Gillem stanovený, časový limit byl skutečně to poslední, na co jsem měla v plánu hledět. Stejně ve své podstatě neměl ani žádnou hodnotu.

    Daisy In Chains jsem hned po příchodu do šaten uklidila zpátky do batohu, ze kterého jsem následně vylovila oba dva díly plavek a lahvičku s opalovacím krémem. Už jednou jsem měla tu možnost pocítit, jak bolí spáleniny od přímého slunce, a překvapivě bych to nepřála zažít ani svému nejhoršímu nepříteli, samozřejmě s výjimkou Mandy.

    Obsadila jsem první volnou převlékací kabinku a svůj overal vyměnila za sportovní podprsenku a šortky s podstatně vyšším pasem z uhelnatě černé plavkoviny. Svým způsobem jsem možná vypadala, jako bych si spletla křídlo budovy, ale přesně toho jsem také chtěla docílit. Celkem ironie, že jsem se snažila ze svých předností odhalit co nejméně, nicméně kdybych měla volit mezi přeběhem celého komplexu v rouše Evině, či promenádou v bikinách před Gillem, bez váhání bych si vybrala tu první možnost.

    Čím dál tyhle věci zacházely, tím podstatněji jsem si uvědomovala, že můj stud je podmíněn výhradně jím a jeho dychtivě skousnutým, dolním rtem. Že je mi v podstatě jedno, jestli mě někdo uvidí nahou, pokud to tedy nebude zahrnovat i jeho.

    Ledabyle složený overal jsem spolu se slunečními brýlemi posléze uklidila do skříňky a s lahvičkou opalovacího mléka se vydala zpátky do venkovního areálu.

    Záměrně jsem se loudala. Věděla jsem, že i kdyby mi to trvalo klidně hodinu, Gill se ze svého lehátka ani nehne - nebo maximálně jen proto, aby mě šel hledat a následně si to čekání prostřednictvím mě patřičně vykompenzoval. Ostatně mě o tom i sám ujistil, i když to tedy formuloval jako prohození, že upřímně doufá, že jsem si vzala k srdci jeho doporučení. Bylo mi jasné, že měl na mysli tu tehdejší nejapnou poznámku o černých bikinách. Hádám, že barva mých plavek je to jediné, co projde jeho drtivou kritikou.

    Gill svému nevyslovenému slibu skutečně dostál. Když jsem konečně došla k bazénu, relaxovaně ležel na vlastnoručně obsazeném lehátku s rukama založenýma za hlavou, přičemž měl přes oči přehozené své šedivé tričko. Nejspíš provizorní náhrada za zapomenuté sluneční brýle.

    Popravdě jsem nevěděla, jestli usnul, i když tak tedy vypadal, nebo zda je plně při vědomí. Vypadalo to na tu první možnost, vzhledem k tomu, že moji přítomnost nijak nezaznamenal.

    Opatrně jsem popošla blíž k němu a zkoumavě se na něj zahleděla. Snažila jsem se svoje jednání odůvodnit tím, že si chci detailně prohlédnout všechny ty jizvy na jeho hrudi, ovšem mé podvědomí dobře vědělo, že ve skutečnosti zkoumám přeci jen něco trochu jiného. Něco naprosto neadekvátního. Ovšem v tu chvíli jsem to ale takhle nedokázala vnímat, i když jsem se tedy na popud mého vnitřního hlasu snažila.

    Nechápala jsem, jak to že si nedokážu pomoct. Kolik kluků už jsem viděla bez trička? Už jen na součet namakanců z mé třídy bych potřebovala kalkulačku. Ovšem ani Garryho, Stevova, či dokonce ani Fredova vypracovaná hruď moji pozornost nikdy neupoutaly. Ovšem ta Gillova to z nějakého důvodu dokázala, a to ani nebyla tak dokonale zpevněná či naprosto bezchybná.

    Moji pozornost náhle upoutala jedna z jizev, jež se mu táhla téměř přes celé pravé podžebří směrem šikmo dolů zprava doleva. Po té samé části těla, do které jsem ho inkriminovanou noc tak surově nakopla. Teď už chápu, proč se v prvním okamžiku po zásahu zatvářil, jako bych z něj vykopla duši, i když ze sebe vydal jen jedno potlačované syknutí. Muselo to bolet jako čert. I když...já si taky tu noc něco vytrpěla, a to nejen po té fyzické stránce.

    Nechtělo se mi na to vzpomínat, jelikož svým způsobem se to dalo považovat za již uzavřenou kapitolu. Kapitolu, jejíž hlavní zápletka však přetrvávala dodnes. Což bylo jasné nám oběma. Gill se nikdy nepokoušel cokoliv zastírat nebo se kvůli mně jakkoliv omezovat. Stejně jako já moc dobře věděl, že pokud skutečně stojím o pokračování svého života, to jediné, co v souvislosti s ním můžu dělat, je smířit se a akceptovat to, co je zač, a nepokoušet se nic měnit. Že je tím, čím je, a tak tomu bude po zbytek jeho života bez ohledu na cokoliv. Bez ohledu na lidskost, zákony nebo spravedlnost.

    Ovšem zde moje úloha končila. Vše ostatní už byly a stále ještě jsou pouze svobodné kroky, jež jsem nemusela a ani nemusím podnikat. Kroky vedoucí k morální propasti, ze které již nikdy nebude plného návratu.

    Tohohle všeho jsem si byla dobře vědoma, ovšem i navzdory tomu jsem nedovedla poručit sobě samotné, a přestat tak pohledem skenovat svaly na Gillově těle.

    Cítila jsem, jak se mi při pohledu na něj do tváří hrne krev. V danou chvíli jsem si ani neuvědomila, že si lehce koušu spodní ret, dokud mě známý hlas nečekaně nepřivedl zpět do reality.

    „To si mě takhle plánuješ prohlížet celej víkend?" zeptal se s pobaveným smíchem Gill, načež si z obličeje sundal onu náhradu za sluneční brýle. „Ne, že bych si stěžoval, ba naopak, ovšem pro tenhle víkend mám přichystanej program s trochu jinou náplní," informoval mě žertem, načež upřel pohled na určitou část mé maličkosti, přesněji tedy na mé břicho a malou stříbrnou ozdůbku na něm, jež znatelně zaujala jeho pozornost.

    „Upřímně se bojím zjistit, kde všude máš ještě piercing, prcku," přiznal šibalsky a mně se do tváří nahrnula další krev, když mi došlo, jak to myslí. Už tak jsem se nepopsatelně styděla, že mě nachytal, jak si s lehce skousnutým rtem prohlížím jeho polonahé tělo, a tahle poznámka mi k už tak dost velkým rozpakům ještě znatelně přidala.

    Věděl už od začátku, že jsem tady, a i přesto se nepohnul ani o jediný centimetr, abych se domnívala, že spí, a on si tak mohl počkat na moji následnou reakci.

    Pěkně podlý.

    Každopádně bych ráda věděla, co mě prozradilo. Zda to byly ťapkavé kroky na betonových dlaždicích, či možná až příliš pronikavý pohled.

    „A jen tak mimochodem," zkoumavým pohledem si přeměřil celou moji maličkost od hlavy až k patě, „říkal jsem ti, že se máš jít převlíct do plavek, a ne do cvičebního úboru. Pokud sis toho ještě nevšimla, má drahá, jsme v aquaparku, a ne na hodině jógy."

    Bylo mi jasné, že kousavých poznámek tohoto typu nebudu ušetřena ani v nejmenším. Nejspíš proto mě ta první z celého jejich budoucího zástupu nikterak nepřekvapila.

    „To jsou plavky," odvětila jsem s monotónním nezájmem o jeho názor a usadila se na sousední lehátko.

    Gill se zvedl do sedu a přehodil nohy přes pravou bočnici čalouněného lehátka, načež si položil bradu na propletené prsty a lokty se opřel o mírně rozkročená kolena. „Fakt? A kdes je koupila? Ve sportovních potřebách? Tak v tom případě se musí nechat, že tam maj poměrně slušnej sortiment," pronesl uštěpačně a pobaveně se zasmál nad svým vlastním výrokem.

    „Fakt vtipný," odvětila jsem ironicky a otevřela nádobku s opalovacím krémem s extra vysokým faktorem. Moje nadměrně citlivá pokožka si toho za poslední dvě hodiny na slunci vytrpěla už dost a já ji už vážně nechtěla trápit. Už při cestě zpět sem jsem na svých ramenou zaznamenala sice lehké, ale za to poměrně nepříjemné pálení a štípání.

    Vymáčkla jsem si do dlaně trochu mléčně bílého krému a pohotově si natřela paže, krk, dekolt, břicho a nohy. Sice to nebylo úplně komfortní záležitost, ale pro všechny případy jsem si raději natřela i tváře.

    Gill mě mezitím jen zaujatě pozoroval a nic neřekl až do chvíle, než jsem se pokusila si onen opalovací krém vlastnoručně nanést i na záda.

    „Chceš pomoct?" nabídl mi a povytáhl tázavě obočí, když viděl, jak se úmorně snažím rozetřít trochu krému, již jsem si s pomocí lahvičky nanesla pár centimetrů nad kříž.

    „Ne," odmítla jsem s falešně optimistickým úsměvem, „zvládám to."

    Dle jeho pochybovačného výrazu mi ale bylo jasné, že dobře ví, že to jen nalhávám nám oběma. Nezastírám, že menší pomoc by se mi hodila, nicméně on byl vážně ten poslední člověk, kterého jsem za těchto okolností na sebe chtěla nechat sahat tímhle způsobem.

    Dala jsem si ruku za záda a pokusila se onen krém rozetřít vlastnoručně. „Au," mírně jsem sykla, když jsem v půlce pohybu ucítila v rameni sice jednorázovou, ale za to dosti intenzivní, bodavou bolest.

    „To vidím," pronesl Gill a sebral mi onu lahev s opalovacím mlékem z ruky, načež se zvedl z lehátka a posadil se do nohou toho mého. „Lehni si," vyzval mě a pohledem naznačil, abych se položila na břicho, „nehodlám si zruinovat celej víkend jenom proto, že tobě očividně nevadí, že si dřív, nebo pozdějc vyhodíš rameno."

    Chtěla jsem něco namítnout - cokoliv, ovšem Gill mě popadl za paži a jedním silným pohybem mě přetočil na břicho tak, až jsem málem přepadla na zem. Rezistentně jsem se zapřela dlaněmi o černé čalounění lehátka a pokusila se zvednout, což mi Gill pochopitelně nedovolil. Položil mi dlaň mezi lopatky a silně mě stlačil zase zpátky, načež si poposedl do středu lehátka hned vedle mého pasu.

    „Netřeba mít obavy, prcku," ujistil mě pobaveně, „žádná sado-maso masáž v mým podání tě opravdu nečeká."

    Pochopitelně byl jedinej, komu tohle ubezpečení přišlo vtipný.

    „Podruhý už bych to bejt tebou nezkoušel," prohodil nenuceně, ale zároveň varovně, když si všiml značné rezistence v mém obličeji, ze kterého evidentně vyčetl, nad čím přemýšlím. „Prostě jen lež a užívej si svůj osobní servis - to jediný po tobě chci, prcku." Gill otevřel lahvičku s opalovacím mlékem a trochu si ho nalil do dlaně.

    Navzdory jeho blahosklonnému varování jsem toužila něco namítnout, když vtom jsem na zádech ucítila dotek jeho dlaně, který v kombinaci s oním, již lehce zteplalým krémem působil ne-li až kompletně odzbrojivě. Odhodlání mu zabránit se mě tímhle způsobem byť jen nepatrně dotknout rázem pominulo, což se značně zamlouvalo té části mě, které náležel hlas reprezentující mé podvědomí. Té iracionální a především lehkomyslné...části mě.

    Při jeho jemném doteku jsem v těle pocítila příjemné uvolnění, přičemž jsem si založila ruce pod hlavou a pravou tváří se následně položila na překřížená zápěstí.

    Dokázala jsem si živě představit, jak spokojeně se teď Gill tváří. Jeho rty se evidentně rozpínaly do vítězného úsměvu, zatímco mi pomalými táhlými pohyby roztíral onen opalovací krém po bederní části zad. S každým dalším přejetím jeho dlaně po mých zádech jsem si přišla uvolněnější a hlavně rozčarovanější. Jako zmrzlina, jež pomalu, ale jistě ztrácí svůj tvar pod vlivem přímého poledního slunce.

    Ovšem ono hřejivé opojení pominulo v okamžiku, kdy Gill zcela nečekaně nadzvedl zadní stranu mé plavkové podprsenky.

    Šokovaně jsem se vymrštila do sedu a pohotově se od něj s rukama instinktivně překříženýma přes prsa distancovala až na samý konec černého čalouněného lehátka. Zcela rudé tváře mi v tu chvíli hořely studem a já cítila, jak můj žaludek trýzní bolestivá křeč způsobená zcela nečekaným šokem z jeho činu - nebo spíš tedy neúspěšného pokusu o něj.

    „Můžeš mi laskavě vysvětlit, co to zatraceně děláš?!" vyštěkla jsem rozhorleně, ovšem i tak v mém hlase výrazně převládaly nehorázné rozpaky a enormní stud.

    „V první řadě se snažím zjistit, kde má ten kus laciný plavkoviny ty rozepínací háčky," vysvětlil a mírně se uchechtl, načež se mi do tváří nahrnula další krev.

    „Je to sportovní podprsenka - ta žádný rozepínání nemá!" informovala jsem ho stále značně vztekle a především rozpačitě.

    Gill se na zlomek vteřiny zatvářil udiveně. „Aha," pokrčil prostě rameny, „tak si to sundej," vyzval mě a já šokovaně vytřeštila oči. Nevěřila jsem, že mě k něčemu takovému vážně vyzval. Mé tváře v tu chvíli zrudly ještě víc, pokud to tedy vůbec šlo.

    „Zbláznil ses?!" vyštěkla jsem tázavě místo vyhovění jeho požadavku a natiskla se zády na opěradlo lehátka. „Nebudu ti tady dělat striptýz, pošuku!"

    „To po tobě ani nechci, zlato," ujistil mě s pobaveným smíchem Gill, „i když samozřejmě nepopírám, že bych neodmítnul, kdyby ses k něčemu takovýmu odhodlala," přiznal a dychtivým pohledem zkoumavě přejel po mé maličkosti, přičemž si lehce skousnul spodní ret, „předpoklady na to máš přímo dokonalý, to se musí nechat."

    Ten jeho dychtivý pohled a potemnělé zelené duhovky se znatelně rozšířenými zorničkami mě děsily, a to dost zvláštním způsobem. Vždycky, když se na mě takhle díval, připadala jsem si jako bezmocná ovce, jež se má stát hlavním chodem na vlkově osobním menu.

    Bizarní, já vím.

    „Nicméně...jde mi jen o to, abych ti mohl namazat i tu druhou polovinu zad. Kdyby sis koupila normální plavky, stačilo by si jen rozepnout háček, nebo rozvázat mašli. Tvoje blbost, že sis místo plaveckýho úboru pořídila háv do fitka."

    „A i kdyby tomu tak bylo - pořád jsme ve veřejným aquaparku, a ne na nuda pláži. Nemůžu si tady jenom tak sundat plavky!" argumentovala jsem relevantně.

    Je to pravda. Nejsme na žádný nudistický pláži, abych se tady mohla obnažovat. Nepotřebuju, aby mě odsud vyvedli a já pak do konce svého pobytu v Bellevillu měla pověst exhibicionisty. I když Gillovi by to jistě přišlo náležitě zábavné.

    Gill se zkoumavě rozhlédl kolem dokola. „Nemyslím si, že se v naší blízkosti nachází někdo, koho by mělo nějak výrazně pohoršit, že sis na chvíli sundala plavky, abych ti mohl namazat záda," usoudil, když konečně přestal skenovat pohledem téměř vylidněný areál kolem nás, a kompletně tak vyvrátil můj jediný, relevantní argument.

    Odvrátila jsem pohled na stranu. Opravdu jsem nepotřebovala, aby viděl, co s mými tvářemi ono uvědomění dělá. Upřímně bych proti Gillovi nechtěla stát u soudu coby mandant protější strany. Nejenže je to nebezpečně skvělej řečník, ale i jako právník by evidentně dokázal rozdrtit prakticky každýho. Včetně mě.

    „Ale tak fajn. Jestli se vážně tak moc stydíš, vem si tohle," ozval se a pohledem ukázal na jeho šedé tričko s potiskem fialové palmy, jež se povalovalo na sousedním lehátku. „Můžeš to použít jako clonku, nebo něco podobnýho," nabídl mi k mému značnému překvapení. „I když já osobně jsem toho názoru, že ty tvoje bázně jsou zcela zbytečný," dodal rozverně, v důsledku čehož mé tváře znovu nevědomě zaplály rozpaky.

    Už jen pro své vlastní dobro jsem se rozhodla Gillův dodatek přejít a ochotně se natáhla pro onen šedivý svršek na sousedním lehátku.

    „Upřímně si nejsem jistá, jestli budeš mít v sobě tolik slušnosti, aby ses otočil," přiznala jsem, a nepřímo ho tak vyzvala, aby to udělal.

    Nečekala jsem, že mému požadavku vyhoví bez jakýchkoliv okolků či potřeby ekvivalentního vyrovnání, ale překvapivě tak skutečně učinil. „Máš patnáct vteřin," oznámil mi zády ke mně, „dýl se kvůli tobě přemáhat nehodlám."

    Ve snaze neztratit ani vteřinu jsem se pro ujištění ještě jednou rozhlédla kolem sebe, zda mě opravdu nikdo neuvidí nahoře bez - nic tomu nenasvědčovalo, pro jistotu se ke Gillovi obrátila zády a podebrala spodní lem své sportovní podprsenky, již jsem si následně přetáhla přes hlavu. Mírně jsem se ošila, když mě vzápětí ovanulo několik slabých vektorů teplého vzduchu.

    Rozložila jsem Gillovo tričko a následně si s ním překryla hruď, načež jsem si opatrně lehla břichem zpět na lehátko.

    „Hotovo..." špitla jsem rozpačitě a cítila, jak se Gill otočil čelem zpět ke mně. Paže jsem si pevně přitiskla k tělu, aby tak ze mě nemohl spatřit skutečně prakticky nic. Nic, při jeho pohledu na což bych měla sto chutí se rozpaky propadnout do země.

    Ani jsem pořádně nevěděla, proč sama sebe takhle nervuju. Mohla jsem přece odmítnout. Říct ne a nezlomně si za tím stát. Ovšem já místo toho přistoupila na tenhle kuriózní kompromis. Těžko říct, jestli z popudu vlastního, či zda za onu iniciativu k tomuto konání zodpovídá podvědomá touha po dokončení oné „masáže".

    Věděla jsem, že je to neadekvátní a že mu tím jen nahrávám do karet, ovšem v tuhle chvíli jsem uvažovala především s ohledem na hřejivé blaho a uvolněnost, jež ve mně jeho dlaně spolu s oním opalovacím mlékem vyvolávaly. Už jen díky tomuto příjemnému pocitu jsem doufala, že mého přistoupení nakonec nijak nezneužije za účelem pobavení se. Preventivně jsem si onu plavkovou podprsenku raději strčila pod sebe, aby mi ji nemohl ve chvilce nepozornosti sebrat, a rozpoutat tak druhé kolo oné ujeté hry. Koneckonců, je to pořád remíza, a s tou se on pochopitelně jen tak nespokojí.

    Gill se mému preventivnímu opatření jen pobaveně zasmál. „Vážně nemáš důvod bejt tak skeptická," ujistil mě. „Nechci z toho kusu plavkoviny udělat novou propagační vlajku, neboj se." Pobaveně se uchechtl nad formulací onoho ubezpečení.

    Na to už jsem raději nic neodpověděla, pravou tváří si lehla na černé čalounění a dlouze vydechla nosem. Už se blížilo poledne, čímž se výrazně zvyšovaly teplota vzduchu a intenzita slunce, jež nám svítilo nad hlavou. Dychtivě jsem čekala, až si Gill do dlaně nanese další dávku opalovacího mléka.

    Opět ve mně zaplálo ono hřejivé blaho, když mi položil lehce mastnou dlaň na levou lopatku a bříškem palce přejel po její, mírně vystouplé hraně. „Seš napjatá jak pružina," poznamenal, „zkus na nic nemyslet a uvolni se."

    K překvapení sebe samé jsem zkusila dát na jeho radu. Nešlo to ale tak snadno, jak bych si přála. Bylo dosti těžké vypnout mozek a soustředit se jen na ono hřejivé blaho, jež mi jeho dotek v kombinaci s opalovacím krémem rozléval do celého těla.

    Lehátko znatelně zavrzalo, jak si Gill poposedl, aby se ke mně mohl naklonit. „Vážně nemusíš bejt tak nervní, prcku," šeptl mi do ucha a volnou rukou mi za něj zastrčil několik pramínků čokoládově hnědých vlasů. „Není třeba se kvůli něčemu stresovat. Prostě jen lež...a uvolni se, dobře? Uvidíš, že to pak bude podstatně příjemnější zážitek."

    Bez jediného slova jsem mírně přikývla na znamení porozumění a relaxovaně zavřela oči, přičemž se Gill narovnal zpátky do sedu. Neměla jsem sice možnost to vidět, ale byla jsem si jistá, že se pro sebe spokojeně pousmál. Stejně jako vždycky, když jsem se podvolila jeho výzvě, přání, požadavku či rozkazu.

    Nelíbilo se mi, jak to v mé hlavě zní, ovšem...na druhou stranu jsem si dobře vzpomínala na chvíle, kdy vyhověl pro změnu zase on mně.

    Je to vskutku zvláštní poměr. Sice značně nevyvážený, ovšem nikdo nemůže říct, že má nade mnou plnou kontrolu. Stejně tak, jako já nemůžu říct, že mám plnou kontrolu sama nad sebou, bohužel.

    Snažila jsem se však dbát na Gillovu blahosklonnou radu, a veškeré myšlenky tohoto zaměření tak zatlačila do pozadí. To jediné, na co jsem se hodlala soustředit, bylo odzbrojující uvolnění, které příjemně sužovalo každičký sval v mém těle.

    V tomto slastném opojení jsem následně strávila dalších pět minut, než Gill prohlásil, že se můžu oblíct. Překvapilo mě, že tentokrát jsem ho už ani nemusela vybízet, aby se otočil, neboť to udělal sám od sebe. Sice nezapomněl dodat, že se jedná o časově omezenou záležitost, ale i tak to byla dosti zarážející změna, i když tedy pouze jednorázová.

    Bylo mi jasné, že dle všeho jen není v náladě, jež by obnášela touhu mě uvádět do rozpaků. Proto evidentně ta prapodivná zdvořilost a ohleduplnost. Ovšem dřív, či později stejně budeme ve starých kolejích, to je sázka na jistotu.

    „A...co teď?" zeptala jsem se a mírně pokrčila rameny, když jsem na sobě měla zase oba dva díly plavek.

    Gill místo odpovědi zvedl pohled ke slunci. „Vzhledem k tomu, že je přibližně něco málo po jedenáctý, viděl bych to na dvojitej burger s hranolkama a plechovku vychlazený limonády. A potom bych se vydal dělat to hlavní, co se v aquaparku dělat dá." S energickou grimasou přesměroval pohled zpět ke mně. „Umíš, doufám, plavat, ne?" zeptal se pobaveně.

    „Samozřejmě," ujistila jsem ho a neubránila se úsměvu. Jestli hodlá strávit celé odpoledne takhle, potom opravdu nemůžu popřít, že se naše představy zábavy alespoň částečně shodují. Děsilo mě ovšem vědomí, že tomu tak jistojistě nebude napořád.

    V tuhle chvíli se mi na to ale nechtělo myslet. Gill byl výjimečně v přijatelné náladě, a já toho hodlala využít. Koneckonců...nikdy dřív jsem v aquaparku nebyla. Třeba je to skutečně taková zábava, jak se povídá, a to i za Gillovy neustálé asistence.

    Celkem ironické bylo, že jedna část mě tomu skutečně věřila, kdežto ta druhá to považovala za naprostou absurditu.

    Nezbývalo mi tedy nic jiného, než se přesvědčit na vlastní kůži.