zjistit, ale byla si jistá, že se neptá kvůli zjištění jejího věku.
,,Myslíte si, že vám prozradím svůj věk?" zeptala se na oplátku.
,,Jsem si vědom toho, že jako dáma nemusíte svůj věk prozrazovat..." ujistil ji Snape.
,,Třicet jedna. Tedy... za měsíc," odpověděla vzápětí Hermiona. ,,Za svůj věk se nestydím, jen jsem vás zkoušela."
Snape na to nic neřekl. Asi ji taky zkoušel, ale oznamovat jí to nehodlal. Zbytek večeře mlčeli. Hermioně to trochu vadilo, protože v takových chvílích se vracely výčitky svědomí. Vyháněla ty ošklivé myšlenky z hlavy, ale ony se neustále vracely a nahlodávaly její něžnou prázdnotu. Dezert nedojedla, odložila lžičku a vstala od stolu. Pohlédla na Snapea, ale ten její pohled neopětoval. Byl příliš zabraný do vlastních úvah.
,,Dobrou noc," popřála Hermiona a stála na místě. Vyčkávala. Vzhlédl, zadíval se jí do očí a pootevřel ústa.
,,Dobrou noc, slečno," odvětil.
Hermiona by se usmála, kdyby to uměla. Snape by její úsměv opětoval, kdyby to uměl.