Na konci roku 1941 se z anglické ranveje pomalu zvedaly dva letouny. Jeden z nich nesl Kubiše s Gabčíkem ze skupiny Anthropoid, druhÝ nesl další čtyři československé parašutisty ze skupin Silver A (Josef Valčík), Out Distance (Karel Čurda), Tin (Jaroslav Švarc) a Bioscop (Josef Bublík). Posádky obou letadel se měly dostat do Prahy a najít velitele parašutistů Adolfa Opálku, taktéž z výsadku Out Distance, který už o všem věděl a měl Kubišovi a Gabčíkovi pomoci s atentátem.

Let probíhal klidně, ale nad pražskými lesy byla letadla objevena německými radary a posádky musely nouzově vyskočit s padáky do lesů. Jozef Gabčík si při seskoku poranil nohu a spolu s Kubišem a Josefem Valčíkem z paraskupiny Silver A našli azyl v hlubokém lese, druhé letadlo stačilo uletět. Nebylo jim veselo. Výstroj a výzbroj sice zachránili a padáky zahrabali hluboko pod zem a zakryli je silnou vrstvou listí, přesto jim ale bylo úzko. Neměli spojení s Londýnem a pořádně nevěděli, kde vlastně jsou a co se stalo s ostatními. Jozef nadával. 

,,S takovou nás gestapo dostane dřív, než dorazíme do Prahy." vrčel, ale Kubiš ani Valčík si to nemysleli. Gabčík kulhal, ale chodit mohl. Všichni tři muži si schovali zbraně pod košile a do nohavic, aby nebyli nápadní. Několik věcí přitom museli oželet a zahrabat do listí, ale byli si jisti, že si je brzy u Moravců opět seženou. Gabčík si rozložil samopal Sten a části zbraně si nastrkal o kapes, Kubiš skryl pistoli a dva ruční granáty. Valčík všem třem nesl falešné doklady, které dostali v Anglii. Vše ostatní, co budou potřebovat, si seženou, až dorazí do bytu pana Moravce.

Náhle je vyrušil zvuk motoru. Parašutisté si neuvědomili, že vyšli z lesa na lesní cestu, po které právě projíždělo auto se dvěma příslušníky gestapa! Kola se zastavila a motor ztichl.

Všichni tři na sekundu znehybněli. Neměli strach, rozhodně se ale nechtěli dát chytit při první příležitosti a takto krátce po doskoku. Už už se chtěli rozběhnout do lesa, ale gestapáci byli příliš blízko. Útěk by u nich jistě vzbudil podezření.

,,Halt!" křikl jeden Němec. 

,,Wo kommen sie hier?" 

,,My jsme ... dělníci!" zakřičel na ně Gabčík česky. 

,,Pracujeme tady v pražském lomu a při práci jsem se zranil. Nemohli byste nás prosím svézt do Prahy, abych mohl vyhledat ošetření?" Kubiš se nestačil divit nad kamarádovou pohotovostí. Jak na to tak rychle přišel? Snažil se nevypadat moc nervozně, ale přesto se přistihl, že si v jednom kuse mne zpocené dlaně.

Oba Němci se na tři parašutisty dlouze dívali a evidentně přemýšleli, co s nimi. Gabčík vypadal, že ho noha bolí, a Valčík ztěžka oddechoval, aby dal najevo, jak dlouhou a namáhavou práci v lomu ten den zažil a jak je současná situace naléhavá.

Vyšší z obou Němců po chvíli zvolna kývl hlavou. 

,,Bitte, sitzen sie sich." řekl a ukázal rukou na nákladový prostor jejich auta. Kubiš Gabčíkovi pomohl a Valčík také. Josef předtím, než se sám vyhoupl na korbu, vtiskl Němci do ruky balíček protektorátních peněz. 

,,Prag, Altstädter Ring, bitte." řekl tiše. Německy moc neuměl, a nechtěl, aby to na něm ti dva poznali. Oba esesáci se ještě jednou rozhlédli po okolí, a když nic podezřelého nespatřili, nastartovali automobil a odvezli parašutisty na místo určení, Staroměstské náměstí. Valčík s Kubišem znovu pomohli Jozefovi vystoupit, ještě Němcům zamávali a ti si jeli svou cestou. Jan si hlasitě oddechl a poplácal Valčíka po zádech. 

,,Byl jsi dobrý, kamaráde." řekl mu. Všichni byli rádi, že se ten incident obešel bez násilí. Gabčík se trochu kulhavě vydal vpřed. Na lepší místo je Němci zavézt nemohli. Jen pár set metrů odsud se nacházel dům Moravcových.