Tak jo, zatím vám sem dám jednu ze starších povídek, původně to byla jednorázovka, pak jsem k tomu letos připsala tenhle první díl. Snad se vám to bude líbit 😉

***

Svítalo. Na horizontu se pomalu zjevoval červenooranžový pruh světla. Barvy se postupně měnily, až dosáhly jasně žluté záře. Poté se slunce ukázalo v celé své kráse. Jeho paprsky dopadly na starou pevnost a odrazily se od okna, kde stál Severus. Byl to pravděpodobně poslední východ slunce, který měl spatřit. Dnes na něho nejspíš bude čekat smrt. Ani nevěděl, jestli si smrt přeje nebo ne. Tak jako tak, stejně zemře. Nedoufal, že mu někdo udělí milost, vlastně po ní ani netoužil. Mnohokrát už čelil tváří v tvář smrti a nebál se. Tak proč by to teď mělo být jiné? Nebude ji však čekat s odevzdáním. Půjde tam a hrdě se vztyčenou hlavou přijme trest.
Hlavou se mu honily události posledních měsíců. Když se s Dracem přemístili od brány Bradavic, měli se sejít s ostatními Smrtijedy na předem domluveném místě. V jedné staré nepoužívané továrně...

***

" Dobrá práce Snape! Věděl jsem, že TY nás nezklameš," prohodil uznale Avery.

" Ano, bylo to dobré. Teď už musíme jít za Pánem zla, povědět mu tu skvělou novinu," přidal se Nott.

" Běžte sami, musím ještě něco udělat," řekl Snape jen tak mimochodem.

" Zbláznil jsi se? Byli jsme snad na něčem domluveni," rozkřičela se na něj Belatrix.

" Ano byli, ale teď musím něco neodkladného zařídit," zopakoval Severus.

" Nemůžeš nechat Pána Zla čekat! Musíš se přemístit s námi!" řekl Goyl.

" Obávám se, že to nepůjde. Až udělám co musím, připojím se k vám," mluvil klidně Severus.

" Co tak neodkladného musíš udělat, že to nepočká?" vyzvídala Belatrix, která už byla rozzuřená.

" Musím pomoci Dracovi do bezpečí. Zapomněla jsi snad na slib, který jsem dal Narcise? Byla jsi přeci u toho."

" Zapomeň na něj! Za to, že tenhle usmrkanec nesplnil úkol, ho Pán zla potrestá. Nic jiného si ani nezaslouží, když je takový srab, který nedokáže zabít ani bezmocného starce," prohlásila Belatrix a s pohrdáním se podívala na bledého chlapce se špičatým nosem.

" Ale teto, on mě zabije. Já nechci umřít," vyhrkl Draco a málem se u toho rozbrečel.

" Na to jsi měl myslet dřív. Postav se tomu jako chlap!" vyštěkl Goyl.

Draco těkal očima z jednoho Smrtijeda na druhého, nakonec se podíval na Severuse.

" Musím mu pomoci. Zavázal jsem se Neporušitelným slibem," ozval se Severus a dělal, že si nevšímá jejich rozzuřených pohledů.

" Ale slib zněl, že mu pomůžeš s úkolem, nebo ho za něj uděláš sám. A to se stalo," vykřikla Belatrix.

" Trpíš snad ztrátou paměti? Narcisa mne přeci prosila, ať ho ochráním před újmou. Musím ho prozatím ukrýt, než Pána Zla přejde zlost," uvedl Severus na pravou míru.

" Nezaslouží si slitování. Toto měla být zkouška a on ji nesplnil. Musí být potrestán!" oponovala mu Belatrix.

Kdyby tady byla jeho matka, pak by se jí možná podařilo přesvědčit svou sestru, přemítal Severus.

Snape ale věděl, že se mu je nepodaří přesvědčit. Na to je všechny znal až moc dobře.

Budeme muset uprchnout.

Naznačil Dracovi, ať si nenápadně vytáhne hůlku a je ve střehu.

" Domnívám se, že už není o čem diskutovat. Vážně už musíme jít," vytáhl Severus svou hůlku do útočné pozice.

" Nikam nepůjdete! On patří Pánovi zla, musíš mu ho odevzdat!" řekla naposledy Belatrix a pokusila se je omráčit kletbou.

Snape to čekal a proto strhl Draca na zem, aby se vyhnul kouzlu a zároveň vyslal omračující kouzlo proti ostatním. Podařilo se mi však zasáhnout jen Averyho a ten se vzápětí skácel k zemi.
Pak Severuse zasáhla kletba mučení vyslaná od Belatrix. Ucítil tak tu bolest. Téměř jsem zapomněl, jaké to je být pod kletbou Cruciatus.

" Tak co Snape, už máš dost? Nerozmyslíš si to?" řekla se samolibým úsměvem. Pak uvolnila kouzlo a Severus se mohl znovu normálně nadechnout.

" Ne..." řekl vysíleně a vyslal na ní Petrifikus. Rázem se z Belatrix stala nehybná socha a jenom vztekle poulela očima na všechny strany.
Draco se konečně také vzpamatoval a pálil jednu kletbu za druhou na zbylé Smrtijedy. Nakonec se jim povedlo zbavit se i toho posledního.

" Musíme se přemístit," řekl Severus poté.

" Ale kam?" zeptal se Draco.

"Do Cokeworthu, je to mudlovske město. Mám tam svůj dům."

" Proč se nepřemístíme přímo do domu?"

" Protože je očarovaný proti přemisťování," zasyčel Snape. Ten kluk mu už vážně lezl na nervy.

Postavili se tak, aby měli oba dost místa kolem sebe. Severus popadl Draca za ruku a zavřel oči. Představil si místo, kde se chtěl objevit. PRÁSK!

Ocitli se v nedalekém parku, kus od Snapeova domu

" Pohni sebou Draco, nemáme moc času," prohodil Snape směrem k Malfoyovi, který byl v mudlovském světě poprvé.
Draco se rozhlížel po ulici kde vyšli, parkovala zde auta. Draco zřejmě nikdy žádné neviděl.

Šli svižnou chůzí poměrně dost dlouhou dobu, až došli do tmavé uličky v blízkosti řeky. Stálo tam několik domů, k jednomu z nich zamířili.

Severus udělal několik kouzel před dveřmi, poté vstoupili dovnitř. Byla tu tma a páchlo to tu plísní. Tento dům už dávno nikdo neudržoval a podle toho to tu taky vypadalo. Nánosy prachu a pavučin překrývaly nábytek. Koberec byl prožraný od krys a staré schodiště bylo rozbořené.

Vešli do obývacího pokoje, tedy do toho, co z něj zbylo a Snape se začal přehrabovat se ve všech šuplících a skříňkách. Poté našel to co hledal.

" Tady to je," prohlásil vítězoslavně, v ruce držíc naditý měšec. Byly to jeho ušetřené peníze.

" Musíme odtud zmizet, tady nás budou hledat nejdřív. Červíček a Belatrix to tu znají," oznámil Dracovi a vyrazil ke dveřím.

" Teď se přemístíme do starého domu mé matky, chyť se pevně mé ruky přemístíme se spolu," přikázal mu Severus. Ale Draco nechtěl, že prý to umí sám. Polopatě mu Severus vysvětlil, že se tam asi těžko přemístí, když neví kde to je.

Tupec! ulevil si v duchu Severus.

Když znovu otevřeli oči, stáli uprostřed domu Snapeovo matky. Dům byl vkusně zařízen a věci stále vypadaly jako nové. Bylo zde čisto a domem se linula příjemná vůně.

" Vítejte pane, dlouho jste tu nebyl," řekl Aly domácí skřítek, když si od Snapea bral kabát.

"Běž udělat něco k jídlu," odbyl ho Severus.

" Jistě pane. Aly rád poslouží," řekl podlézavě skřítek a v tu ránu zmizel do kuchyně.

Snape přešel jsem doprostřed místnosti a začal kouzlit. Musel vytvořit ochranu, aby je tady nikdo nenašel. Když skončil, posadil se na polstrovanou židli. Zadíval se na Draca, který se rozhlížel kolem. Asi nemohl uvěřit tomu, že je Snape takto bohatý. A vrtalo mu hlavou, proč učí ve škole.

" Na co čekáš? Podsaď se, začíná mě už štvát, že ti musím nestále všechno říkat," zasyčel na něj Snape. Cítil se frustrovaný a potřeboval si to na někom vybít.

Draco se mlčky posadil na křeslo proti němu a čekal. Nevěděl. co si o tom všem má myslet. Snape se choval divně...

Po nějaké době se ozval skřehotavý hlas skřítka Alyho : " Pane, večeře je hotová!"

"Dnes ti to trvalo nějak dlouho!" sjel ho Severus.
Skřítek je zvyklý na způsob jeho jednání a tak ho to nevyvedlo z míry. Proto se co nejhlouběji poklonil a řekl: "Aly se omlouvá pane, už se to víckrát nestane."

"Jen aby," setřel ho Snape ještě a vydal se do jídelny.

Na dlouhém masivním stole, bylo prostřeno pro dva. Skřítek svému pánu odsunul židli, aby se mohl posadit. Chvíli stál vedle něj a pozoroval ho, jak si bere příbor. Vytáčel ho svou přítomností.

" Zmiz!" zasyčel Snape na něj a Aly okamžitě vyletěl z místnosti jako namydlený blesk
Draco zatím stál u dveří a rozhlížel se po místnosti. Nad stolem visel majestátní lustr z křišťálu, u stěn stály příborníky z ebenového dřeva. A na stole servis ze stříbra.

Nikdy neudělá co se od něj očekává. Člověk mu musí stále dokola něco opakovat. přemýšlel si Severus o Dracovi.

" Sedni si a jez! Jestli čekáš, že tě budu krmit, tak jsi na omylu. Nejsem tvá matka,"zvýšil na něj Snape hlas.

Malfoy nesnášel, když mu někdo rozkazoval. Tím spíš, když to byl Snape. Ale dnes byl zvláštní den, dnes ho viděl trochu jinak. Proto se bez řečí posadil a začal jíst.

Dny pomalu plynuly a proto se raději Severus rozhodl přesunout se na jiné bezpečnější místo. Museli se přemístit někam, kde by je nikdo v životě nehledal. Severus měl dojem, že pátrání po nich pomalu slábne. Proto se rozhodl porozhlídnout se trochu kolem a vybrat nějaké jiné útočiště. Nakonec ho našel v jednom starém, zchátralém, mudlovském domě.
Když se v tomto domě usadili, vydal se v přestrojení několikrát do ulic. To byla ta chyba, na kterou Řád čekal. Chtěli ho nechat ukolébat, aby si myslel, že už po nich nepátrají. Pokaždé se mu ale podařilo uniknout hlídkám dřív, než vypátraly kde bydlí. Členům Řádu velice dlouho trvalo, než přišli na to, kam Snape stále mizí.
Jednou však Severus udělal chybu, když se vydal opět mimo domov. Ve své samolibosti a přesvědčení, že jeho nikdy nemohou najít, vyšel nakonec bez přestrojení hlavním vchodem. Hlídky ho sledovaly celý den, co dělal a s kým mluvil. Když se večer vracel, nebyl dost opatrný a vešel do vchodu jedné z podzemních chodeb. Bystrozoři šli samozřejmě za ním a tak si mohli prohlédnout všechny tajné chodby. Vedly z města do onoho domu. Poté, co se na všechno důkladně připravili a vymysleli plán zásahu, mohli vyrazit...

Severus seděl v křesle a četl zajímavou knihu o jedech. Včera si ji koupil, když byl po dlouhé době zase venku.
Naproti němu ležel na pohovce Draco a evidentně se nudil. Nasnášel, když musel jen tak sedět. V tomto domě se nedalo nic dělat. A Snape si ho za celý den skoro nevšiml. Jen ho tak trpěl vedle sebe jako hmyz. Často ho nechával celé hodiny samotného a Malfoy ho začínal pomalu nesnášet. V duchu si říkal, že je snad horší než jeho otec.
Najednou do domu kdosi vnikl. Bylo slyšet zvuk tříštícího se skla ze vstupních dveří. Hlasité kroky a křik.

Našli nás, kde se stala chyba? prolétlo Snapeovi hlavou. Nečekal, že by je Řád byl schopen někdy vypátrat. Pokud jsem si pamatoval, někteří členové se nejevili jako zvlášť chytří.

Sebral svou hůlku ze stolku, popadl Draca za límec a táhl ho sebou do spletitých uliček v podzemí. Malfoy několikrát upadl, jak ho za sebou vláčel po schodech dolů. Nakonec ho Snape pustil a běžel sám.
Tajná chodba se svažovala dolů. Stěny nebyly opracované a drolila se z nich hlína. Prosakovala tu spodní voda a ze stropu na ně kapala nechutná břečka. Draco tu nikdy nebyl a ani netušil, že tu nějaká chodba je. Jak utíkal nadával pozor, uklouzla mu noha po bahně a sletěl na zem.

" Dělej, pohni sebou!" zakřičel Snape na něj. Neměli moc času, v dálce bylo vidět jak se za nimi ženou a sesílali na ně několik kleteb najednou.

" Mdloby na tebe!" zařval jeden bystrozor. Mířil přesně. Kletba zasáhla Draca přímo do zad a Malfoy se skácel k zemi.
Severus se ohlédl přes rameno a uviděl, jak Draca spoutávají.

Další bystrozoři ho však i nadále pronásledovali. Běžel už docela dlouho. Začínala ho přemáhat únava a píchalo ho v pravém boku. Nemohl však zastavit a popadnout dech, musel pokračovat stůj co stůj.

Sakra, musel jsem si vybrat zrovna tu nejdelší trasu! Nadával v duchu.

Blížil se ke konci a tak přidal, doufal, že až vyleze z podzemí, bude se moci někde ztratit.

Už jen kousek! Jen kousek a bude po všem.

Vyběhl otvorem a ocitl se na sluníčku. Paprsky ho na chvíli oslepily a tak si nemohl všimnout, že na místě není sám. Když si protřel oči a na světlo si zvykl, uviděl Moodyho a další bystrozory.

" Je konec Snape, už to vzdej," prohodil Moody a na tváři se mu objevil vítězoslavný úsměv.

" Tím bych si nebyl tak jistý, Pošuku! Mdloby na vás!" vyslal Severus na přítomné kletbu. Nic se však nestalo měli kolem sebe ochranou bariéru.

Sakra!!!

Pokusili se ho svázat kouzlem, ale uskočil. Rozhodilo je, že ho nedostali na poprvé a svou ochranou bariéru zrušili.
Vzduchem pak létaly kletby a výkřiky sem a tam: EXPELIARMUS... PROTEGO... MDLOBY NA TEBE... SECTUM SEMPRA...

Severus měl od kleteb a úskoků již několik ran na těle. Ta na hlavě mu hodně krvácela.
Po nějaké době urputného boje, kdy se Severus nestále bránil útokům. Dorazili bystrozoři, kteří ho sledovali v podzemní.

" A máme tě Snape, už nemůžeš uniknout, PETRIFIKUS TOTALUS," vyslal Pastorek kouzlo, když vyběhl z otvoru tajné chodby.

Severus v tu chvíli bojoval proti Moodymu a tak se nestačil otočit a vyslat tlumící kouzlo a kletba ho zasáhla. Teď tam stál, v pozici kterou zaujímal předtím, jakoby by přimrzl k zemi a vztekle si měřil ostatní.

To jsem měl předvídat, sakra!Budou mne vyslýchat a vše se doví, ale vlastně by nemuseli. Když budu dost vynalézavý, nezjistí nic.

***

Bezprostředně poté, co je dopadli, se všichni z Řádu přemístili na ministerstvo kouzel. Dva svalnatí bystrozoři, táhli oba zadržené, hlavním vchodem. Malfoye zavedli do jiné místnosti a se Severusem mířili úplně dolů do soudní síně.
Vydali se chodbou, kde stěny byly holé, žádná okna, žádné dveře, jen jedny, úplně černé, na jejím konci. Hromotluk táhl Severuse doleva, kde byl otvor a za ním schodiště. Šli dolů a další chodbou. Hrubé kamenné zdi chodby osvětlené jen pochodněmi Severusovi velmi připomínaly chodbu do jeho milovaného sklepení v Bradavicích.
Prošli skrz umouněné tmavé dveře se železným zámkem. Stěny zde byly z tmavého kamene, osvícené mihotavým světlem pochodní. Po obou stranách stály lavice, ale ve vysokých lavicích před sebou viděl Severus mnoho siluet.
Severusovi to připomínalo dobu před lety, kdy by vyslýchán kvůli svému přechodu na stranu dobra ještě před pádem Voldemorta.
Tehdy byl také v této místnosti, ale tenkrát tu nebyl sám. Měl za sebou Brumbála.

Kdo mi ale pomůže dnes, když už je mrtvý? Je mrtvý, protože jsi ho zabil, ozvalo se mu v hlavě. Ano zabil, ale oni nemusejí vědět proč. Nestojím o jejich lítost. Nestojím o milost, na to jim kašlu. Na nikom mi nezáleží, nemusím jim vysvětlovat své důvody. Je mi jedno jestli mne odsoudí k smrti. Vážně jedno. Snažil se umlčet svůj vnitřní hlas.

Zatímco Severus přemýšlel, donutili ho posadit se na křeslo uprostřed místnosti.
Bylo očarované. Kdyby se z něj pokusil vstát, nemohl by. Jakmile se ho jen dotkl, křeslo ožilo. Kolem jeho hrudníku se pevně utahoval řetěz a ruce a nohy mu bolestivě připoutaly řemeny.

Vtom Snape uviděl toho spratka Pottera, jak se prodírá lavicemi a míří k němu. Další postavou, kterou mohl spatřit, byl Lupin. Šel v těsném závěsu za Potterem.

Severus se ušklíbl. Jistě Potter nesmí u ničeho chybět. Bude se opět předvádět tak jako jeho arogantní, nadutý otec.

Zatímco Lupin přicházel, pozorně si Snapea prohlídl. Vypadal bídně. Za dobu kterou se skrýval v onom domě, kde neměl tolik pohodlí, se jeho vhled změnil téměř k nepoznání.
Byl jako kost a kůže, jeho bledá pokožka téměř prosvítala jako tenký papír. Jeho kdysi tak pronikavé černé oči, teď byly propadlé, stejně jako tváře, které měl zarostlé vousy. Z rány na hlavě mu stále tekla krev a slepovala tak jeho mastné vlasy. I jeho plášť již dávno ztratil černou barvu. Celkově se jeho vzhled dal přirovnat ke vhledu člověka uvězněného po několik let v Azkabanu.
Když se Remus postavil před Severuse, Snape se na něj opovržlivě podíval.

"Vypadáš strašně Lupine. Pokud se nemýlím, včera byl úplněk, že?" prohodil Severus, když si Lupina prohlédl.

Včera měl Lupin opravdu jeden ze svých z nejhorších dnů. Byl zbědovaný, zesláblý a velice vyčerpaný. Rozhodně neměl náladu na Snapeovy jedovatosti.

" No nevím kdo z nás vypadá hůř Severusi, ale nepředvedli jsme tě sem proto, abychom to porovnávali," řekl Lupin a pak se ohlédl na lavice k siluetám.

" Vážený tribunále, žádám vás o to, abych mohl vyslechnout zadrženého ..."

V tom se ozval i Harry : " Já bych taky rád pomáhal vyslýchat."

Jistě slavný Potter se opět cpe někam, kde nemá co dělat. ušklíbl se Severus.

Lupin se po Harrym ohlédl a podíval se na něj nevěřícně.

To snad nemůže myslet vážně?

" Tribunál se musí poradit," ozvalo se z lavice. Poté bylo slyšet šeptání, někdo s tím evidentně nesouhlasil a vzrušená debata nabírala na hlasitosti.

Mezitím Lupin přešel k Harrymu a snažil se mu to vymluvit : "Harry to není nejlepší nápad. To že jsem dovolil, abys tu byl, ještě neznamená, že by jsi měl nějak zasahovat do výslechu. Co tě to popadlo?"

" Chci aby mi, řekl do očí, proč to udělal. Mně nemůže lhát, byl jsem u toho," mínil Harry.

Lupin mu chtěl ještě něco říci, ale ze stínu z lavic se vynořila hlava ministra kouzel.

" Po dohodě mezi ostatními členy tribunálu jsem rozhodl, že pan Lupin povede výslech zadrženého. Co se týče pana Pottera, tak ten bude moci asistovat."

Mezi siluetami to zašumělo, stále se někomu nezamlouvalo, že by tak mladý kouzelník, jakým byl Harry, měl pomáhat vyslýchat.

Jistě, proč slavnému Potterovi neudělat radost?! Proč mu rovnou nepostaví pomník? Pomyslel si vztekle Severus.

" Děkujeme tribunálu za ochotu," prohlásil Lupin a povzbudivě poplácal Harryho po rameni. Poté se otočil na Snapea.

" Tak Severusi, pověz nám, kde si se skrýval těsně po té události s Brumbálem? Ten dům, kde jsme vás našli, nebyl celou dobu tvým úkrytem, to jsme si zjistili," začal Remus s výslechem.

" Jakou událost máš na mysli? S Brumbálem jsem jich zažil velice mnoho. Mohl bys to specifikovat? Samozřejmě, že bych použít Nitrozpytu, abych zjistil co tím opravdu myslíš, ale teď nemám náladu zaobírat se tvými myšlenkami," vykrucoval se Snape.

" Severusi, však víš až moc dobře na jakou událost se ptám, jen chceš hrát na čas. Samozřejmě jsem myslel Brumbálovu smrt," odpověděl klidně Lupin.

" Ovšemže, co jiného. Jen jsem to chtěl vyjasnit. Mateš svými otázkami, příště bych prosil trochu srozumitelněji formulovat," ušklíbl se Severus.

Zatím se mi to daří, ale jak dlouho to vydrží?

"Tak dost! Jak dlouho jste plánoval Brumbála zabít?!" vyštěkl na něj Harry vztekle, kterého nebavilo jen tak přihlížet.

"Neplánoval jsem nic, Pottere!" řekl Severus a najednou se mu řetězy kolem hrudníku více stáhly. Sotva mohl popadnout dech.

Co to je u Salazara za křeslo?

" Lžete! Určitě jste jenom čekal na vhodnou příležitost. Doufám, že za to dostanete mozkomorův polibek," vykřikl Harry.

Nedařilo se mu udržet své emoce v klidu a třásl se po celém těle. Neustále se mu vybavovala před očima ona děsivá noc, kdy byl Brumbál zabit.

Remus se nedokázal dívat na to, jak se Harry trápí. Přešel k němu a něco mu pošeptal. Harry jen mlčky přikývl a šel si sednout. Poté se obrátil na Snapea.

"Severusi, neradil bych ti lhát. Toto křeslo bylo speciálně vyrobeno, aby donutilo spoutaného nelhat. Možná si to příště rozmyslíš," usmíval se Lupin. Teď děkoval Merlinovi, že stačili křeslo přemístit včas z jednoho starého hradu, kde na něj narazili.

Teď to bude těžší, ale to zvládnu. Přemítal Severus.

" Tak kde jsi se skrýval, rádi bychom věděli, jak se ti podařilo, tak dlouho se ukrývat," vyptával se Lupin.

"Lupine, zrovna tobě to budu vykládat," řekl posměšně Severus.

Čas potřebuji čas. Snad je to potom unaví!

" Severusi, už mě nebaví tyto plané řeči. Odpověz nebo ti podáme Veritasérum. Není to složité, že ne? Je to férová nabídka. Jen jsem ti chtěl umožnit abys to pověděl dobrovolně," řekl Remus, kterého už začínal Snape unavovat.

" Dělej jak myslíš. Nemám důvod ti něco vyprávět," promluvil po chvíli Severus a měřil si Lupina skrz přivřené oči.

Ne, Veritasérum se mi do mého plánu nehodí. Co budu dělat? Musí přeci existovat nějaký způsob.

A pak si vzpomněl, četl o tom kdysi v jedné knížce o zaříkadlech. Existuje kouzlo, které způsobí zmírnění účinků Veritaséra. Severus sice neměl u sebe hůlku, ale svou schopnost kouzlit vypracoval na takovou úroveň, že byl schopen některá jednoduchá kouzla provádět bez ní.

Doufám, že se mi to povede i bez ní!

Musel se velice soustředit, aby kouzlo působilo správně. A pak si v hlavě předříkal: Veritaserum deterreo.

Navenek nedal nic najevo, musel se ovládat, aby na něm nic nepoznali.

" Ale máš důvod říci nám všechno Severusi. Harry, prosím, podal bys mi tu lahvičku?" řekl Lupin.
Harry se rozhlédl po místnosti, a jeho pohled přitáhl tmavý flakónek na stolku. Přinesl ho a Remus ho podal té hoře masa, která stála za Snapem. Ten mu násilně otevřel ústa a pak už jen Severus cítil, jak mu studená tekutina teče do úst. Přinutili ho polknout tuto zvláštní tekutinu bez chuti. Severus poznal Veritaserum ihned. Začal se cítit podivně. Ten pocit mu byl velmi dobře známý. Už jednou se cítil podobně. Bylo to v době, kdy si ho chtěl Pán zla prověřit. Ale Severus teď cítil, že je lektvar jakoby slabší. Jeho mysl nebyla tolik omámená, jako naposledy. Povedlo se. Kouzlo se povedlo.

"Tak Severusi, po tomhle se ti rozváže jazyk. Pověz nám konečně, kde jsi se skrýval?"
Na Snapeovi bylo znát, že se brání odpovědi, nechtěl jim to říct, rozhodně ne hned. Pomohlo mu, že Veritaserum nepůsobí díky kouzlu tak, jak by mělo. Ale přesto ho nutilo alespoň něco říci.

"Poté, co jsme se přemístili od vstupní brány Bradavic, jsme dorazili na předem domluvené místo," skoro až vyhrkl, jak se tomu snažil zabránit.

"Kde to bylo?" vyptával se dál Remus. Věděl, že musí být trpělivý, pokud chce něco ze Snapea vymámit.

"V...továrně," procedil skrz zuby a jeho tvář byla zrůzněná odporem. Odmítal vypovídat, ale Veritasérum si pomalu a jistě razilo cestu jeho útrobami, až do krevního řečiště.

"Byli jste domluveni se Smrtijedy?" vyptával se Lupin.

" Ano..." zasyčel Severus.

"A jak se jmenují?"

Severus nabral trochu sil, ušklíbl se a jedovatě poznamenal: " Domníval jsem se, že už jste je všechny pochytali. Nebo se snad mýlím?"

"Někteří sedí v Azkabanu. Nepodceňuj nás, Severusi. Koneckonců se nám podařilo najít i tebe."

"Pokud si však myslíš, že jsme se s Dracem skrývali kvůli vám, tak jsi ještě větší hlupák, než za jakého jsem tě považoval, Lupine!"

Remus byl zaskočen jeho odpovědí. Nečekal, že se začne, tak rychle ovládat.

Asi si na Veritasérum vypěstoval nějakou odolnost. Bůh ví, co všechno zkusil za ta léta učení lektvarů.

Harry se mezitím vzpamatoval a přešel k těm dvěma.
"Tak proč jste utíkal a schovával se?" naléhal Harry.
Severus si ho jen změřil povýšeným pohledem.

Pottere nestojíš mi za to, abych se vysiloval kvůli tobě vysiloval. Musím se bránit Lupinovým otázkám!

"Odpovězte! Mám právo vás vyslýchat, jsem platným členem Fénixova řádu," zkusil to na něj Harry.

"Nečekáte snad, že vám budu gratulovat?!" vysmál se mu Severus.

" Já vás vyslýchám sakra a vy mi budete muset odpovídat!" vyštěkl na něj Harry naštvaně.

" Vážně? No to se tedy začínám bát!" prohodil Snape s řádnou dávkou ironie.

Harry byl rozčilený. Už si s ním zase hrál. Tak jako při hodinách ve škole. Už toho měl dost! Chtěl dát pokyn svalnatci, aby mu podal další dávku Veritaséra, ale Remus ho zarazil a zašeptal mu do ucha : "Ne Harry, potřebujeme aby vnímal. Nech to na mně a běž si sednout."

" Já chci zjistit pravdu," bránil se Harry.

" To chceme všichni, Harry," řekl mu smířlivě Lupin.

Harry se naposledy pokusil něco ze Snapea vymámit: "Před kým jste se schovával, když ne před námi?"