I just wanna know...
Would you let me see beneath your beautiful?
Would you let me see beneath your perfect?
Take it off now, boy.
Take it off now, girl.
'Cause I wanna see inside.
Would you let me see beneath your beautiful tonight?

Začátek školního roku proběhl stejně chaoticky jako každý jiný rok. Studenti zmateně pobíhali po chodbách a pátrali ve svých rozvrzích, učitelé běhali za ředitelkou a vyptávali se, proč má někdo dozor častěji než ten druhý, Pinceová běhala po knihovně a nadávala na počty učebnic, které nevycházely oproti předběžným propočtům. Hermioně to poprvé v životě nevadilo. Každé ráno na snídani, každý večer na večeři a někdy i na obědech vídala Severuse, a to jí stačilo k naprosté spokojenosti. Problémy ji sice nemíjely, ale rozhodně je zvládala řešit mnohem poklidněji než v předchozích letech. Cítila se den ode dne lépe. Zapomínala dokonce i na své výčitky svědomí ohledně Rona, Ginny a Harryho. Díky Severusovi byl Hermionin život jiný... Lepší. O to víc se snažila na něj usmívat, aby Severusovi došlo, jak moc se pro ni stal důležitým.

Severus musel uznat, že začátek roku nebyl tak hrozný, jak očekával. Nevěděl, co by mohlo být příčinou jeho relativní spokojenosti. Jen v koutku duše trochu, maličko tušil, že to má co do činění se slečnou Grangerovou. Když ji ráno zahlédl u snídaně a pozdravil se s ní lehkým pokývnutím hlavy, hned byl jeho den lepší, studenti méně otravní a on sám se necítil tak pod psa. Oproti tomu když ji nepotkal na obědě, což se stávalo často, tak měl potom horší náladu a nic se mu nechtělo. Ale to spravila večeře, protože při večeřích se setkávali pokaždé. A každé kafe, které pil v její přítomnosti, bylo sladší. A každý pokrm, který jedl s výhledem na Hermionu, byl chutnější.

Hermiona se procházela po hradě v teplém svetru a hůlkou tvořila stříbrné nitky světla. Přemýšlela o Severusovi a necítila se vůbec špatně, naopak - byla malý kousek od toho začít si spokojeně zpívat.
,,Dobrý večer, slečno Grangerová," ozval se Severusův hlas. Hermiona namířila hůlku před sebe, aby si na Severuse posvítila.
,,Dobrý večer," pozdravila na oplátku Hermiona a vteřinu zvažovala, jestli poznamenat, že ho ráda vidí. Bylo by to moc? Chtěla mu vůbec vyzrazovat každý záchvěv své radosti? Jistěže chtěla, ale neopovážila se.
,,Co vás vyhnalo na chodbu? Nespavost?" zeptal se. Hermiona přikývla.
,,Přitom jsem hrozně unavená," dodala souhlasně.
,,Možná nemůžete usnout z určitého důvodu," řekl Severus a jeho oči se zatřpytily. Hermiona už věděla, co tento pohled značí - Severus měl něco za lubem.
,,Nepovídejte!" zvolala tiše, aby nevzbudila obyvatele obrazů. ,,A co by mi pomohlo s usínáním?"
,,Přítomnost manžela na druhé polovině postele?" navrhl Severus. Hermiona se začervenala, ale v přítmí to nebylo vidět (nebo v to aspoň doufala).
,,To by se musel manžel rozhoupat k tomu, abychom se vzali a mohli sdílet lože, nemyslíte?"
,,Ach!" špitl s teatrálním překvapením Severus. ,,To nesmíte říkat takhle nahlas. Co kdybyste tím svého manžela vyděsila, kdybyste ho takhle hnala do manželství..."
,,A kdo tu začal s tím, že by se mi lépe usínalo s manželem?" opáčila a učinila krok blíž k Severusovi.
,,To se vám nejspíš něco zdálo, slečno. Nic takového jsem neřekl," pravil velice přesvědčivým tónem a stoupl si o krok blíž k Hermioně. Chvíli se na sebe jen tak dívali. ,,Budete chtít doprovodit k vašim komnatám?" otázal se Severus. Hermiona odvětila, že by byl hodný. Severus Hermioně nabídl rámě a pomalým krokem se vydali temnou chodbou.
,,Mohli bychom se takhle procházet častěji," napadlo Hermionu.
,,Ještě to tak," ušklíbl se Severus. ,,Stačí mi, že vás vídám na snídaních. Proč si myslíte, že bych vás chtěl vídat i po nocích?"
,,Protože jsem vaše budoucí manželka?" odtušila Hermiona.
,,Hm... Pádný důvod," uznal Severus. Hermiona se tiše zasmála a málem si opřela hlavu o jeho rameno. Chtěla se k Severusovi přitisknout blíž, ale styděla se a zároveň měla strach, že by ho tím odradila. Přála si, aby cesta k jejím komnatám byla delší. Když uviděla vchod do svého ,,bytu", posmutněla. Pustila se Severuse jen s velkým sebezapřením. Nejraději by mu nabídla, že ho taky doprovodí k jeho komnatám. Pouze poděkovala za doprovod.
,,Zítra se budu procházet po hradě, kolem jedenácté budu s největší pravděpodobností u vchodu do Velké síně," řekl jako by jen tak mimochodem Severus.
,,Zvete mě na procházku?" zeptala se Hermiona a potutelně se pousmála.
,,Rozhodně ne. Ale když vás tam náhodou potkám, budu potěšen," odpověděl Severus.
,,Taky vás tam ráda náhodou potkám. Přeju vám dobrou noc," zašeptala Hermiona.
,,Dobrou noc, slečno," odvětil Severus, otočil se a zamířil chodbou pryč do tmy. Hermiona vešla k sobě do komnat. Opřela se zády o dveře a zavřela oči.
,,Bohové, já jsem se zbláznila..." zamumlala sama pro sebe. ,,A je to úžasný pocit..."