I'm gonna climb on top your every tower.
I'll hold your hand and then we'll jump right out.
We'll be falling, falling...
But that's okay.
Cause I'll be right here.  

Hermiona následovala Snapea, trochu se loudala. V ruce držela lektvar a přemýšlela, jestli ho po Snapeovi nemá hodit - jen tak, aby se něco dělo.
,,Jak je to se svatbou?" zeptal se Snape. Hermiona se zastavila a přemýšlela, co má na mysli.
,,Není na to přeci jen trochu brzy?" otázala se Hermiona.
,,Ptám se na Weasleyho," ujasnil Snape. Hermiona se zatvářila nešťastně.
,,To jste mi ani neměl připomínat," hlesla a doběhla ho. ,,Vyhýbám se tomu, abych na to vůbec myslela." Snape kývl hlavou, že chápe. Hermiona však nakonec dodala: ,,Napsala mi i Ginny, které nejsem schopná odpovědět. Ona o mně ještě neví, že jsem skutečně příšerný člověk, který chce zlomit srdce jejímu bratrovi."
,,Takže to zatím se svatbou nevypadá nadějně?" snažil se odlehčit atmosféru Snape. Hermiona se smířlivě usmála. Nikdy by neřekla, že jí bude zlepšovat náladu zrovna tento muž.
,,S Ronem, nebo s vámi?" Snape věnoval Hermioně malý úsměv.
,,Podle toho, jestli si myslíte, že jsem domýšlivý..." odvětil tajemně. ,,A taky pokud bych se opovážil se domnívat, že jsem vás hoden."
,,Bohové vědí, že si mne nezasloužíte," pronesla s chladným klidem Hermiona a našpulila rty, aby vypadala sebevědoměji. Snape ji chytil za paži a přitáhl si ji k sobě. Hermiona se nejdříve lekla a chtěla ucuknout, ale po pár vteřinách se uklidnila. Severus svou dlaň opatrně položil na její tvář. Hermiona se mu zadívala do očí a její předstíraná hrdost zmizela.
,,Řekněte upřímně," začal Severus hlasem hlubokým a tichým, ,,skutečně si vás nezasloužím?" ,,Možná trochu..." hlesla Hermiona, kterou tímto chováním Snape vyvedl z míry. Snape se vítězoslavně ušklíbl a odtáhl se. ,,Tím myslím," dodala kvapně Hermiona, ,,že jste stále lepší možnost než Ron."
,,Ach! To jste nedala příčku moc vysoko," poznamenal Severus a znovu se rozpohyboval. Hermiona se zamračila, přece jen si dobíral jejího kamaráda z dětství. I když měl ve své podstatě pravdu... Musela Severuse znovu doběhnout. ,,Kdybyste řekla, že jsem lepší i než další lidé, byl bych mnohem víc potěšen."
,,Tak to máte smůlu," řekla Hermiona, nakonec se jí ale Severuse zželelo. ,,Je ještě pár lidí, které bych si chtěla vzít míň než vás."
,,Například?"
Hermiona se pomalým krokem vydala k Velké síni. ,,Lockhart, a to je co říct, když se mi dřív tak líbil. Křiklan... Spousta lidí..." zamumlala neurčitě. Snape natočil hlavu a věnoval Hermioně pochmurný (až vyčítavý) pohled. ,,Sám byste neodpověděl líp než já!" řekla Hermiona na svou obhajobu. Tentokrát se zastavil Severus.
,,Je to výzva?" otázal se. ,,Protože jsem si naprosto jistý, že bych odpověděl mnohem lépe," dodal se sebevědomím sobě vlastním.
,,Tak schválně," přistoupila na jeho hru Hermiona. ,,Jak to máte s naší svatbou?"
,,Vzhledem k tomu, že není nikdo jiný, koho bych pojal za svou manželku raději, tak je jasné, že jste má jediná volba," odvětil naprosto klidným a vyrovnaným hlasem.
,,Žádáte mě tím o ruku?"
,,To jsem neřekl," nenechal se vyvést z míry Severus, ,,ale rozhodně bych se neoženil s nikým jiným. Pouze s vámi. Kdyby nebyla jiná možnost a musel bych se ženit."
Hermiona se pousmála. ,,Dobrá, uznávám. Měl jste pravdu. Vaše odpověď je lepší a navíc mě potěšila," přiznala.
,,Takhle do Velké síně nikdy nedojdeme, když se budete dojímat nad každým slovem o našem budoucím manželském svazku," pravil Severus.
,,To byste musel přestat o našem manželství mluvit," opáčila Hermiona a v duchu se modlila, aby nikdy o svatbě mluvit nepřestal. I kdyby k ní nikdy nedošlo. I kdyby k ní nikdy nedokázal cítit to, co ona k němu.
,,Přestanu," řekl Severus, ,,až přestanete být jedinou, která za tyto rozhovory a úvahy stojí."
,,Přestanu být jedinou, až přestanete být jediným," odvětila Hermiona. Byla hrozně vděčná, že ho si se Snapem tak rozumí. Byla to taková úleva - mít si s kým povídat, nebýt sám... Severus chvíli zauvažoval, jestli ještě něco dodá, ale nakonec se rozhodl, že bude pokračovat (v nekonečné) cestě do Velké síně.

,,Myslíte si, že nás budou z něčeho podezírat?" zeptala se Hermiona, když stáli před dveřmi. Snape pokrčil rameny.
,,Netuším. Uvidíme."
,,Jsem ráda, že jsem s vámi šla. Jsem ráda, že vás mám." A než stihl Severus odpovědět, vešla Hermiona do síně. Nikdo je z ničeho nepodezíral, protože všichni už byli opilí a nezajímalo je, kde Hermiona se Severusem byli. Pinceová odešla, její místo bylo prázdné. Hermiona ucítila výčitky svědomí, ale hned je zahnala. Další, kdo už byl pryč, byla Minerva, která opouštěla tyto ,,večírky" brzy. Hermiona si sedla na své místo, před sebe položila lahvičku s lektvarem, lokla si vína a nenápadně pohlédla na Severuse. Ten její pohled opětoval. Hermiona se trochu usmála a sklopila zrak. Severus se neusmál, ale rozhodně se ani nemračil. A oba byli víceméně šťastní.